Listopad 1989 po dvaceti letech

10. listopad 2009 | 10.41 |

Pouhý týden zbývá do dvacátého výročí pádu totalitního režimu v této zemi. Na mnoha místech se tehdy scházeli lidé nejrůznějších věkových i vzdělanostních kategorií, aby vyjádřili odpor proti totalitě i vůči těm, kteří si svoji vládu pojistili vtělením vládnoucí role jejich strany do tehdejší ústavy. Také vůči těm, kteří o dvě desetiletí dříve pozvali do této země okupační armády a po celý čas s hanebnou oddaností tehdejším okupantům sloužili. V průběhu nesčetných mítinků se objevili lidé schopní řídit běh událostí, lidé, kteří dříve než touhu po moci měli vizi co dál a jak pracovat pro veřejný prospěch. Neprojevovali se halasnými výstupy někde pod továrním komínem, ale v klidných prostorách nakloněných tvořivé práci.

     Je jenom na nás, abychom si uvědomili kolika z nich bylo umožněno pracovat pro veřejný prospěch až do dnešních dnů a kolika z nich byla další činnost znesnadněna, ne-li znemožněna těmi, kteří byli vybaveni především, ne-li výlučně, pouze vlastními ambicemi nebo vidinou soukromého prospěchu. Je jenom na nás, abychom si odpověděli kde se v průběhu času podařilo zvyšovat kvalitu zastupitelských orgánů a kde naopak ti skutečně schopní a obětaví ve své práci nepokračují díky rozpínavosti těch ambiciozních. Celá cesta od listopadu 1989 je vroubena osobními oběťmi těch, kteří měli nejen schopnost zastávat funkce, ale především odhodlání pracovat pro veřejný prospěch. Je hlavně jejich zásluhou a nikoliv těch, kteří si často pletli politiku s politikařením a pletichařením, že se k lepšímu měnilo a mění životní prostředí našich měst a obcí.

     Při pohledu na ty, kterým není důvod tleskat navrhuji položit si několik otázek. Nebylo podhoubím někdy neutěšené situace i přehlížení názorů politických odpůrců zdůvodňované v první polovině devadesátých let vyšším počtem parlamentních mandátů volebně úspěšnějších místo přednesení věcných argumentů? Nepatřila k výbavě průkopníků někdy neutěšené situace i praxe falešných sponzorů, půjčky od ne zcela důvěryhodných věřitelů, nesplácení dluhů, ohánění se trestní nepostižitelností tam kde se nedostávalo morálky? Není smutnou skutečností dneška, že se objevili dlouhodobí politici celostátní úrovně ochotni přijímat úplatky za znemožnění přijetí některých potřebných a na kuří oko některých bezohledných šlapajících zákonů? Nebyla právě zmíněná praxe i odsouzeníhodným průvodním jevem poslední volby prezidenta? Neprovází rozporuplné pocity i hrátky kolem vlády a nominace českého komisaře EU? I když politiku nelze dělat bez politických organizací, potřebujeme v čele státu zrovna takové strany, které se tam dnes nachází a politiky trpící pravděpodobně pocitem nenahraditelnosti místo schopnosti urychleně odejít a prospět tímto krokem nám všem i sobě samým? Odpověď si musíme dát každý sám, mnoho optimismu však nesdílím.  

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře