Před evropskými volbami

21. květen 2014 | 23.20 |

     Občané všech členských států EÚ dnes stojí dva dny před podáním důkazu v jaké podobě a jaké míře chápou sounáležitost své země s EÚ, do které jejich země dobrovolně a společnou vůlí svých občanů vstupovaly. Nejinak tomu bude i v naší republice, jejíž občané před lety většinově v referendu hlasovali pro vstup do EÚ a zavázali tak všechny volené orgány v této zemi, aby se podle referendového stanoviska chovaly a vedly tuto zemi směrem, který výsledek referenda stanovil.

     Zatím jsem rozhodnut se voleb do Evropského parlamentu zúčastnit. Pořád se ale sám sebe ptám koho volit, kdo, která kandidátka i její jednotliví kandidáti, hlavně ti v pořadí do pátého nejvýše sedmého místa, jsou pro mě nejvhodnějším subjektem či jedincem pro reprezentaci mojí země ve společném parlamentu všech členských států EÚ. Lépe řečeno ti, kteří vzbuzují největší důvěru, že se budou snažit prosazovat takové předpisy, které učiní celou EÚ lepším sdružením národních států než je tomu dnes. Nepotřebuji podporovat exhibicionisty, ale pracovité poslance. Nepotřebuji ani ty, kteří se rozhodli kandidovat do nejvyššího unijního legislativního orgánu, a podle jejich vlastních předvolebních plakátů soudě, zatím nepřišli na to, že jejich posláním nebude "hájit české zájmy", ale podle svých nejlepších schopností a vynaložením maximálního osobního nasazení se snažit učinit celou unii lepším, bezpečnějším a technicky rozvinutějším prostorem pro občany všech členských států. Evropský parlament se musí především snažit, aby všechny země byly v EÚ zcela rovnocenné a parlamentem přijímané předpisy  musí zajistit, že nebude nikoliv malých a velkých, to určil vývoj jednotlivých států ještě před vznikem EÚ, ale nebude těch, které by mohly podlehnout touze společenství ovládat a učinit z těch ostatních pouhé sdružení poslušných. 

     Nechovám naivní představu, že Evropský parlament zmůže všechno a nemíním přehlížet ani jiné orgány mající do uspořádání EÚ a kvality života v ní co mluvit. Samozřejmě nepřehlížím fakt, že do vývoje společenství mají co mluvit i reprezentanti příslušných národních orgánů nebo členských zemí jako takových. Navíc nehodlám popírat, že existují smlouvy, na kterých celé společenství stojí a odvozuje od nich svou existenci. Pouze mám pocit, že čím méně se dovídám od kandidujících subjektů i jejich jednotlivých kandidátů o tom co udělají pro společenství jako celek, a to bude jejich hlavním posláním pokud se do Evropského parlamentu na základě výsledků voleb dostanou, tím přebytečnějším se mi jeví jejich prohlášení o hájení národních zájmů.  Ty se v jejich podání stávají v mých očích jenom předvolebním trikem na získání voličské podpory. Obávám se, že pokud bude Evropský parlament plnit to co plnit má, tak proklamované hájení národních zájmů nebude v politicky tržním prostředí tím nejvyhledávanějším zbožím. K čemu mně potom bude ujišťování některých subjektů, že ony ví jak obhajobu českých zájmů provádět, když od nich neslyším jak přistoupí a co budou dělat k naplnění celounijního poslání Evropského parlamentu. Jak přispějí k tomu, aby z hlediska rozhodování byla zvýšena úroveň jistoty, že v unii nebude v tomto směru "nadstátů" ani těch, které mohou ti ostatní bohorovně přehlížet jak "rovinu".    

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře