Trudná cesta z totality do demokracie

17. listopad 2009 | 09.02 |

     Snad se mohu vrátit v den dvacátého výročí Listopadu ještě o několik desetiletí zpět. Nelze se divit, že v poválečném nadšení spala obezřetnot. Díky tomu se však k moci pomalu dostávala poválečná totalita střídající tu válečnou. Nelze mezi ně vsunout rovnítko. Jedna nepřípustná a zahraniční, druhá domácí, ale nepřípustná rovněž. Jenom ta dřímající obezřetnost klidně přihlížela postupně sílící podřízenosti cizí mocnosti a ne zcela se probudila i v době po komunistickém puči a v období politických a justičních vražd. K žádoucímu probuzení nevedl ani smutný osud Horákové, Píky a dalších obětí stejně jako neradostný osud hokejových mistrů světa. Událostí, která možná, jistotu nemáme, mohla vyvolat alespoň částečnou změnu k lepšímu bylo t.zv. Pražské jaro utopené v násilí i krvi a pošlapané vojenskými bagančaty údajných vzorů a spojenců. Až v průběhu následné a potupné normalizace se objevily zárodky uvědomování si pravého stavu věcí a potřeby konat bez ohledu na násilné rozhánění demonstrací a občasnou přeměnu Václavského náměstí na t.zv. "Třídu vodních dělostřelců". To už ovšem byla labutí píseň režimu, který zde chtěl být a ne sám, nýbrž s dnes již neexistujícím Sovětským svazem, na věčné časy.

     Díky názorovým odpůrcům sdruženým v různých iniciativách z nichž nejznámější byla Charta 77 se začalo objevovat světlo na konci tunelu. Demonstrace studentů k výročí zavraždění studenta Opletala se díky okolnostem stala třešinkou na dortu odporu proti totalitě a normalizačnímu ponížení. Brutální zásah a policejní zvůle na Národní třídě vyvolaly zvýšenou hladinu společenského odporu proti již dožívající a celosvětově upadající socialistické soustavě a znamenaly počátek konce vlády jedné, t.j. komunistické strany nejen v této zemi. Následně vznikající OF v Čechách a VPN na Slovensku položily základ přechodu tehdejšího Československa od komunistické totality k pluralitní demokracii. Zatím jsme ovšem stále pouze ve fázi  přechodu k demokracii nikoliv ještě ve zcela bezvýhradné demokracii. Změna společenského systému bohužel vyžaduje na cestě do demokracie řadu desetiletí. Totalita to má jednodušší. Ta dokáže svobodu pošlapat téměř ze dne na den.

     Přes fakt, že v mnoha případech se objevují poměry na demokracii si pouze hrající, je zde stálá a posilující naděje, že se skutečné demokracie dočkáme. Jen kdyby nebylo tolik politikaření, nezdravého stranictví a politického obchodování zakrytého sice většinovým hlasováním ale ne vždy také skutečnou většinou názorovou. Ostatně vláda spočívající na přeběhlících je toho také důkazem. Je ještě hodně co dělat. Pokulhávající veřejný pořádek, nedostatečná bezpečnost občana, vysoká kriminalita, náchylnost k úplatkářství mezi politiky a bohužel i mezi soudci, poměry na právnické fakultě v Plzni atd. Přes všechna negativa, přes nemalé chyby období po Listopadu však stále chovám naději na dokončení přechodu k demokracii a jistotu, že Listopad byl správným vykročením na cestě k lepší budoucnosti      

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře