Do lepší situace jsme zatím nedospěli

31. prosinec 2010 | 22.29 |

     Je mi moc líto, ale rok 2010 mě z částečné skepse vyjádřené v závěrečném článku loňského roku neposunul k optimistickým břehům řečiště české politiky ani o píď. I když volby do sněmovny přinesly dlouho nevídaný zisk koaliční většiny a položily tak základ pro klidnou práci a případné moudré koalici také možnost opozici  nejen válcovat, ale získávat ji postupně na svou stranu pomocí skutečně moudrých, zprava nezpochybnitelných a zleva v dané situaci přijatelných až nejpřijatelnějších  návrhů zákonů, nestalo se tak. Vláda dokonce prošla hlasováním o vyjádření nedůvěry a vypadá to tak, že žádná většina není v této zemi zárukou moudré správy věcí veřejných spojené s bezpodmínečným dodržováním volebního programu všemi subjekty, které se na jeho vypracování podílely. Je smutné, že životnost této vlády musel  v kolizní vnitrokoaliční situaci zachraňovat prezident republiky, o jehož zásahu si lze ovšem také myslet mnohé. Patrně ne zcela šťastně sestavená koaliční smlouva nese následky v podobě dodatečných kšeftů ohledně osoby policejního prezidenta, který ač podporován nejsilnější koaliční stranou i prezidentem se stejně musel poroučet, aby Věci veřejné nepotopily vlastní vládu, před jejíž ustavením si patrně svůj sen o výměně policejního prezidenta nedokázaly vyjednat.

     Výkon vládního mandátu byl navíc 21 let po Listopadu provázen odhalováním tajemství, že ve vysokých patrech politiky vládne klima spojené s vysokou úrodností korupčního jednání těch, u kterých máme plné právo požadovat skutečnou odolnost proti střetu zájmů. Tam se sice může octnout každý, ale jen někteří z něj vycházejí se ctí. Ti ostatní nemají na vysokých postech co dělat a už vůbec je nelze hájit jako nepostradatelné odborníky. Bez takových by výzbroj naší armády měla lepší nebo stejnou úroveň, ale dosáhla by jí za nižších nákladů a s vyloučením loupežnického zbohatnutí těch, kteří se na postech spojených s rozhodováním nikdy neměli octnout. Velké otazníky vzbuzují i události kolem Státního fondu životního prostředí a záměrů některých šejdířů financovat skupinovou i osobní politiku ze státních financí loupených předražováním zakázek z prostředků fondu financovaných. Lze si jen přát, aby alespoň v této oblasti byla snaha voličů vyhnat prostřednictvím kroužkování ze sněmovny ty, kterým nemohli vlivem jejich dlouholeté činnosti uvěřit úspěšná a byli jsme po dalších volbách ušetřeni smutných zjištění jakých byl letos nadbytek i na stát násobně větší než ten náš dnešní. Nic na tomto závěru nemůže změnit ani skutečnost, že někteří zatím nepodezřívaní vyjadřují opakovaně těm už podezřelým svoji důvěru. Udělali by lépe kdyby nechali pracovat orgány určené k vyšetřování a nepletli se jim svými výšplechty o důvěře pod nohy. Jen tak mohou naplnit své vlastní pořekadlo padni komu padni, které sice neúnavně opakují, ale o skutečném chování v tomto směru si můžeme zatím myslet cokoliv.

     I přes nikterak povzbudivá konstatování přeji všem případným čtenářům úspěšný a spokojený rok 2011 spojený s obratem politického klimatu této země lepším směrem než jakého jsme svědky a bohužel i nedobrovolnými konzumenty. Mohu-li si to dovolit, přeji také osobní i rodinnou pohodu, pracovní úspěchy a ne-li vynikající tak alespoň dobré zdraví a plné úspěchy na cestě za lepším zítřkem každého komu bylo zatím takové štěstí odepřeno nebo znesnaďněno.     

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře