Kladu si otázku

17. listopad 2013 | 15.13 |

     Kladu si otázku jak daleko se lze ohlédnout na časové ose přes rameno a ještě mít jistotu, že zpětný pohled není ničím jiným než klamnou iluzí výrazně ovlivněnou postupným zapomínáním jak se věci měly na začátku. Myslím, že po 24 letech od Listopadu se můžeme stát obětí tohoto zapomínání ve vztahu k událostem, od kterých uplynulo téměř čtvrt století, i my sami. Při sledování různých internetových diskusí mám dokonce pocit, že značná část spoluobčanů už neví v jakém systému žila tato země více než čtyři desetiletí po tom, čemu někdejší, z ústavy vládnoucí strana, říkala Vítězný únor. Dílem za to patrně může fakt, že značná část lidí bez rozdílu věku,  povolání, vzdělání, pohlaví nebo politického či náboženského vyznání byla v minulosti členy KSČ nebo názorovým produktem výrazného ovlivňování veřejného  mínění tehdejší vládnoucí stranou a její ideologií. Druhým dílem se na současném povědomí patrně podílí i nízká schopnost polistopadového státu poskytnout dnešním čtyřicátníkům a mladším až výrazně mladším objektivní informace o tom jaký byl bývalý politický systém a proč došlo k jeho zhroucení. 

     Další kategorii chyb je možno spatřovat ve faktu, že v polistopadovém období se začaly v ekonomické oblasti prosazovat i ti, kteří se vedle schopných, čestných, pracovitých a progresivních lidí nikdy prosadit neměli. Ti, kteří vedle jiných technických předpokladů pro ekonomický úspěch vynikali i v tom čemu se obecně říká všehoschopnost. Jejich štěstím a nevýhodou mnohých dalších byl potom fakt, že žádná vládnoucí garnitura nedokázala před těmi všehoschopnými ochránit sice schopné, ale na rozdíl od mnoha negativními vlastnostmi prolezlých jedinců také ty poctivé, zákon a morálku ctící podnikatele, manažéry, zaměstnance nebo prosté řadové občany, seniory samozřejmě nevyjímaje. Problémem současné doby tedy není fakt, že již nežijeme v socialismu, ale fakt, že jsme jeho samovolného pádu do propadliště dějin nedokázali na příslušných místech dostatečně a ve prospěch celé této země, která ať chceme nebo nechceme je našim společným domovem, řádně a smysluplně využít. Politická bezmoc doplněná značnou dávkou nízké schopnosti, ne-li přímo neschopnosti řídit efektivně a k dalšímu rozvoji naši zemi, byla doprovodným jevem mnohých, kteří v záchvatu sebeúcty, sebelásky a sebeklamu ve výkonu vysokých funkcí nepůsobili, ale nanejvýš klopýtali od jednoho karambolu k druhému. To vše nejen pod tíhou úkolů, na které jim nezřídka chyběly schopnosti, ale také pod jhem kmotrů, kterým svou neschopností pomáhali do sedla aniž by si toho byli v mnoha případech schopni byť i jenom všimnout. Na dotaz, máme-li po letošních volbách s příchodem novější politické garnitury naději na zlepšení můžeme odpovědět nejdříve na konci zrovna započatého sněmovního volebního období. Jsem k tomu skeptický a současně si velmi přeji, abych se tentokrát mýlil.

     Nedovolil jsem sám sobě zapomenout na to čím poznamenal tuto zemi politický systém pod vedením KSČ a v brutálním područí někdejšího Sovětského svazu.  Naopak si jsem zcela jistý tím, že bylo na čase, aby skončila nadvláda marxistické strany a její ideologie třídní nenávisti. Systém politického prověřování, v zaměstnání systém pracovně politického hodnocení, ve kterém největší váhu měla politická část zjišťující, zda si prověřovaný náhodou nedovolil mít vlastní názor a nepoužil k jeho získání vlastní hlavu. Systém, ve kterém mně kdysi nadřízený asi rok po sovětské okupaci naší republiky řekl, že každý a tedy i já musí stát zcela v názorovém zákrytu a pokud z něj vystrčí hlavu tak se mu ta hlava urazí. Systém kde studijním předpokladem nebyly na prvém místě schopnosti dítěte, ale politická angažovanost rodičů a politický posudek po několik generací do minulosti. Systém, který vyprodukoval politickou policii, která si sama a podle vlastních metod získávala spolupracovníky, lépe řečeno udavače z řad občanů, ty morálně narušené nevyjímaje. V zájmu spravedlnosti přiznejme, že odsuzovat bychom měli jenom ty, kteří svým známým a někteří i příbuzným nebo kamarádům opravdově škodili. Podepsání spolupráce a následná nečinnost nikoho nepoškodily a další nespravedlností by bylo neoddělit zrno od plev a nechat obě tyto kategorie v jedné odsuzované skupině. To přes fakt, že objektivní, nezávislé a současně nestranné posouzení nebude jednoduché. Nedokáže-li to nastupující vládní garnitura, zůstanou i pro současnost v platnosti oba předchozí odstavce tohoto článku. A to by byla škoda pro všechny.   

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře