Radost se postupně vytrácí

25. duben 2012 | 21.50 |

     Nevím, je-li tomu stejně i v jiných zemích, ale v té naší již mnohá desetiletí platí, že hlavy pro vládu momentálně pomazané se budou starat o "blaho" spoluobčanů ať tito chtějí nebo nechtějí. Ostatně o občana jim tolik nejde. Dlouhodobě vidíme pouze snahu udržet moc, děj se co děj. Ani Nečasovo tvrzení, že vláda nebude záviset na tom jak se vyspí jeden nebo dva poslanci a je nutno mít v PS tři provládní poslanecké kluby nebylo myšleno vážně. Šlo přece o výzvu těm, kteří váhali s odtržením se od VV a s vytvořením dostatečné hlasovací většiny, aby honem skočili do náruče nové vládní hvězdy pí. Peake nebo budou nové volby. Volby, které urychleně zametou s váhajícími členy VV a zbaví je jednou provždy nejen poslaneckých mandátů, ale i poslaneckých platů a výhod. Tato silácká a (pokolikáté už?) nikoliv vážně myšlená prohlášení současně nesla nulové nebezpečí, že se nové volby budou muset uskutečnit. Naopak. Nebylo ani jisté, že pro rozpuštění PS budou hlasovat všichni vládní poslanci. I oni si patrně spočítali, že volební preference dávají jedinou jistotu. Řada z nich by po předčasných volbách PS opustila bez ohledu na umístění na  kandidátce prostě proto, že strany současné koalice získají méně mandátů než momentálně mají. Ty vládní strany co v PS zůstanou by po předčasných volbách nanejvýš absolvovaly stěhování z ministerstev a pohyb z vládních do opozičních lavic. Dnes více než kdykoliv dřív platí, že kapři si rybník nevypustí i kdyby manévry uplatněné při získávání poslanecké provládní většiny měly pokračovat až do řádných voleb. Ostatně vždy je naděje, že dnes v průzkumech vedoucí subjekt se nějak zdiskredituje a výsledek voleb bude jiný než průzkumový předpoklad. Vůle i náladovost voličské přízně jsou nevyzpytatelné a často ne zcela pochopitelné.  

     Mluvíme-li o volbách nelze nezmínit dnes velmi populární píseň Pánubohu do oken, kterou zpívá neméně populární Tomáš Klus. Mám obavu, že nové volby by platnost slov refrému o 4 letech v p..... jenom prodloužily z roku 2014 do roku 2016. Nevybereme si, protože totéž mohou znamenat i volby v řádném termínu, které posunou časový horizont tohoto bezútěšného stavu ještě o dva roky dále. Budou-li se u moci střídat již ověřené a chválu zatím nezasluhující strany, které tak činily v celé historii českého samostatného státu, budeme možná stále tam kde nás vidí autor textu Klusovy písně a to není radostná představa. Ostatně ideály a touha po jejich naplnění měly v polistopadovém období navrch pouze v roce 1990 kdy bylo volební období poslanců vyhlášeno jen na dva roky, aby bylo umožněno vytvořit skutečnou politickou  scénu. V období 1992 - 7 potom nešlo jenom o rozdělení společného státu, ale i období vzniku a existence falešných sponzorů ODS, za které politicky zaplatily jen zcela malé ryby.

 Co horšího, období falše pokračuje až do dnešních dnů. Svědčí o tom události jako Promopro nebo aféra na St. fondu životního prostředí, podivné kontakty dvojice Janoušek - Bém a další. Svědčí o tom i osoby jako Drobil, Ivo Svoboda, Gross, Wolf, Novák a jiní. Neudiví, že celá řada v Listopadu přesvědčených a charakterově čistých lidí cinkajících klíči je vývojem do dnešních dnů nejen zklamána, ale i oprávněně znechucena. Někteří dnes dokonce říkají, že takový marasmus jako dnes nebyl ani za komunistů. Nesouhlasím s nimi, ale dovedu je pochopit. Především však obviňuji ty, kteří jsou za dnešní stav a pocity občanů odpovědni, že polistopadové naděje zašlapali do kalného bláta svých prospěchářských stranických zájmů a z nich vyvěrajících neradostných skutečností.

     Jako svědka nedobrých jevů dnešní politiky si vezmu pí. Karolínu Peake. Údajně ukončila své jednoroční členství v ODS kam vstoupila v roce 1996 pro vnitrostranické půtky a pramalý zájem o komunální politiku a skutečné potíže občanů, jak se uvádí na str. A3 v MfD dne 24.4.2012. Bohužel i ona se, ze zmíněné tiskoviny soudě, v roce 2009 vyjádřila, už jako členka VV, pro poskytování výhod jako obecní byty pro ty, kteří budou dobře sloužit Věcem veřejným. Pozadí toho co se u nás může nazývat bojem proti korupci se patrně nemusí nikterak lišit od demokraticky velmi rozvojových zemí. Myslím, že prezident Masaryk a jemu podobní velikáni našich dějin by byli z dnešní české skutečnosti smutnější než smutní.  

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře