Trajektorie vývoje klesá

23. březen 2011 | 23.20 |

     Zdá se, že celé zatimní povolební období je nepřetržitým řetězcem překvapení a neúmyslných snah vládní koalice přesvědčovat občany o tom, že někdejší tvrzení o nutnosti změny volebního zákona, který produkuje slabé a akceneschopné vlády bylo jen stéblem, kterého se tonoucí nejen chytal, ale také trvale a urputně držel. I když máme koalici s 59% poslaneckých mandátů, není nám to u "rozhašené" koalice a patrně i ve stejné kondici se nacházejících stranách koalice k ničemu. Delší čas nás zodpovědně straší kauza Promopro, aniž by vyvolala žádoucí přístup aktérů sporu o této věci k hledání přijatelného řešení. Takového, které bude hledat nápravu všech špatných kroků z minulosti a pokusí se nalézt i objektivní personální řešení. Místo toho jsme svědky vyhrožování, že odejde-li ministr Vondra, v mezidobí usvědčený z toho, že byl o sporných smlouvách uzavřených v době kdy za předsednictví EU organizačně zodpovídal informován, se objevují postoje z řad jeho strany, že v případě Vondrova odchodu z vlády musí odejít také po jednom ministru z ostatních vládních stran nebo může být konflikt řešen odchodem ODS z vlády. Buďme vděčni za takové postoje. Lepšího důkazu snahy hrát na vlastním písečku místo řešení problémů často zmiňovaným systémem padni komu padni, jde-li o společnost jako celek, jsme si nemohli přát. Snad není od věci zmínit v tuto chvíli, že na západě, kterým se kdekdo dnes zaštiťuje, se odstupuje a nevyvolávají se koaliční třenice tlačící partnery ke zdi. Pravdou je samozřejmě i to, že tam kde bude větší touha po setrvání v příjemných funkcích než po zásadových postojích, se lehce zastrašuje.

     Pevností vládní koalice možná neoplývá i proto, že v její nejmenší straně nevládne nejlepší ani nejpřátelštější atmosféra. Vyhrůžky, že možná polovina tohoto klubu odejde založit svůj vlastní pouze potvrzují, že českým trendem u malých stran je nadměrná rozpínavost. Ve své podstatě není pnutí uvnitř malé strany ničím novým. Prošla si tím dnes prakticky neexistující ODA, naděje vzbuzené před volbami v roce 2006 nenaplnila ani Strana zelených. Ta se dokonce rozštěpila a dala tak příklad dnešním "véčkařům" jak se to dělá. Uvidíme jestli se tato strana sjednotí alespoň u očekávaného hlasování o vydání svého poslance Humla trestnímu stíhání. Mám na mysli sjednocení v tom, že nikde jinde než před objektivními orgány činnými v trestním řízení, soud pochopitelně nevyjímaje, nikdo svoji nevinu neprokáže. Zmaření možnosti objektivního zhodnocení dané kauzy nevydáním k trestnímu stíhání by bylo velmi smutným aktem ze strany parlamentní komory, především těch, kteří by se na takovém postupu osobně podíleli. Stále sice chovám naději, že p. Huml o vydání sám požádá a bude pro ně hlasovat, ale jistotu po posledních událostech necítím.

     Další vládní událostí je dnešní zveřejnění záměru ministra zdravotnictví výrazně zvýšit poplatky u lékaře, v nemocnici, návštěvě specialisty a odvozu sanitkou na vyšetření. Fakt, že se proti tomuto postupu staví odborník ODS i když jeho strana s poplatky začala, je sice na pováženou, ale rozhodně nenaznačuje tolik jako odpor ministra financí, který je zakladatelem a prvním místopředsedou strany, kterou ministr zdravotnictví ve vládě zastupuje. Zdá se, že je-li ministr zdravotnictví dobrý lékař, což nejsem schopen posoudit, tak by udělal lépe kdyby šel pomáhat svým pacientům a neutrácel své odborné schopnosti na postu, který takovou erudici nevyžaduje. Dobrých lékařů máme patrně jako šafránu, potenciální zahřívač ministerského křesla se s největší pravděpodobností najde vždycky. Je potřeba napřed zabránit různým tunelakcím jako armádní zakázky, Promopro, armádní výstroj, praní policejního prádla a další a teprve potom řešit nedostatek financí na úkor občana. Ponechat rozkradačům volné pole nebo nevlastnit dostatek vůle a schopností na zabránění všem ekonomickým nepravostem, a že jich zde už bylo, není dobrým vysvědčením pro vládu. Nahrazení prostředků promrhaných neschopností těch co mají rozhodovací pravomoci, ale zuby nehty se brání osobní odpovědnosti, nemůže být realizováno stále větším tlakem na ty, kteří nic nezavinili. Na ty je možno naložit pouze povinnosti plynoucí z objektivní a ne subjektivními chybami mocných zaviněné ekonomické nouze. Otázkou je, zda bude někdy ochota ty chybující, možná někdy i neschopné, odhalit a kultivovaným způsobem vyměnit. Naději možná máme, jistotu rozhodně nikoliv.  

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře