Ohlédnutí za prezidentskou volební kampaní

15. únor 2013 | 23.18 |

     Doufám, že není přílišnou naivitou když se domnívám, že už vychladly vášně planoucí v souvislosti s první přímou volbou prezidenta. Dnes bych se rád vrátil k největšímu a značnou mírou neserioznosti provázenému jablku sváru před druhým kolem volby. Mluvím o Benešových dekretech a všem co se kolem sporu o tuto součást českého právního řádu dělo. I když to nebyla hezká kapitola, nechci rozebírat neserioznosti kampaně, ale vrátit se za pomoci historických dokumentů ke vztahu novodobých států na německém i českém území k bolestné zkušenosti z doby druhé světové války i doby těsně předválečné nebo poválečné. Domnívám se, že tomuto účelu dostatečně poslouží smlouva mezi ČSFR a SRN o dobrém sousedství a přátelské spolupráci uzavřená 27.2.1992, stejně jako Česko - německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji uzavřená 21.1.1997. 

     V prvním dokumentu vycházely obě smluvní strany z vědomí četných obětí, které si vyžádalo panování násilí, válka a vyhnání a z vědomí těžkého utrpení, které bylo způsobeno mnoha nevinným lidem. Dále vyjádřily pevnou vůli skoncovat jednou provždy s použitím síly, bezprávím a nespravedlností, stejně jako vůli překonat společným úsilím následky strastiplných kapitol společných dějin ve dvacátem století. Současně uznaly skutečnost, že československý stát nepřestal od roku 1918 nikdy existovat. Smluvní strany dále potvrdily existující vzájemné hranice a zavázaly se neomezeně respektovat svrchovanost a územní celistvost druhé smluvní strany. Obě strany potvrdily, že se zdrží hrozby silou a všechny své spory budou řešit výlučně mírovými prostředky a nikdy a za žádných okolností nepoužijí proti sobě ozbrojené síly jako první. Smlouvu podepsali tehdejší čelní představitelé obou států Václav Havel a Helmut Kohl.

     Ve druhém dokumentu přiznala německá strana odpovědnost Německa za vývoj, který vedl k Mnichovské dohodě, k útěku a vyhánění lidí z československého pohraničí i za rozbití a obsazení Československé republiky. Současně vyslovila lítost nad utrpením a křivdami, které Němci způsobili českému lidu nacionálně - socialistickými zločiny a vzdala čest obětem nacionálněsocialistické vlády násilí a těm, kteří této vládě násilí kladli odpor. Rovněž uznala, že politika násilí vůči českému lidu přispěla k vytvoření půdy pro poválečný útěk, vyhánění a nucené vysídlení. Česká strana vyslovila lítost nad tím, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny. Zejména vyslovila lítost nad excesy, které byly v rozporu s elementárními humanitárními zásadami i s tehdy platnými právními normami. Obě strany se shodly, že spáchané křivdy patří minulosti a prohlásily, že zaměří své vztahy do budoucna a nebudou je zatěžovat politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti.

Obě strany se následně shodly na vytvoření česko-německého fondu budoucnosti. V této souvislosti se německá strana hlásí ke svému závazku a odpovědnosti vůči všem, kteří se stali oběťmi nacionálněsocialistického násilí. Proto mají být projekty, u kterých je to vhodné, ku prospěchu především obětem nacionálně socialistického násilí. Deklaraci podepsali příslušní vládní činitelé t.j. tehdejší šéfové vlád a ministři zahraničí Václav Klaus, Helmut Kohl, Josef Zieleniec a Klaus Kinkel.

     I když se jakákoliv úmluva dá porušit a občané ČR měli takové zkušenosti v minulém století hned dvě, jednu z roku 1939, druhou z roku 1968, nemyslím, že tyto smutné historické skutečnosti kohokoliv opravňují ke zpochybňování smlouvy či deklarace z let 1992 a 1997. Zbývá ještě dodat, že texty těchto dokumentů jsem čerpal ze sborníku textů nazvaného Benešovy dekrety, který vydalo v roce 2002 Centrum pro ekonomiku a politiku s předmluvou Václava Klause. Vrátím-li se k období mezi oběma koly volby prezidenta pouze doplním, že každý si může učinit obrázek o tom kdo měl více pravdy nebo kdo se více mýlil. Jenom upozorňuji, že jsem se pokusil využít oficiálních materiálů jejichž znění nevydávám, a doufám, že ani nebude chápáno, jako můj vlastní text či názor na kterém trvám. Trvám pouze na tom, že uzavřené mezistátní dohody jsou platné pro všechny občany ČR i SRN. V jaké míře jim kdo v předvolebním prezidentském období vyhověl, nebo se snad vyjadřoval v neúplném souladu s nimi, ponechávám na posouzení každého kdo si tento článek přečte.     

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře