Co ještě odhalí volební kampaň?

16. duben 2010 | 12.56 |

     Žijeme v zajímavé, těžko ovšem říct, že také přítažlivé zemi. Z internetových diskusí lze vyčíst, že značná část diskutujících vidí tuto zemi spíše jako "Absurdistan" než jako alespoň rozvíjející se demokracii. Myslím, že k tomu přispívají nejen informace z nejvyšších pater politiky. Podíl má i tradiční ochota občanů dělit se na nesmiřitelné skupiny jako sparany nebo slávisty, příp. ódéesáky a socialisty nebo mnohé jiné. To vše z principiální potřeby někam patřit a současně s někým bojovat. Není divu, že stejným způsobem probíhají i pokleslé hrátky s málo pochopitelným názvem volební kampaň. Vyhlašování politických cílů bez ochoty sdělit srozumitelně jak bude těchto cílů dosaženo nebo aspoň postupně dosahováno. Osobní urážky a mnohdy ne zcela férová kritika konkurentů nebo euforická chvála těch "vlastních"  mohou jen těžko uspokojit. Hlavně ty, kteří nepodléhají nadšení z jedněch či druhých a rádi by si utvořili pokud možno objektivní obraz o všech, kteří se nabízejí a teprve potom se rozhodli, zda k volbám vůbec jít a koho u nich svým hlasem podpořit. 

     Ohlédnu-li se za televizním soubojem lídrů nejsilnějších stran ČSSD a ODS pak mě ze všech možných charakteristik napadá slovo fraška. Možná si sami aktéři připadají společensky vtipní a profesně natolik geniální, že kouzlo jejich osobnosti samo o sobě zaručí epochální úspěch modrých nebo oranžových barev. Obávám se, že pravdě blíž je předpoklad, že volič se většinou nenamáhá hledáním těch, kteří budou prospěšní celé populaci a vybírá si podle očekávaného osobního prospěchu. Tomu přizpůsobují svoje programy a televizní rétorická cvičení  i přestavitelé politických stran. Výsledkem symbiozy politického podbízení se a osobního prospěchářského očekávání je poměr politických sil v nově zvolené sněmovně. Ta již léta není schopna nejen naplnit do ní vkládaná voličská očekávání, ale ani vlastní cíle, pokud je vůbec s plnou vážností vytvořila a chtěla naplnit.

     Co také očekávat od stran, které si ponechávají na kandidátkách jedince podezřelé z toho, že zcela neunesli tíhu příležitosti připadat si osudově důležití a údajně spolupracovali s lidmi, kteří si důvěru nezaslouží. Je jedno, zda je kdosi v podezřelých telefonátech důvěrně nazýván "Íčko", není lhostejné co se o něm v těchto rozhovorech povídá. Je lhostejné kdy se předseda PS osobně seznámil s podnikatelem, kterému prý pomohl k dotaci, není jedno, že s jeho pomocí získaná dotace byla patrně zneužita. Není ani jedno, že tentýž předseda PS má nesplácené dluhy u svého asistenta a podezření budí když se taková tři roky stará informace objeví zrovna před volbami. Zdá se, že v české politice je mnoho temných míst a logika, smysl pro čest a opravdové lpění na trvalém rozvíjení a posilování demokracie zde nejsou ani oblíbeným hostem, ne tak domovem. Nezbývá než na to myslet při výběru kandidátky před její vsunutím do volební urny. Kéž je tam těch co reprezentují podezřelé praktiky co nejméně.       

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře