Pes nemusí být jen přítel člověka

14. listopad 2009 | 09.10 |

     V poslední době se množí zprávy o napadení člověka, často bohužel dítěte, psem bojového plemene nebo jeho křížencem. Nesporně to není zcela nová situace. Už před léty se někteří členové parlamentu tímto problémem zabývali a z jejich řad zaznívaly i hlasy o potřebě zákazu pěstování bojových psů s cílem zlepšit bezpečnost občanů na veřejných prostranstvích. Vždy se tyto hlasy setkaly se zamítavými reakcemi odborníků i "odborníků" se zdůvodněním, že pes je tvor zcela nevinný a tím kdo za jeho řádění zodpovídá je vždy a všude majitel. Problematikou trestní odpovědnosti těchto provinilců se bohužel patrně nikdo nezabývá, pouze roste počet napadených a narůstá míra utrpení postižených, často si ze setkání s těmito "milými" přáteli člověka nesoucích nehezké a obtížné trvalé následky.

     Nemíním se nikoho dotknout a těm, kteří by se takto mohli cítit se předem omlouvám. Mám totiž pocit, že zatimní, před veřejností se někde ve skrytu tajemna krčící praktická nepostižitelnost nebo nízká postižitelnost  těch, kteří nesou dle odborníků na svých bedrech veškerou vinu za napadení člověka psem by ve stávající situaci nanejvýš vyburcovala ke zvýšené, a nepochybuji, že odborně zdatné činnosti jejich obhájce před soudními tribunály. Nevylučuji ani zakomponování úvah o nemožnosti ručit za něco tak nevypočitatelného, v lidském smyslu slova nevzdělatelného a z lidského hlediska eticky naprosto necítícího jako je pes domácí, ten bojový především. Uvěřím-li odborníkům obhajujícím právo na pěstování psů bojových plemen, potom mám pocit, že eticky by měli cítit především majitelé těchto "milých" zvířátek a to tak, že předem a ne až po napadení člověka některým z jejich miláčků. Kdo by byl při takovém způsobu vnímání odpovědnosti vinen když takový pes usmrtí svého majitele, jak se dle informací z médií před časem v této zemi stalo, se neodvažuji dále rozvíjet.

     Osobně plně stojím za respektováním práv občanů. Svoje právo tak dnes naplňují všichni chovatelé psů bojových plemen. Postrádám naprostou a bezvýhradnou úctu k dodržení práva jiných občanů na osobní bezpečnost v ulicích, na pískovištích, dětských prolézačkách, sportovištích a všude jinde tam, kde hrozí nebo se už odehrálo napadení nevinných lidí, ty nejmenší nevyjímaje, šelmami lidově sdruženými pod označením pes bojového plemene. Svoboda a právo občana na cokoliv by měly končit tam, kde začíná svoboda a právo občana jiného. Nejde-li to zajistit jinak, mohou se komukoliv z nás jevit výskyt a právo na chov těchto psů v této zemi jako nadbytečné. Sám se tomuto striktnímu postoji zatím bráním i když je toto mé přesvědčení událostmi posledních týdnů znatelně nalomeno. Dovedu si ovšem velmi dobře představit co by na tomto místě napsali postižení nebo rodiče a ostatní příbuzní postižených dětí.    

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře