Cirkus Arénka

11. červen 2011 | 14.46 |

     Potupným názvem z nadpisu jsme v dětství označovali události, které byly výrazně pod alespoň průměrnou úrovní běžných jevů každodenního života. Rozhodně jsem nečekal, že téměř 22 let po odstranění totality mně při vyslovení otázky jak hodnotit tento stát napadne zrovna odpověď tak důvěrně známá z období dětských her a křišťálové upřímnosti nezkažené povinnostmi zachovat dekorum nebo jiné divné výmysly světa dospělých. Pravda a láska se staly vysmívanými a nežádoucími pojmy, které lze nahradit u některých tržně orientovaných jedinců nebo skupin nákupem či vytvářením zdání pravdy. Proč také ne když i spravedlnost se nehledá porovnáním nezpochybnitelných skutečností se zněním platných zákonů, ale je, viděno zvenku, soubojem prokurátorů a advokátů bez ohledu na morální a trestněprávní profil jedince o jehož osud se vede spíše jakýsi sportovní zápas než hledání spravedlnosti a práva.  

     Jako výše definovaný cirkus se mi často jeví přemíra koaličních jednání označených K9, K6, K12 nebo nějak jinak. Pouze mám pocit, že se v tomto cirkuse sice zachovává počet principálů, krotitelů nebo akrobatů, ale mění se počet klaunů. Výsledek je potom k smíchu i pláči současně. To co se dnes dohodne je zítra  zpochybněno, to co je předem vyhlašováno jako nepřekročitelná podmínka koaličního spolunažívání je zítra obcházeno. Hledáním dalších podmínek a ultimát jsou pouze vytvářeny podmínky setrvání toho co řada občanů posměšně nazývá trojkolka ve vládních pozicích. Zatímco tato země potřebuje veřejnou správu i ekonomické podmínky života nás všech rozumným způsobem zreformovat, trojkoalice si permanentně vybírá oddechový čas k bezútěšnému tlachání. Během těchto smutných hrátek podává neomylný důkaz, že fyzicky sice v srdci Evropy, ale myšlením, slovy i skutky je tato nesourodá a vzájemně se nechápající skupina tří politických stran a možná bezpočtu jejich vnitřních a vzájemně nesmiřitelných frakcí kdesi na periférii Evropy a obrazně i Asie nebo Afriky. 

     Místo skutečně odborného řízení této společnosti směrem k prosperitě máme patrně na čelných pozicích pouze ty, kteří dovedou přesně spočítat jaký je náš hospodářský propad a jak jej vyrovnat úpravou daní. Nikterak nepozoruji úspěch v odhalování zpronevěr, předražování a úplatků při výdajích veřejných rozpočtů, ani ve snižování nebo předcházení ztrátám zaviněným přímo či nepřímo politiky, jejich stranami nebo státními úřady a jejich úředníky. Obávám se, že vše je založeno pouze na inventuře ztrát, ke kterým bohužel na jedné z prvních pozic patří ztráta schopnosti najít nejen chyby, ale i cesty k jejich odstranění. Nálezy se nekonají a když už se něco najde (chápej odhalí) tak je to spíš úspěch žurnalistů než policie nebo politiků. Díky sněmovním volbám z loňského roku jsme našli řadu těch co se moci drží zuby nehty, bohužel naprosto chybí ti, kteří když udělají chybu tak svoje pozice opustí. Trvalá udržitelnost politických postů je současně trvalým sešupem k absenci  důvěry v celou politickou scénu. To jsme si po Listopadu zcela jistě nezasloužili a mnozí politici svá bohorovností přebujelá postavení rovněž ne.           

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře