Velikonoce trochu jinak

8. duben 2012 | 22.52 |

     Omlouvám se za smělost, ale snad si mohu dovolit pár slov k právě probíhajícím velikonočním svátkům. Vezmu-li v potaz události staré zhruba 2 tisíce let a opakovaně písemně zpracované zprávy očitých svědků těchto událostí nebo jejich potomků, máme před sebou mimořádně obtížný úkol. Musíme najít správná východiska dávného velikonočního tajemství a lidského problému vyrovnat se s jednou událostí pod rozličnými úhly pohledu. Těch, které pramení z jednoty i rozdílnosti názorových kritérií na katolíky a protestanty rozdělených křesťanů, židů, muslimů i ateistů. Ano ateistů, protože i ateismus je svého druhu náboženství jak bylo možno po čtyři desetiletí pozorovat také v této zemi.

     Všechny tyto názorově diferencované skupiny by mohly ve shodě uznat alespoň základní myšlenku. Totiž tu, že Ježíš Kristus obětoval svůj život na kříži jako pokračování snahy objevit, hájit a prosadit spravedlnost. Současně jako výsledek střetu s násilím, přehnanou ctižádostí, bohorovností tehdejších mocných a jejich mstivostí vůči těm, kteří je v jejich pocitu nadřazenosti nepodporovali. Naděje na uznání alespoň toho co je v občanském životě obecně přijatelné a není proto důvodem rozporů nebo ozbrojených konfliktů nam patrně nehrozí. Ostatně nositelé výše zmíněných názorových orientací jsou velmi často účastníky rozsáhlých ozbrojených střetů a zcela zapomínají dodržet alespoň základní myšlenky plynoucí z širšího chápání velikonočních svátků. Klidu, pokory a obětavého přátelství.

     Nejinak je tomu i na světové politické scéně, která sice hýří dobrými slovy a do obalu vzletných frází zahalenými myšlenkami, ale její skutky jsou často parodií nebo úplným opakem toho, co politická scéna hlásá. Snaha dodržovat, obětavě hájit a v každodenní praxi naplňovat demokratické principy není patrně ani dennodenním chlebem politických pragmatiků všech ideových zabarvení v této zemi. Přes zrovna vyslovenou skepsi si nemyslím, že velikonoční oběť, tak jak ji známe z veřejně dostupných informací, byla marná nebo dokonce zbytečná. Stačí se nad ní opravdově zamyslet a přijat v každé z výše uvedených názorových orientací alespoň to, co není v rozporu s jejich základními myšlenkami. Ještě lépe bude, dokáží-li si skupiny považující se za elity národů uvědomit, že každý může následovat příklad velikonoční obětavosti a nemusí se k tomuto dědictví stavět ani jako militantní teista, ani jako militantní ateista. Stačí být vnímavým a obětavým člověkem. Bohužel pro mnohé to současně znamená, že takové postoje nejsou zdrojem osobního prospěchu, ale pouze a jenom osobního naplnění. Obávám se, že takoví.kteří osobní naplnění hledají by v myslích většiny byli s despektem vnímání jako blouznivci českých lesů, hor a strání a to je škoda.            

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře