Kde chybí bič, cukr nepomáhá

8. duben 2011 | 16.19 |

     Koalice zmítaná vnitrostranickými a patrně i mezistranickými nesrovnalostmi se nám předvádí v celé své nevábné kráse. Tento povzdech bohužel nestačí. Celý polistopadový vývoj není z velké části hoden hodnot, se kterými na počátku disponoval. Zbavili jsme se totalitní vlády jedné strany, přestali jsme být závislí na státu, který měl v této zemi okupační armádu, získali jsme občanskou svobodu, po dlouhých desetiletích jsme měli svobodu slova a politickou pluralitu. Stačilo si těchto darů nové doby vážit a uvážlivě v jejich duchu řídit společnost. Proti tomu se dnes dovídáme, že zahraniční investoři nejsou spokojeni s podmínkami na našem trhu, postrádají žádoucí platební morálku, vadí jim nízká právní ochrana, neprůhledné veřejné zakázky nebo špatná efektivita veřejného sektoru. Každou chvíli můžeme mít dojem, že sice většinová, ale ve své podstatě neuvěřitelně slabá vláda tuto zemi neřídí a nechává ji, aby se sama neovladatelně řítila politickým i hospodářským vesmírem. Ekonomika se pomalu smrskává na umění vypočítat ztráty a určit jak na občana, aby se pokryly nedostatky z velké části způsobené neschopností cokoliv na vládní úrovni rozhodnout a přijatá rozhodnutí bezezbytku naplnit. Léta slýcháme o dostatku prostředků pro zdravotnictví a jejich nehospodárném využívání. Následně  zjistíme, že vláda je nanejvýš schopna měnit výši poplatků nebo omezit pro seniory započítatelnost nákladů na některé léky do ročních limitů. Na druhé straně se dovídáme o plýtvání při nákupech příliš drahých vozidel pro záchrannou službu, předražených nákupech přístrojů a podobných vymoženostech činnosti politicky sice zasloužilých, ale odborně možná až příliš neduživých hvězd současného politického nebe. Co horšího, tento stav přetrvává již hodně dlouho a týká se všech politických stran, které se za poslední dvě desetiletí vystřídaly u moci a pokryly se v řadě případů nepominutelnou hanbou. Dlouho jsme slýchali o záměrech jak zvýšit daňovou kázeň, abychom se, nikoliv od politiků, ale investigativních žurnalistů dověděli, že část tržeb se platí bokem a vyhne se tak zdanění, zaměstnávají se pracovníci načerno, nezřídka ti, kteří pobírají dávky v nezaměstnanosti a žijí tak nejen ze své práce, ale i z daní svých spoluobčanů. I za takových podmínek se najednou nelíbilo poslancům, že si příliš omezili platy, protože nepochopili systém, který s velkou pompou těch co jdou příkladem schválili. Jak si nevzpomenout na slogan jednoho z bývalých podnikových ředitelů majícího zkušenosti z činnosti v USA, který kdysi řekl, že ze všeho nejhorší kombinace u zaměstnance je pracovitý blbec.

     Politická nevyzrálost čouhá jak sláma z bot i ze všech hlavních aktérů politováníhodné aféry s uplácením nebo, v konkurenčním podání jiného stranického tábora, s půjčkami uvnitř vládní strany Věci veřejné. Nevím proč věřit těm, kteří se zastávají spřeženců z jednoho křídla této rozhádané, nikoliv vlastní předvolební sliby zřetelně plnící politické strany a nebrat současně v potaz i názory jejich oponentů.

Společně před necelým rokem, možná z nadšení z účasti na vládě, opustili hned po volbách záměr nikdy nejít do vlády s dinosaury. Pod pláštíkem politické strany přivedli do ministerských i jiných funkcí celou řadu významných zaměstnanců detektivní firmy ABL, kterou vlastnil neoficiální vůdce VV JUDr. Bárta. Proč bych mu měl věřit více než křídlu kolem trojice Kočí, Huml a Škárka když vím, že už jednou veřejnosti lhal když popřel sledování politiků jeho agenturou, aby se pod tíhou důkazů nakonec přiznal a omluvil. Proč si nepřipustit, že i druhé křídlo této strany mohlo zneužít poměrů ve svůj prospěch na úkor Bártova a Johnova křídla. Proč potom věřit politické straně, která se pohybuje na výsluní politiky teprve rok a ještě před dvěma léty ji téměř nikdo neznal, když i za takové situace v ní panují tak odpudivé vztahy, že by se za ně musely stydět i subjekty s historií stonásobně delší. Co horšího, kladu si otázku jak hodnotit vládu jejíž premiér si pouze počkal jak se věci vyvinou a pak sdělil, aniž by takové stanovisko svou předchozí činností podpořil, že o odstoupení ministra Bárty nepochyboval ani minutu. Takže máme premiéra, který vyčkává, ministra financí, který si vymýšlí a mystifikuje, jiného ministra, který možná uplácí své oponenty, ministra, který přehnaně odměňuje svoji podřízenou a podílí se na její školní práci, místopředsedu vlády, proti kterému se bouří policejní a hasičské odbory. Také  poslance kteří jsou upláceni a prohlašují to za půjčku nebo poslance, kteří si půjčují a proradně to prohlašují za úplatek. Především však poměry, které se v podání dnešních čelních politiků diametrálně liší od slibných, těsně polistopadových, vyhlídek na lepší a spravedlivější život v postkomunistické společnosti. Stále jsem přesvědčen, že Listopad přišel oprávněně a byl nadějí. Otázkou je, zda je oprávněný pobyt na výsluní zrovna těch osob, které se v tomto prostoru vyhřívají. Nelze ovšem zapomínat ani na pořekadlo, že každý národ má takovou vládu jakou si zaslouží. Raději nedomýšlet jakým jsme ve světle těchto slov národem.     

          

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře