Časy se změnily, bohužel

16. listopad 2011 | 23.59 |

      Je tomu už 22 let od události, která přinesla konec vlády jedné strany v této, od roku 1948 nikoliv svobodné zemi. Dnes si můžeme otevřeně říct, že se tak stalo až v závěsu za událostmi, které znamenaly pád komunismu v jiných státech bývalé socialistické soustavy. Nebyli jsme na čele osvobozeneckých snah států majících plné zuby diktátu Varšavského paktu, který podřídil armády svobodných zemí sovětského bloku sovětským komunistům a generálům působícím v područí této strany v rámci tehdejší Rudé armády. Pád komunistické moci a následný rozpad socialistické soustavy byl nesporně příslibem do budoucna i v naší zemi. Zbavili jsme se ústavního zakotvení vedoucí role KSČ, uvolnili jsme ekonomické aktivity z výhradní role státu i do soukromé sféry, nastoupili jsme cestu k demokratické společnosti, ve které o výkonu státní moci rozhodují svobodné volby. Vybudovali jsme mechanismy, které měly zabránit návratu k nežádoucím společenským pořádkům z období po roce 1948. Měli jsme najednou k dispozici poměry o jakých jsme léta snili a společně jsme stáli před povinností uvést tuto novou situaci do života. Nejsem si jist, že se to podařilo v rozsahu a úrovni v jakou jsme doufali. Vzorových postojů zanechal odpor k bývalému systému dostatek. Stačí nezapomínat na existenci, činnost a odkaz Charty 77, není radno zapomínat na statečné postoje konkrétních jedinců, kteří se dokázali postavit politické zvůli bývalého systému snad v každém regionu tehdejšího Československa. Vyjít jsme mohli z odkazu všech, kteří se nesklonili před politickou i ekonomickou zlovůlí i když za svoje postoje platili vysokou, někdy i absolutně nejvyšší cenu. Stáli jsme na startovní čáře trati, která měla vést do stále lepších společenských poměrů a měla nás dovést do spravedlivých poměrů technicky, duševně, politicky i ekonomicky rozvinuté společnosti. Představitelům státu bylo dopřáno více času než těm nežádoucím z let 1948 - 68 nebo jejich normalizačním nástupcům z let 1968 - 89. Měli bychom proto posledních 22 let objektivně vyhodnotit a pokud jsme za tu dobu nezklamali sami sebe, tak se dmout pýchou nad tím co jsme i po čtyřech desetiletích vlády KSČ a její zahraničních poradců dokázali.

     Co jsme vlastně, z informací ze sdělovacích prostředků a úrovně vlastního každodenního života soudě dokázali? Máme svobodné volby, jejichž výsledek nebo následné kroky ovlivňují, ne-li diktují, různí kmotři. Jsme svědky nevstřícnosti, ideologičnosti a nezdravého stranictví na parlamentní scéně. Pokud tomu není každý den tak alespoň každý týden nebo měsíc poznáváme nové a nové korupční aféry, které se jen zřídkakdy vyšetří, ale spolehlivě poškozují a snižují úroveň státu jako celku. Dopracovali jsme se k pojmu Orlické vraždy. Berdychův gang, a nejen on, nám ukázal, že spolehnutí mnohdy není ani na policii, nebo justiční systém. Poznali jsme neseriozní sponzorování politických stran. Politický, a to i pravolevý nebo levopravý turismus není pouhou výjimkou potvrzující pravidlo o čestnosti poslanců. Značná část polistopadových ideálů, jejichž naplnění jsme, bohužel bláhově, věřili byla roztrhána na cáry, víra v lepší příští byla u mnohých z nás rozdupána na padrť. Má-li být základem ekonomika a nástavbou politika, tak nástavba má sice ve vztahu k nepominutelnému základu vyšší, ale přesto diskutabilní a nedostatečnou úroveň. Je to škoda pro všechny, pro ty, kteří sledovali události staré 22 let s nadějí a nadšením především. Stěží najdeme funkcionáře, pro které je politika službou, o těch, kteří ji chápou jako byznys, výtah k moci a cestu k majetkovým výhodám můžeme slyšet nebo číst víc než často. Jsem vděčný všem, kteří jakkoliv přispěli k pádu bývalého režimu. Přesto se ptám. Kdy vlastně budou bráni alespoň k politické zodpovědnosti všichni ti, kteří dnes kritizované jevy posledního dvacetiletí zavinili?            

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře