Malé ohlédnutí

18. srpen 2011 | 13.45 |

     Patrně nikoho nepřekvapilo, že v posledním týdnu bylo často a zeširoka diskutovaným jménem jméno známého protikomunistického bojovníka Ctirada Mašína, který zemřel v USA. Jeho životní osudy vyvolávají u mnoha občanů této země rozporuplné pocity. Rozebírají je lidé nezávislých postojů i postojů závislých na ideologii politické strany, jejíž členský průkaz konkrétní Mašínův hodnotitel vlastní. V druhém případě se naděje na objektivní zhodnocení událostí starých téměř šedesát let blíží nule. Ideologie, ať pravicová nebo levicová, zpravidla nebývá dobrým rádcem pro hodnocení historických událostí.

     Ochotně zapomínáme na souvislosti a někteří hledají převážně, ne-li výhradně to, co lze využít negativním způsobem. Málokdo si připouští, že šlo o dobu, kterou nelze nahlížet optikou dnešních společenských poměrů. Často navíc nejsme spokojeni ani se současností. Neúprosný čas dávno navál na všechno co nám ve čtyřicetiletém období vlády jedné strany vadilo nejen prách zapomenutí, ale i jakousi divnou formu smíření. Ve skutečnosti šlo o krutý režim, kterému vévodila třídní nenávist. Režim, který měl za sebou již v době mašínovského odboje celou řadu justičně zavražděných skutečných nebo pomyslných odpůrců diktatury proletariátu a náhražky demokracie t.zv. demokratickým centralismem. Také režim, který za sebou zanechal mimo stovek vražd a justičních vražd i desetitisíce nebo statisíce nešťastných, jejichž blízcí byli z politických důvodů zavražděni, uvězněni nebo jinak společensky znemožněni. Tyto poměry dovedly skupinu bratří Mašínů k jejich do značné míry zoufalé akci. Podobně jako když se Mašínové jako škole sotva odrostlí chlapci postavili proti fašistickému nepříteli, který připravil o život jejich otce. 

     Nemyslím, že se můžeme ve vztahu k bývalému režimu naladit na naprosto smířlivou notu. Celá řada jeho někdejších protagonistů, přisluhovačů nebo těch co z vůle mocných pomáhali vytvářet zdání masovosti tehdejších poměrů, nezapomíná. Především na dobu opojného pocitu být součástí vládnoucí strany a mít podíl na moci. Té moci, která ční nad životem kohokoliv, ať je vnitřním uzpůsobením pro- nebo antikomunistickým. Nedávno jsem byl přítomen rozhovoru, ve kterém od mnohaletého komunisty zaznělo, že až se začne otáčet kormidlo politické moci od současných volebních vítězů jinam, neobejde se to z jeho strany bez radikálních, možná trestněprávních činů vůči nositelům současné politické moci. Především těm minimálně čtyřem, které si prý pro tento cíl už vybral.  

     Vyznávám názor, že svoboda jednotlivce končí tam, kde naráží na svobodu někoho jiného. V pomyslném hlasování o vyznamenání skupiny bratří Mašínů se proto zdržuji hlasování. Přesto zdůrazňuji, že si vážím všech, kteří se dokázali proti minulému režimu a jeho násilnostem postavit. Zdá se mi, že i ten nejméně významný skutečný politický vězeň nám může být příkladem osobní cti a pevných postojů. Je jen na vrcholných politicích, zda budou mít stejný názor a co s ním udělají.      

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře