Připomínka ne jenom 45. výročí

20. srpen 2013 | 17.58 |

     Rozhodně nemíním přistupovat k připomenutí si polokulatého výročí druhé okupace naší země v průběhu dvacátého století se slavnostními pocity. Pouze všem, kteří již zapomněli, i těm, kteří se pravdu o té době nedověděli ani doma ani ve škole připomenu, že mluvím o proradné okupaci Československa armádami tehdejší Varšavské smlouvy. Mezinárodní násilí, to diktované komunistickou ideologií nevyjímaje, nezasluhuje oslavu, ale současně vyzývá nezapomínat. Nebude proto od věci připomenout některé domácí události dvaceti let, které uplynuly od komunistického uchvácení moci v této zemi do doby sovětské okupace. Tuhé komunistické násilí nezřídka končící vězněním nebo dokonce justičním vražděním některých z těch, kteří měli jiný politický názor než KSČ podřízená sovětským komunistům a vláčená ve svém konání politickými poradci, které k nám poslalo sovětské vedení. Osobně nespolehlivý, protože alkoholismem ovládaný nejvyšší představitel československých komunistů v roli prodloužené ruky stalinistického ovládání zemí tehdejší socialistické soustavy, všehoschopní a ke všemu co si tvrdý stalinismus v té době žádal připraveni někteří českoslovenští pracovníci orgánů činných v trestním řízení jako např. Urválek, Vaš, Polednová a řada dalších. To je průvodní jev let padesátých stejně jako stovky popravených nebo umučených nositelů jiného než komunistického názoru.

     Díkybohu za uvolnění vnitropolitických poměrů v letech šedesátých pramenící ani ne tak ze změny stalinismu jako z rozpadu tohoto způsobu vládnutí po úmrtí jeho zakladatele sovětského diktátora Stalina a po následném překonání dozvuků této ostudy komunistických praktik následujícím po odhalení a přiznání existence a tragické škodlivosti kultu osobnosti praktikovaného v letech padesátých. Nutno ovšem uznat, že československé uvolnění poměrů vedoucí až k pocitu potřebnosti reformovat celou společenst vedlo v letech 1967 a 1968 k částečnému zlepšení vnitropolitické situace, bohužel narážející na povýšenost sovětských choutek trvale a bezmezně ovládat vše co se na zeměkouli hlásilo (nebo bylo přinuceno se hlásit) ke světové socialistické soustavě. Bezmezná touha ovládat vše co ovládat lze, a později možná i to co zatím ovládat nelze, nakonec dovedlo pět států Varšavské smlouvy k okupaci Československa, kterou zaplatilo životem několik set našich občanů a náš stát byl následně na dlouhou dobu obsazen sovětskými okupačními armádami. Pod ochrannými křídly okupačních vojsk navíc došlo k likvidaci těch, které prověrkové komise československých komunistů postavily na vedlejší kolej nejen ve společenské, ale i profesní oblasti. To vše s pokračováním věznění politicky nepohodlných bez ohledu na jejich skutečné lidské kvality a bez ohledu na jejich skutečnou, nikoliv tedy výhradně z politických pozic chápanou, bezúhonnost. 

     Díky tehdy vysmívané a ponižované disidentské menšině a vlivu zahraničí jsme došli v listopadu 1989 k překonání komunismu a porážce jím vybudovaných společenských poměrů.

 Najednou jsme stáli na prahu nového období a měli k dispozici kvalitativně lepší podmínky než ti, kteří prožili okupaci z roku 1968. Měli jsme nejen možnost, ale i povinnost vybudovat svobodné poměry v zemi, která nám byla domovem. Měli jsme velkou naději, že politika bude opravdovou službou veřejnosti a politici těmi, kteří nebudou voděni na provázku ideologií a politikaření politických stran nýbrž těmi, kteří si budou vědomi své odpovědnosti, které se budou snažit dostát a kterým bude možno věřit neskonale víc než jejich předchůdcům z let 1948 - 1989. Jsem velmi rád, že minulý režim před téměř 24 lety skončil a musím dodat, že je mi velmi smutno z toho, že politici polistopadového období z valné části nedokázali využít poměrů, které jim listopadové události nabídly. Ještě smutněji je mi z faktu, že celá řada polistopadových politiků zklamala oprávněná očekávání značné části občanů této země. Hanbou dnešních dnů je celá řada korupčních afér mezi politiky a naprosto marně se pokouším pochopit proč často vázne účinné a úspěšné vyšetřování těchto afér a spravedlivé potrestání kriminálních jedinců, kteří se s cílem získání osobního prospěchu vloudili do řad českých politiků. Žádnou radost nemám ani z toho, že častá generalizace těchto poměrů, jak v masmédiích tak především mezi samotnými politiky, očerňuje spolu s těmi co vykázali nedostatek cti a odpovědnosti i ty, kteří se neprovinili, kterých je možno si vážit a to bez ohledu na jejich pravicové nebo levicové názory. Doufejme, že po rozpuštění sněmovny se podaří především voličům, ale také politickým stranám přivést do života parlamentní scénu, která, i když patrně nenaplní naděje vkládané do politiky v listopapadu 1989, bude v tomto směru neskonale úspěšnější než sněmovna, která se zrovna rozpustila. Ostatně být lepší sněmovnou než byla ta minulá nemůže být nikterak těžký úkol. Chce to jen chtít a u tohoto chtění zůstat po celé další volební období.         

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře