Vzpomínka na významné Evropany

5. červenec 2015 | 19.00 |

          Udělali bychom chybu, kdybychom ponechali bez povšimnutí události právě končícího týdne. Jeho začátek přinesl smutek do rodin 669 dětí z roku 1939 kdy jejich životy pomohl zachránit sir Nicholas Winton, který ve věku 106 let ve středu 1.července zemřel. Možná nenápadný syn židovských rodičů, kteří se ještě před jeho narozením vystěhovali z Německa do Anglie, může být příkladem nezištné obětavosti nehledající odměnu v široké publicitě a veřejném uznání, nýbrž právě jen v pocitu naplnění osobního uspokojení z pomoci těm, kteří pomoc v situaci ohrožení života nezbytně potřebovali. Bezbranným dětem, kterým hrozil odsun do nacistiských koncentračních táborů. Před památkou tohoto člověka, a všech, kteří se zachovali obdobně, bychom se měli dokázat s vděčností a uznáním poklonit. Prokázali svůj hluboce lidský přístup v době kdy pro naši zemi začínalo období ohrožení a následně uchvácení nejbrutálnějšími diktaturami, které lidstvo poznalo. Diktaturami nacionálního a internacionálního socialismu. Té první vedené v duchu hitlerovské ideologie představené pamfletem Mein Kampf a té druhé prováděné marxistickou třídní nenávistí v duchu leninsko stalinistických metod. Díky Bohu jsou obě tato temná období naší historie skončená a i když zatím jednoznačně nevíme kam se náš vývoj s definitivní platností nasměruje, můžeme doufat, že směrem od totality k demokracii. Kéž nezůstane tato naděje nenaplněna.

     Významnými událostmi tohoto týdne jsou i připomínka příchodu slovanských zvěrozvěstů Cyrila a Metoděje v roce 863 na Moravu a připomínka osudu Jana Husa, jehož život tragicky skončil na kostnické hranici před 600 lety. Radostná událost mající pozitivní vliv na další vývoj Moravy i Čech na straně aktiv a bezdůvodná násilná smrt člověka, který pouze dokázal mít a neopustit vlastní názor, na straně pasiv. Na jedné straně událost, která stála na počátku duchovního i kulturního rozmachu našich předků žijících v té době na území dnešní ČR a na druhé straně událost vrhající stín na období začátku 15. století. Událost natolik závažnou, že se za ni považoval za nutné omluvit i papež přelomu tisíciletí Jan Pavel II. Současně událost, která nezůstala v této zemi ušetřena politicky zabarveného chápání v období druhé poloviny dvacátého století. I když Hus kritizoval ty vnitrocírkevní poměry, které nepovažoval za správné, byl a zůstal katolickým knězem. Nebyl důvod používat v době náboženské nesvobody ve 20. století jeho názory a osobní tragedii  jako argument proti myšlenkovým východiskům, která ke vzniku jeho církve vedla. Nesprávné bylo vytváření dojmu, že myšlenkové základy katolické církve jsou neslučitelné s myšlenkovými východisky Jana Husa. V Husově chápání vnitrocírkevních událostí byly jak ty obecně přijatelné a správné, tak také obecně nepřijatelné a nesprávné. Ty první bylo možno přijat, ty druhé změnit nebo vymýtit. Nikoliv učinit z nich na konci druhého tisíciletí pseudoargumenty politiky KSČ a ateistického náboženství marxistického typu proti církvi, ke které Jan Hus patřil. Vždy můžeme pocítit vděčnost k dílu soluňských bratří Cyrila a Metoděje pro tuto zemi a stejně tak uznání a úctu ke snaze Jana Husa ke zlepšení poměrů v církvi, která měla v jeho době mnohem významnější postavení než je tomu dnes. Nemusíme být ani věřícími, ani nevěřícími. Stačí když objektivně zhodnotíme a uznáme vše co je uznání hodno.       

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře