Není nad očekávanou změnu

11. září 2009 | 20.59 |

     Tak jsme se konečně dočkali. Jedenáct let od doby kdy politické strany poprve poznaly, že nejsou schopny a ochotny dodržovat Ústavu ČR a po stejně dlouhé době faktického odmítání věrohodným způsobem změnit tento zákon nejvyšší právní síly, dokázaly přijat změnu v obou komorách českého parlamentu v rozmezí několika málo hodin. Nemyslím, že taková "rekordní" výkonnost je důvodem k radosti, o hrdosti na slovutné zákonodárce a jejich politické strany raději nemluvě.

     Platí-li pořekadlo, že košile je bližší než kabát ve všech oblastech lidské činnosti, politika není výjimkou ani v oblasti, která by si to zasloužila. Neúcta k Ústavě a její ohýbání dle potřeb mocichtivých, nedostatek rozvahy a pohledu aspoň o jeden důležitý tah dopředu chceme-li svrhnout vládu, schovávání stranických zájmů za zájem veřejnosti a ochota veřejnosti takovou hru z valné části přijat a podporovat jsou neradostným průvodním jevem politických událostí poslední doby. Nelze se potom divit, že ústavní činitel tvrdí, že se změna Ústavy neschvaluje ve spěchu. Ostatně o potřebě změny se ví 11 let a několik let parkuje návrh změny v parlamentním šuplíku provázen bohorovnou neochotou se jím opravdově zabývat. To o spěchu skutečně nesvědčí. Je možné, že návrh změny nemá, jak řekl tentýž ústavní činitel, z hlediska Ústavy chybu. Obávám se, že totéž zdaleka neplatí, budeme-li hodnotit chování politické scény k Ústavě samotné.

     Poněkud komicky potom působí, vystoupí-li politik s projevem uspokojení nad tím, že se ctí politické dohody. Opravdu? A platí to i pro politické dohody s občany uzavřené a opakovaně uzavírané před každými volbami? Pokud by došlo ke změně Ústavy po řádné společenské diskusi v době, která by si tuto změnu díky chování politické scény akutně nevynucovala, mohlo být vše v pořádku. Dnes nevíme jestli nebude, bůhví ve jménu jakých "slovutných myšlenek", pokračovat neúcta k zákonu i v budoucnosti. Vždyť jakýkoliv předpis, tím dříve zákon, by měl především dodržovat ten, kdo jej schválil. Ostatně stín nejistoty se patrně vznáší i nad těmi, kteří změnu Ústavy odhlasovali. Alespoň někteří vyčkávají, nebude-li znovu napadena stížností u Ústavního soudu a do doby než získají jistotu, že nikoliv, odmítají hlasovat pro rozpuštění Poslanecké sněmovny. Zakalkulovat vlastní úvahu, zda přijatá norma nevybočuje z ústavního pořádku a podle toho se zachovat patrně nikomu nenapadlo. Nebo snad podřídil takovou úvahu partikulárním zájmům politických stran?    

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře