Bez takového konce se lze obejít

1. prosinec 2010 | 21.17 |

     Od včerejška máme jistotu, že nic, ani demonstrace přímo v centru dění jako na pražském magistrátu, nedokáže zabránit vzniku nesourodých koalic a účelových nebo prospěchářských uskupení. Připouštím, že chování demonstrujících nesplňovalo nároky salonních způsobů, na druhé straně mám pocit, že kulantní chování některých politiků pouze zastírá nezřízenou touhu po moci a do značné míry i pohrdání voličem. Nemohu souhlasit s názorem nového primátora hlavního města, že vyšachování vítěze voleb je ukázka demokracie. Tím dřív, došlo-li ke koaliční smlouvě jen několik málo hodin před dohodnutým jednáním s vítězem voleb. V mém chápání světa to je zneužití principů demokracie pro naplnění skupinových, ne-li osobnostních cílů. Politika se nám i na komunální úrovni začíná měnit ze služby veřejnosti na podnikatelský záměr. Zákulisními dohodami lze získat post primátora pro druhou stranu v pořadí voličské přízně a celou řadu lukrativních postů lze získat i pro stranu, které by za normálních okolností zbyly pouze opoziční lavice. Možná se jenom v plné nahotě ukazuje, že ideologie  politické strany a smýšlení její straníků mohou být dvě rozdílné, ne-li diametrálně rozdílné skutečnosti. Nelze vyloučit, že se nám tak odhaluje důvod neradostného faktu, že na obecní úrovni narůstá v této zemi počet placených míst v samosprávě. Nedosti na tom. Vláda, krize, nekrize považuje za nesystémový návrh na snížení příplatků za zastávané parlamentní funkce a Senát se nepochopitelně rozhodl pro pět místopředsedů. Vím, že cokoliv z toho na co poukazuji lze nějak zdůvodnit, z pohledu občana se s tím však nelze smířit. Tím dřív, že vláda (a že jich zde už bylo) mohla či měla předložit systémové opatření na snížení funkčních příplatků sama.  Je-li tato situace součástí výsledků Listopadu, mám za to, že sametová revoluce měla mít jinou charakteristiku nebo poněkud jinou dobu a způsob uskutečnění.

     V popsané situaci mám obavu, zda lze domyslet co všechno bude vládní koalice považovat za nesystémové až bude stát před úkolem připravit a zajistit přímou volbu prezidenta. Nejsem si proto jist, zda tento slib, daný snad všemi politickými subjekty minimálně před volbami do PS v roce 2002, ne-li dřív, je míněn vážně nebo jenom pro naplnění pořekadla o chlebu a hrách. Taková volba nemusí být provázena úpravou prezidentských pravomocí, pouze úpravou způsobu volby, která by snad byla důstojnější než fraška předvedená v roce 2008 oběma komorami parlamentu. Především lze doufat, že v čele státu bude stát prezident méně spjatý, a hlavně méně závislý na politických stranách, než je tomu dnes. Přes tuto nespornou výhodu vidím i problémovou etapu takové volby, volební kampaň. Otázkou totiž je, zda výsledek přímé volby bude ukazatelem většinového názoru občanů a jimi objektivně vyhodnocených kandidátů, nebo pouze barometrem úspěšnosti volebních štábů v jejich snaze ovlivnit voliče za pomoci odborníků na tvorbu veřejného mínění. Přes tento záchvěv skepse si ale myslím, že volba prezidenta členy parlamentu dokázala v obou předchozích volbách přesvědčit občany, že parlament, minimálně ten český, rozhodně není nejšťastněji zvoleným tělesem pro rozhodování o obsazení funkce hlavy státu. Držme si palce. Výsledek naší volby na sebe možná nechá čekat jen něco málo přes dva roky a to je z historického pohledu skoro zítra.  

       

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře