To se dějí věci

25. červenec 2010 | 18.47 |

     Jen málo měsíců zbývá do 21. výročí událostí, které znamenaly nejen konec totalitního systému, ale  současně probuzení nových nadějí na spravedlivější život v této zemi. Pokud se ohlédneme zpět, nemůžeme se ztotožnit s událostmi posledních dvou desetiletí spojených se jmény jako Kožený nebo Krejčíř (a nejen oni), ale snad najdeme alespoň trochu pochopení pro fakt, že se čelní představitelé nové doby možná naivně domnívali, že zlomový okamžik politického systému byl v obecné rovině i zlomem ve vztahu k osobní odpovědnosti a občanské cti. To co nutí k zamyšlení je skutečnost, že po procitnutí z růžového snu o cti nabyté kýmkoliv pouhým politickým převratem, se toho mnoho k nápravě chyb posledního dvacetiletí neděje. Nelze vyloučit, že je tomu tak také proto, že příslušné orgány a jejich činitelé vždycky vědí co nejde, ať by to bylo sebesprávnější, protože pro takový krok nejsou vytvořeny podmínky. Téměř nikdy nezaznamenáme úsilí vedoucí k vytvoření podmínek pro nápravu starých a zamezení vytváření nových chyb.

     Jako důkaz oprávněnosti vyslovených pochybností použijme podezření z podvodů a rozkrádání na ministerstvu obrany kde státní finanční prostředky rozkrádali vysoce postavení úředníci. Jsem zvědav, bude-li podezření prokázáno, kdo mimo soudního potrestání rozkradačů a zneuživatelů úředního postavení přijme svoji odpovědnost za přijetí a trpění podvodníků na odpovědných pracovních postech ministerstva. Obdobně bude zajímavé jak dopadne avizované odmítnutí ministra zahraničí svěřit diplomatickou funkci bývalému ministru i náměstkovi ministra zahraničí C. Svobodovi když se v době sporu o jmenování bývalého ministra obrany Bartáka náměstkem min. vnitra hovořilo o možnosti svěřit mu náhradou diplomatickou funkci. U C. Svobody byla řeč o tom, že byl pouze ministrem a náměstkem ministra, ale dnes máme řadu mladých a v příslušných školách vzdělaných kariérních diplomatů. Osobně mi je jedno, bude-li C. Svoboda velvyslancem nebo ne, tato lhostejnost neplatí pro případ, že se nebude stejně jako na něj pohlížet i na p. Bartáka. I kdyby to mělo být jen pro odstranění pochybnosti, že se neměří všem stejným metrem a dávno neplatí pořekadlo padni komu padni. Nabízí se totiž otázka, zda by nebyl vysvětlením případného rozdílného přístupu fakt, že C. Svoboda byl rivalem M. Kalouska uvnitř KDU, kterou současný ministr financí ne tak dávno opustil a rivality se zatím nezbavil a využil pro její naplnění postu místopředsedy politické strany, jejíž předseda je současně ministrem zahraničí a místopředsedou vlády. Bylo-li by tomu tak, těžko očekávat, že dnešní funkcionáři mají schopnost a vůli odstranit a také napravit chyby posledního dvacetiletí a to i v případě, že se oni sami těchto chyb nedopustili nebo vlivem činnosti v jiných oblastech dopustit nemohli.

     Jako několik málo z mnoha existujících příkladů dokazujících oprávněnost výše zmíněných pochybností uvedu tři.

Tou první je situace kolem minimálně deset let slibovaného zavedení volby prezidenta všemi občany a totální neochota tento slib splnit, protože se vždycky může vyskytnout situace kdy volba parlamentem je pro tu či onu politickou garnituru výhodnější, ať si občan myslí co chce. Jinou situací bylo halasné předvolební slibování nekompromisního postoje k politickým dinosaurům a směšné povolební výmluvy, že když voliči tyto lidi zvolili tak přestali být dinosaury. Konečně poslední příklad neupřímnosti politiků vidím v jejich neochotě jednoznačně před volbami objasnit za čím ze svých programů stojí bez možnosti změny a v čem naopak a kam jsou ochotni v zájmu povolebního koaličního jednání ustoupit. Není třeba si vysvětlovat, že to jsou kroky obtížně realizovatelné. Alternativou je ovšem pouze to co jsme poznali opakovaně. Předvolební sliby se obcházejí a  nenaplňují. Volič je degradován na individuum potřebné jednou za čas ke vhození hlasovacího lístku a na součást masy, jejíž názory nejsou mezi volbami nikterak zajímavé.     

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře