Ne všechno se podařilo

17. listopad 2014 | 23.45 |

      První dnešní radostí každého z nás mohlo být zjištění, že prožíváme již dvacátýpátý svobodný 17. listopad v řadě a nádavkem k tomu mnozí z nás s vděčností vzpomínají, že po probuzení do plně normalizačního dne jsme mohli 17. listopadu 1989 večer usínat alespoň s pocitem, že se ledy hnuly a chobotnice reálného socialismu začíná přicházet alespoň o některá svá drsná chapadla. Bohužel je při vzpomínce na tento významný den možno také konstatovat, že naděje byla zaseta, nadšení probuzeno, ale ostražitost a potřeba nespočinout bezstarostně na vavřínech získané svobody a svobodné správy věcí veřejných byly v mnoha ohledech uspány. 

     Je s podivem, že po dvaceti letech budování demokracie a v roce 1918 nabyté národní svobody, potupném roce 1938 a jeho Mnichovské dohodě, šesti letech brutální světové války a třech letech zápasu o znovuobnovení a následné uchování prvorepublikové demokracie jsme podlehli těm, pro které byla politickým náboženstvím totalita v područí cizí mocnosti a v ní vládnoucí komunistické moci. Co horšího, po dalších dvaceti letech zakončovaných postupným uvolňováním vnitropolitických poměrů a pokusem opatřit tehdejší režim lidskou tváří, nás překvapila okupace vojsky Varšavské smlouvy a následná normalizace pod vládou KSČ a nadvládou SSSR. Možná si tehdejší systém v okamžiku vlastního zrodu připadal schopný a silný. Dvě pookupační desetiletí z něj ovšem učinila starou politickou šunku s dýchavičným motorem a neschopností odolat disidentskému tlaku směrem k demontáži normalizačních poměrů. K radosti značné části občanů se nenáviděný systém konečně zhroutil jako domeček z karet. Octli jsme se na prahu nové éry započaté obnovou demokracie, respektováním dělení moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní a bohužel i z nezkušenosti plynoucí nízkou schopností řádné a nesmlouvavé, ale tím víc potřebné kontroly spravování věcí veřejných. V některých ohledech jsme došli, v jiných pouze doklopýtali, až k 25. výročí Listopadu, který si svým historickým významem nesporně zasloužil lepší naplnění jím vzniklých ideálů než se stalo.

     I když jsme se po válce alespoň pokusili o návrat do demokratických poměrů masarykovské republiky, prohráli jsme po třech letech svůj boj ne jenom vinou komunistické touhy po moci v duchu internacionálního socialismu, ale i vlastní politickou slepotou. Slepotou nerozeznávající skutečné cíle národního i mezinárodního komunistického hnutí podléhajícího touze po absolutní moci ve státě a po naplnění vlastních tužeb po světovládě. Ostatně již ve volbách v roce 1946 vyhrála v této zemi KSČ se svým demokratickým centralismem a demokracie byla odložena jako nepotřebná. Podobně i po okupaci v roce 1968 stačil pouhý rok, aby mnozí zapomněli co se tehdy stalo. Již při prvním výročí srpnových událostí značná část národa odložila pocity prožité jen rok dříve jako nepotřebné břemeno normalizačního "rozmachu". Nelze se tedy divit, že i po změně politických poměrů vyvolaných událostmi 17. listopadu 1989, které ovšem zahájení skutečné demokratizace umožnily a následně zajistily, jsme nedokázali využít všech možností a nadějí, které Listopad nabídl. Mimo omluvitelných chyb pramenících z nezkušenosti jsme se dočkali v řadě situací vytlačení demokracie a nastolení demokratury zneužívající vnějších znaků a nikoliv vnitřní náplně demokracie. Pragmatismus je pro řadu jedinců i skupin pouze vypočítavostí v duchu co můžeš urvat urvi a nikterak je nezajímá hledání nejlepších cest k dosažení obecného prospěchu. Měřítkem úspěšnosti v ekonomické činnosti je v řadě případů pouze a jenom výše celkového zisku bez ohledu na kvalitu nebo zákonnost. Tím ovšem výčet negativ zdaleka nekončí. V politice se pohybují různí kmotři pronikající mimo celostátní úrovně i do stále nižších pater politiky. Korupce vládne ve značné části veřejného života, se skutečným střetem zájmů si mnoho lidí hlavu nedělá, předvolební sliby jsou často odsunuty do rubriky "sliby se slibují, blázni se radují". Proč také ne když volič jim to neumí nebo nechce spočítat.

     Přes všechna vyjmenovaná a ještě další negativa, která přinesl polistopadový vývoj, je nutno zdůraznit, že žijeme v daleko lepších poměrech než tomu bylo dřív. Demokracie byla nastartována, máme politický pluralismus, náš osobní život nemusí podléhat politické demagogii. Dokážeme u moci vystřídat levicové i pravicové subjekty, máme možnost se prosazovat podle skutečných schopností a ne podle poslušnosti státní ideologii. Ta ostatně neexistuje pouze se u moci střídají subjekty různých politických vyznání. Kamenem úrazu je pro některé nalézt schopnost se prosadit. Na druhé straně je otázkou, zda v sociální oblasti jsme schopni pomoci každému kdo oprávněně pomoc potřebuje  a těm co jsou, nebo by měli být, schopni se o sebe postarat ponecháme tento úkol na nich samotných bez ohledu na jakékoliv osobnostní, skupinové nebo jakékoliv jiné charakteristiky. Žádný společenský systém nebude dokonalý. Ten náš dnešní pochopitelně není také. Velkou otázkou zůstává, zda prokážeme v budoucnu dost schopností, abychom odstranili přetrvávající chyby a pokročili dopředu. Snad to nebude trvat dalších 25 let. 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře