Mohou být volby radostí?

24. říjen 2013 | 22.35 |

Nevím, mám-li se radovat z faktu, že již za několik hodin začnou předčasné volby do PS vyvolané pádem trojkoaliční vlády s premiérem ODS P. Nečasem, nebo se již předem obávat, že ani politická scéna, ani my jako voliči neprokážeme nejen schopnost nabídnout něco i někoho lepšího než před třemi lety, ale ani schopnost ty skutečně lepší posunout volebním aktem na výsluní politiky. Ostatně opatrná i neskrývaná skepse značné části voličské základny je patrně největším rozdílem v přístupu a očekáváních volebních výsledků a povolebních kroků všech náhodně, šťastně nebo oprávněně zvolených k pocitům, které jsme ve stejné situaci vnímali po pro nás všechny šťastném pádu totalitního režimu v roce 1989. Jsme sice v situaci po pádu vlády, ale naději na uchopení uvolněné moci si nečiní zcela noví politici, nýbrž ve velké, řekl bych nadrozměrné, většině případů ti, na které lze s úspěchem aplikovat pořekadlo o tom, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Ti, kteří se dovedou pohybovat ve sněmovních zákoutích i úskalích všech postupů parlamentních jednacích procedur i poslepu. Bohužel také ti, kteří dosud neprokázali dostatek ochoty naplnit pravdu o tom, že politika je sice uměním možného, ale také, domnívám se, že především, službou. Službou České republice a její občanům. Právě pod zorným úhlem faktu, jaké má kdo předpoklady tyto naděje a tato oprávněná očekávání naplnit, je dobré nejen vybírat správnou kandidátku k odevzdání do volební urny, ale ještě před tím vybírat také ty, kteří si na kandidátce, kterou upřednostňuji, zaslouží jako důvěryhodné osoby preferenční hlasy. Pokusím se přidat i pohled hodnotící ty, kteří si naopak takové hlasy nezaslouží, ale naopak přímo vybízejí k tomu, aby je někdo pomocí preferenčních hlasů v konečném povolebním pořadí přeskočil. Velkou neznámou zůstává jak opravdově, objektivně a úspěšně vybrat ty, na které se pochybnosti a negativní hodnocení nevztahují.

     Díky 24letému polistopadovému vývoji, kdy si část politiků, a je jenom těžko zodpověditelnou otázkou, zda ne také některých politických stran, pletla uchopení politické moci a nástupu politické odpovědnosti s uzurpováním jen málo, pokud vůbec, kontrolovatelným kořistěním, Ostatně celá řada korupčních afér, ať už vyšetřených a potrestaných nebo zatím pouze šetřených, nebo, nedej Bože, zametených pod koberec, o tom poměrně dost vypovídá. Celá řada nabubřelých politických "mistrů světa" bez schopnosti sebemenší pokory také nesvědčí o tom, že jsme se ubírali po krachu světové socialistické soustavy, ke které jsme bohužel také patřili, tím úplně nejlepším a naději do budoucna vzbuzujícím způsobem. Svůj neblahý podíl na tom nesou všechny politické strany, které se postupně vystřídaly u vládního i opozičního vesla. Ty, které si tyto, podle průběhu mnoha zasedání PS jak je známe z televize, komické role v průběhu času vyměňovaly, se mnohdy ani nepokusily o skutečnou a účinnou nápravu nejen postojů jejich politických odpůrců, ale ani těch vlastních.

U ODS, strany, která před nedávnem ukončila  angažmá v čele vládní  koalice se netřeba namáhat s hledáním příkladů. Už její někdejší předseda hlasitě tvrdil, že je nutno vymést Augiášův chlév a zbavit se kmotrů. Odsouzeníhodnou není ani tak existence jako způsob jednání nedávných rebelů. O vztazích k vlastní ideologii uvnitř ČSSD vypovídají vztahy s jejich bývalými předsedy, kde se marně hledá trvalejší názorová shoda. Arogantní je vztah bývalého předsedy Zemana k některým funcionářům, včetně hulvátského vyjádření k Petře Buzkové v jedné jeho knize. V některých případech jako např. ve druhé i třetí prezidentské volbě v r. 2003 se ukázala i nespolehlivost v hlasování v ještě větším rebelském rozsahu než nedávno u ODS a pokračovala i v kauzách Melčák - Pohanka, nebo Wolf, případně Dryml. Problémovou je i KSČM, jejíž někteří politici se sice snaží okouzlovat obecně akceptovatelnými slovy, ale skutky nevedoucí ke zřeknutí se ideologie třídní nenávisti důvěru rozhodně nevzbuzují i když se tato strana vezla v jistém smyslu slova na vlně výhody z faktu, že nebyla od pádu komunismu členem žádné vládní koalice. Na toto zdání ovšem těžko spoléhat a osobně to zcela jistě neučiním. Štěstím KDU-ČSL nebo Zelených byly jejich minulé volební neúspěchy. Umožnily jim vyměnit v široké míře vedení. Otázkou může zůstávat, zda se ti noví nepřizpůsobí pod důvěru nebudícími a často se opakujícími výmluvami stejným trendům jako ti dřívější. Zatím to tak bohudíky nevypadá. U SPOZ se nedomnívám, že spoléhání na zvuk jména prezidenta by mohlo být zárukou schopností a spolehlivosti. To je třeba napřed otestovat na nižších rozhodovacích úrovních než je vláda nebo parlament. Hnutí ANO stojí před potřebou překonání závažného podezření ze spolupráce s StB u jeho zakladatele. Každý případný volič se bude muset rozhodnout, zda v politické nejistotě raději nevolit nebo riskovat zvolení člověka, který dříve podlehl a neskýtá záruku, že něčemu či někomu nepodlehne příště. Osobně bych raději nevolil a po případném prokázání neoprávněnosti těchto podezření bych o to jednoznačněji volil příště. S určitou opatrností je třeba přistupovat i k jiným kandidátkám. Snad všechny mají svá pro i proti a zcela jistě si nemyslím, že by bylo štěstím pustit do parlamentu různé populisty a znalce řešení na všechny nástrahy společenských problémů. Kdo vystupuje jako špičkový znalec všeho možného, obrazně řečeno od konstrukce meziplanetárních střel až po komponování symfonických básní, je pro mě nepoužitelný.      

     Závěrem si dovolím vyslovit naději, že jako voliči nebudeme rezignovat na aktivní účast ve volbách a pokusíme se bez zaujatosti a, mnohým se omlouvám, i občasné, mojí vlastní nevyjímaje, zabedněnosti vybrat ty nejlepší volební strany a v rámci jejich kandidátních listin preferovat ty nejlepší osobnosti bez ohledu na jejich pohlaví, věk, ukončené vzdělání, počet let prožitých v parlamentu nebo příchylnost ke kterýmkoliv jejich politickým vzorům. Tvrdím, že jenom ti obecně nejlepší a nejvhodnější jsou zárukou  našeho společného úspěchu, dosadit do čela státu vládu i sněmovnu, kterých si budeme moci vážit mnohem víc než všech minulých a jejichž členové se nám odvděčí snahou a schopností po zajištění lepších než těch současných životních podmínek pro nás všechny bez rozdílu věku i společenského postavení. Je ovšem na nás, abychom v takovém případě dokázali pochopit, že musíme naplnit i zcela jinak než v minulém režimu chápané heslo každý podle svých schopností, každému podle jeho práce. Chce se mi dodat bez ohledu na politické názory, členství v politických subjektech a nikoliv podle přidělené, ale skutečně a kvalitně odvedené práce ať je to práce veřejná, duševní nebo manuální.  

    

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře