To jsou mi věci

23. říjen 2010 | 11.50 | rubrika: první rubrika

     Opět je zde volební víkend, který definitivně rozhodne kdo ve 27 senátních obvodech zůstane nebo nově přijde do funkce zákonodárce horní komory. Doufám, že voliči neprojeví tolik úsměvné nerozhodnosti jako premiér vlády, který napřed podpořil "nezávislou" kandidátku Janáčkovou, u které raději nepřiznal úzkou vazbu na senátorský klub jeho strany, aby se této podpory následně zřekl a poté ji opět vyslovil. Bude-li politika takto kolísat i v důležitějších věcech, potom žádná sláva.  Politika ovšem přinesla v mezihlasovacím týdnu i jiné, ne vždy zcela pochopitelné události. Nezávislý soud odsoudí žháře z Vítkova na 20-22 let vězení za organizovaný útok na rodinu jiné rasy s následkem těžkého a trvalého ublížení na zdraví dvouletého dítěte a prezident republiky cítí potřebu s rozsudkem polemizovat. Mohl si tento, v předstihu provedený pokus ovlivnit odvolací soud, ušetřit. Bylo by to dobře pro důstojnost jeho úřadu i pro důstojnost soudu jako instituce spravedlnosti. Na druhé straně vzniká ovšem otázka co pro důstojnost své instituce učinili u soudu, který propustil na svobodu podezřelého z únosu devítiletého dítěte, aniž včas na tuto skutečnost upozornil policii, která tak nestačila zajistit sledování podezřelého. Jak potom polemizovat s těmi, kteří nazývají tuto zemi slovem Absurdistán nebo těmi, kteří jsou jednoznačně přesvědčeni, že tato země je po zásluze domovinou Josefa Švejka a celé řady od něj odvozených "švejkovin"?

     Současná pravicová politika nám dala signál o svých vnitřních poměrech. Její zakladatel a dnes prezident ví, že ODS v nynějších volbách doplatila na Topolánkovo vedení a prorůstání lobbistických struktur do této strany. Mnoholetý nástupce V. Klause v předsednické funkci a někdejší premiér Topolánek zase ví, že pokud je nyní někdo v Česku symbolem prorůstání byznysu a politiky je to právě Klaus a podnikatelská klika z dob divoké privatizace. Z logiky věci plyne, že alespoň jeden z těchto rádoby neomylných se plete, nebo mají oba pravdu pouze z části. To v žádném případě nevysvětluje, proč Topolánek při znalosti kdo zodpovídá za prorůstání byznysu a politiky a tím za vznik a pěstování neutěšených poměrů v české nečestné politice, tak vehementně prosazoval V. Klause v letech 2003 a 2008 do funkce prezidenta. Zaslouží-li si dle ODS tato země v čele člověka charakteristiky pronesené M. Topolánkem, je otázkou, zda není čas odblokovat Topolánkovu stranu od politického vlivu v této zemi a zaměřit se na jiné, pokud možno důvěryhodnější, pravicové politické subjekty. Sympatičtější než skutečnosti propírané v tomto týdnu na adresu ODS je přístup její pravicové sestry TOP 09 ve věci iniciativy ministra kultury. Ten chce zveřejnit výsledky auditu hospodaření Nár. techn. muzea kde penězovody prý vedou k bývalým lidovcům, dnes členům TOP 09. To ovšem neznamená, že se nemůžeme dočkat dnes netušených vysvětlení tohoto, alespoň zdánlivě sympatického kroku.

     Zdá se, že spokojenost s touto zemí by bylo možno, díky obecné neinformovanosti, cítit leda v období kdy objev rádia, ne-li knihtisku, byl teprve netušenou budoucností a o televizním přenosu nebylo ani ponětí ještě dlouhá staletí. Jen se nemohu smířit s tím, že nemálo politiků se chová tak jako by občané nejrůznějších kvalifikací, znalostí, povolání nebo zájmů dosud neobjevili takové informační zdroje jako ty již zmíněné, nebo kouzlo internetové informovanosti o čemkoliv.

      

žádné komentáře | přidat komentář

Jdeme volit

15. říjen 2010 | 12.39 | rubrika: první rubrika

     Nedočkavci se konečně dočkali, ti lhostejní to pouze berou na vědomí. Ano dnes a zítra rozhodneme o tom, kdo bude další čtyři roky zasedat v obecních zastupitelstvech a také o tom, kdo postoupí do druhého kola senátních voleb. Šťastnější senátní kandidáti se budou moci radovat z konečného úspěchu už zítra, voliči, kteří vezmou senátní volby zkrátka a dají někomu z kandidátů více než 50% hlasů, potom z faktu, že už příští týden nemusí k volbám. Dnes, kdy zveřejněný názor už nemůže nikterak ovlivňovat voličská rozhodnutí musím přiznat, že z dlouhodobě dodržovaného principu nebudu do obecních zastupitelstev volit konkretní kandidátku, ale konkretní jedince. Nemám v úmyslu dbát na ty stranické či kamuflované stranické protagonisty, kteří tvrdí, že změny proti pořadí na kandidátkách lze dosáhnout jen vyjímečně a situace, která není zcela identická s preferenčními hlasy do sněmovny spíše nabádá k volbě celých kandidátek. Ať si kdokoliv myslí cokoliv, není tomu tak. Vždy lze dosáhnout postupu na přední místa ve frontě čekajících na mandát i když je k tomu nutno překonat překážky dané zákonem. Znám i případ postupu kandidáta z posledního místa na kandidátce na místo první. Současně tvrdím, že daleko spravedlivější než ten dnešní, byl způsob hodnocení, který přineslo v roce 1990 tehdejší Občanské forum. Tehdy se kandidáti po zhodnocení volebního výsledku seřadili tak, že jedničkou pro přidělení mandátu byl ten kdo získal na dané kandidátce nejvíce hlasů a to bez ohledu na to, ze kterého místa kandidoval. I když i tehdy byly mandáty přidělovány jednotlivým kandidátkám d'Hontovou metodou, kdo bude členem zastupitelstva rozhodl volič. Teprve až se moci chopily politické strany, pro které je volič pouze občasným dodavatelem hlasů, posílily změnou volebního zákona svoji moc určovat v jakém pořadí se budou jejich kandidátům přidělovat mandáty. Udělaly to vytvořením překážky pro možnost postoupení kandidáta na přední místo při přidělování mandátů stanovením procenta, o které musí být volební výsledek kandidáta lepší než je průměr jeho kandidátky, aby postoupil dopředu a díky oblíbenosti u voličů předstihl někoho kdo je naopak oblíbený u stranických funkcionářů i když voliči mohou mít v jeho konkrétním případě názor poněkud jiný. Snahou stran je ve volbách ve všech možných aspektech dominovat, ctižádostí voliče by mohlo být, aby dominoval jeho názor na to, kdo si nejvíc ze všech kandidátů zaslouží úspěch.

     V senátních volbách bude, stejně jako ve všech jiných, pro politické strany jejich vlastní úspěch až na prvním místě. To lze dokonce pochopit, není se s tím nutno za každou cenu smířit. Má-li být horní parlamentní komora tvořena výraznými jedinci, je toho možno dosáhnout pouze a jenom tehdy, bude-li si volič vědom faktu, že jen on je suverénem voleb a bude se podle toho chovat. Především tím, že si sám u sebe vyhodnotí kdo z kandidátů je nejen nositelem žádoucího přehledu při řešení věcí veřejných z úrovně zákonodárce, ale také nositelem schopnosti vždy a všude, t.j. za všech okolností naplnit (a nikým, stranické špičky nevyjímaje) si nedat vzít ústavou dané právo a současně i povinnost, že zákonodárce hlasuje podle svého vědomí a svědomí. Předvolební kampaň nepotvrzuje, že by si tohoto faktu byly stranické špičky vědomy. Jen volič může zajistit, aby Senát, když už existuje, nebyl utvářen, v souladu s tužbami politických špiček, jako B-mužstvo Poslanecké sněmovny.   

Čest je nedostatkovým zbožím

28. září 2010 | 17.57 | rubrika: první rubrika

     Tak se nám rozběhla policejní vyšetřování korupčníků na radnicích v Kolíně a Znojmě. Nemáme bohužel záruku, že na světlo vyplavou také všechny další případy nečestného jednání funkcionářů žijících v bludu, že zvolení nebo jmenování do vysokých radničních nebo celostátních funkcí je startovním výstřelem k plenění veřejných prostředků ve prospěch jich samotných. Udivující je skutečnost, že starosta, který by měl dbát na čistotu úřadu, kterého je ze zákona vedoucím, dva měsíce schovává usvědčující nahrávku na svého zástupce a zveřejni ji pouze před spolustraníky z ODS a ještě si myslí, že se má trestný čin spáchaný místostarostou stát stranickým tajemstvím. Odhlédnu-li od neporovnatelných stranických úrovní tak mám dojem, že se neděje nic neobvyklého. Tatáž strana měla před 13 lety potíže s falešnými sponzory, od svého nedávného předsedy Topolánka se musela ústy současné místopředsedkyně Němcové odvrátit protože se svou ženou, bývalou místopředsedkyní PS, pobírají, v rozporu s pravicovým přístupem, rodičovský příspěvek i když se Topolánek netají tím, že dnes vydělává víc než ve funkci premiéra. Kolik je asi v této zemi jedinců (četa, rota, prapor, pluk?) co v době výkonu společenské funkce oplývají pravicovou rétorikou, aby se po skončení období funkční hojnosti obratem změnili ve svém soukromém jednání v něco zcela opačného?

     Otazník visí i nad tím jak v takové situaci důvěryhodně obhajovat vládou schválené škrty ve mzdové oblasti, snížení sociálních dávek na péči nebo omezení porodného. Kolik asi za posledních 18 let rozkradli veřejní funkcionáři všech stupňů formou podobných úplatků o jakých v poslední době slyšíme ve spojitosti s mnisterstvem obrany, nebo ve zrovna probíhajících kauzách dvou českých měst ? I když možná nejsou v průkazné formě k dispozici další podezřelé skutečnosti, lze jen těžko věřit tomu, že víme o všech výjimkách potvrzujících pravidlo, že jinak jsme národem "čestných" funkcionářů. Stačí si připomenout pět na stole v českých nebo třeba podezřelé losování na jedné české radnici. Jednou z dalších složek téže kapitoly mohou na př. být osobní vazby zvýhodňující nad objektivně  přijatelnou úroveň rozdělování prostředků z dotačních titulů nebo t.zv. porcování medvěda ve prospěch "našich" starostů nebo regionů.

     Patrně se nikdy nedovíme o kolik tato země přišla díky podvodům některých z těch, pro které jsou pracovním oblečením dobře padnoucí oblek a kravata. Při troše oprávněného studu za ostudné prostředí, ve kterém se chtě nechtě musí pohybovat, mohli ti ostatní už dávno dojít na to, že šetřit by měli začít u sebe. Nikoliv směšným snížením státního příspěvku za parlamentní mandát politickým stranám o 5, ale o 50% a návratem základních platů členů parlamentu na úroveň prvního pololetí roku 2004. Jakékoliv výmluvy, kterých už v této oblasti vyslovili bezpočet, jsou jenom prázdná slova, slova, slova. To vše přes fakt, že žádné snížení, ani vynulování platů zákonodárců celostátní rozpočtový problém samo o sobě nevyřeší. Chybí především osobní příklad těch, kterých se to týká a  z nichž mnozí mají patrně pocit, že jsou předurčeni být nejen zvolenými mocnými, ale ze své vlastní vůle i bohorovnými. To nešlechtí ani je samotné, ani subjekty, které je zařazením na kandidátku na tohoto splašeného koně vysadili.

žádné komentáře | přidat komentář

Mnozí si pochvalu nezaslouží

21. září 2010 | 23.26 | rubrika: první rubrika

     Tak máme za sebou stávku státních zaměstnanců bouřících se proti snižování objemu mzdových prostředků v oblasti zdravotnictví, policie, hasičů, pedagogů a pokud jsem na někoho zapomněl tak samozřejmě i pro něj. Zcela chápu, že pokud nelze rozpočet naplnit na žádoucí úroveň, je třeba snížit výdaje nebo zvýšit příjmy. Která z těchto variant je lepší bude nesporně předmětem sporů v pravicovo-levicové volební kampani. Možná by bylo dobré nezapomínat ani na nedávnou minulost. Je otázkou, zda lze důvěřovat léčebným postupům a vsadit na spolehlivost těch, kteří v období hojnosti nedokázali řešit problémy včas. Ministrů financí, předsedů rozpočtových výborů, premiérů či stranických lídrů jsme měli na výsledek jakého bylo dosaženo víc než dost. Možná bychom snadněji přišli na to, kdo dnes ze všeho nejvíce patří do společenského zapomnění ať už k vůli politickému nebo odborně ekonomickému selhání. To nás přirozeně nezbaví nutnosti podílet se na odstranění marasmu, do kterého jsme se díky jejich činnosti dostali, ale aspoň bychom měli možnost projít fází nápravy s novými, starými chybami nezatíženými funkcionáři.

     Maně si vzpomínám na ty, kteří se snažili předběhnout v přípravě privatizace právníky. Podařilo se jim navíc dosáhnout u řady lidí pocitu, že obecně prospěšné   soukromé vlastnictví se nemusí získávat jenom cílevědomou prací, ale lze nalézt zkratku, která vede k mnohem vyšším kvantitativním výsledkům. Nejsou to jenom mocnými osobně propagovaní vykuci jako Kožený, jsou zde i  Krejčíř, Pitr a další. Svůj podíl si nenechali vzít ani ti, kteří působí v obchodě s pohonnými hmotami a nezatěžují se seriozním plněním daňových povinností. Ze zřetele ovšem nepouštějme ani ty živnostníky, kteří se nenamáhají s rozlišováním šedé, černé a jakékoliv jiné nežádoucí ekonomiky. Na tomto stavu se spolupodíleli i někteří z těch, kteří až příliš zdomácněli v parlamentních lavicích a vysokých patrech politiky. Jen se nemylme, a možná i díky v podvědomí dřímající závistivosti, neházejme všechny manažéry, podnikatele, živnostníky a někdy i politiky do jednoho pytle. Mimo křiklavých příkladů těch nepřijatelných jsou mezi nimi také ti, kterých si můžeme vážit. Vážit si nelze toho, že ti problémoví se mají stejně jako ti vzorní a často patrně i lépe. 

     Docela mě mrzí, že se setkávám s názory, že je to dnes horší než za bývalého režimu. Nechovám tento názor, ale uznávám, že existence výše zmíněných záporných jevů spojená s existenčními potížemi řady spoluobčanů, může takový pocit navodit a často i posílit. O chybách, omylech i nezákonnostech minulého režimu promluvil ve svých pamětech jeden z nejpovolanějších, někdejší předseda vlády Lubomír Štrougal. Je to samozřejmě pozdě a tvář socialismu praktikovaného pod sovětským diktátem to naštěstí nemůže zpětně změnit k lepšímu. Budiž ovšem spravedlivě řečeno, že něco takového ani nebyl Štrougalův cíl. Připomínám jeho opožděné vyznání spíše jako výzvu pro dnešní politickou elitu. Aby nikdy nezapomněla včas uznat, a nikoliv umně či mnohdy diletantsky skrývat to co na náš úkor pokazila. Není toho málo a nevidět to mohou pouze ti co mají máslo na hlavě nebo novodobí blouznivci českých luhů a hájů.   

              

žádné komentáře | přidat komentář

Stranické události na veřejnosti

27. srpen 2010 | 22.13 | rubrika: první rubrika

     Mám pocit, že přes rozdílné ideologické přístupy mají politické strany něco společného. Každá tvrdí, že je tou nejsprávnější organizací pro správu věcí veřejných. Na  porušování dobrých politických mravů poukazuje jen u ideových oponentů, nikoliv u spolustraníků, byť by se dopustili téhož jednání, které u členů jiných stran kritizuje. To neznamená, že občan, voliče konkretní strany nevyjímaje, musí přistoupit na tuto hru na politickou čistotu vlastních řad. Je tomu zcela naopak a na politické scéně začínám pociťovat nedostatek zmíněné čistoty zprava, zleva i uprostřed. 

     Krajští hejtmani, až na jednu výjimku zastupující ČSSD, sesadili hejtmana a svého spolustraníka D. Ratha z funkce místopředsedy jejich asociace.  Mám pocit, že do značné míry došlo ke zneužití uváděných, dle mého soudu zástupných, důvodů tohoto kroku (neúčast na společném obědě hejtmanů s vládou před zahájením společných jednání) a nemohu se zbavit dojmu, že se před veřejností odehrává vnitrostranický boj před volbou předsedy ČSSD. Uvnitř ODS se rovněž musí odehrávat zajímavé věci když její předseda chce vstoupit do volební kampaně před komunálními a senátními volbami s praporem boje proti korupci ve státě i ODS.  Dopustím-li se úvahy, že něco neexistujícího by nemohl žádný politik povýšit na vlajkovou loď boje o hlasy voličů, tak mi z toho vychází, že na obou úrovních je minimálně důvodné podezření, ne-li jistota, že korupce je realitou. Ostatně na existenci kmotrů a nutnost boje proti nim poukazoval již bývalý předseda ODS p. Topolánek. Přiznávám, že takto pozdní očista není v mých očích nadějí na masovou podporu u volebních uren. To až příště, pokud budou obě korupční prostředí trvale vyčištěna.

     Novináři splnili svou zpravodajskou povinnost ve věci částečného financování přestavby domu bývalého poslance KDU-ČSL Ambrozka z poslaneckých náhrad. Již v době obdobných problémů někdejšího premiéra Grosse sdělil v televizi erudovaný právník, že kdyby zákonodárce chtěl, aby poslanecké náhrady byly vyúčtovány, uvedl by to do zákona. To se až do dnešního dne nestalo a tak je využití náhrad ponecháno na libovůli poslance, který sice může být vystaven odsudkům veřejnosti, nikoliv přestupkové komise nebo soudce. Předsedkyně KDU se k problému vyjadřovala v televizi. Závidím ji přesvědčení, že když Ambrozek odstoupil z kandidatury na zástupce hejtmana tak jeho kauza přestane zatěžovat KDU-ČSL. Pokud je přesvědčena o tom, že případ by mohl její stranu poškodit, dost mi uniká proč by se měla její strana stát po odstoupení provinilce z kandidatury čistou jako lilie. Vždy zůstane pravdou, že k popsanému incidentu došlo u člena její strany, která jej opakovaně dávala na sněmovní kandidátku a prosadila jej do funkce ministra. Opravdová očista není věcí gest, ať skutečných nebo teatrálních, ale záležitostí dlouhodobého vývoje s opravdovým aplikováním dříve u nás bohužel zprofanovaného hesla důvěřuj, ale prověřuj. Libor Ambrozek není raubíř a KDU není spolkem nedůvěryhodných. Jen musí tuto skutečnost dlouhodobě a opravdově prokazovat. Ostatně jako kterákoliv jiná strana na naší politické scéně.                 

Minulost nelze pověsit na hřebík

20. srpen 2010 | 22.25 | rubrika: první rubrika

     Koukám jak ten čas letí zpíval kdysi Václav Neckář a současně se ubezpečil, že letí každému stejně tak co by se bál. Ano i mně, a stejně tak mým nejbližším nebo známým, čas letěl, ne-li zběsile pádil, aniž bychom se museli bát, že jsme v tomto směru výjimka. Tato rovnost všech nebo všeho před všemi však nemusí být v toku času absolutní. Je před námi  výročí události, která je schopna i dnes, stejně jako v době kdy byla čerstvou aktualitou, názorově rozdělit, nebo od sebe oddělit, osoby příbuzné nebo spojené dlouhodobým přátelstvím a zdánlivě trvalou názorovou shodou.

     Jako už vícekrát vzpomínám v tuto roční dobu na smutný 21. srpen roku 1968. Den kdy se svět, stejně jako Wolkrovu námořníkovi Mikulášovi, zřítil v sutiny a zůstal beze hvězd pro mnohé občany někdejšího Československa i pro část občanů pěti států sdružených ve vojenském paktu nazvaném Varšavská smlouva. Pěti států, které pod vedením někdejšího Sovětského svazu věrolomně napadly tuto malou zemi, která si začala nesměle uvědomovat, že rovnoprávnost nebo samostatnost a právo na sebeurčení jsou něčím výrazně jiným než internacionalismus stalinistické provenience. Uplynulých 42 let a naprostý nedostatek objektivní výuky o tehdejších skutečnostech nejen v dobách komunistické normalizace, ale i v období po pádu totalitního režimu v této zemi, navály na tehdejší události prach zapomnění v myslích mnohých pamětníků a téměř naprostou neznalost těch, kteří byli v té době malými dětmi nebo se narodili až po zmíněné okupaci. Plně chápu všechny, kteří svou mysl upírají především k otázce jak přežít těžkosti, které jim dnes život připravil a nemají příliš času obírat se minulostí. Přes tuto skutečnost mi nedá, abych alespoň  nepřipomněl ty, kteří nejen u nás, ale i v okupantských státech vyjádřili jednoznačný odpor vůči internacionálnímu socialistickému násilí a jeho ideologickým následkům. Jedni manifestačním vyjádřením odporu, jiní obětí nejvyšší, obětí vlastních životů.  S úctou vzpomínám na ty, jejichž životy vyhasly právě během a pouze vinou mezinárodního vojenského násilí a jeho normalizačních důsledků. Tím dřív, že tyto smutné jevy  začaly ani ne čtvrt století po porážce  nacionálního socialismu, při které byl jedním z našich hlavních osvoboditelů stát, který v roce 1968 řídil podlou okupaci naší země.  

     Jsem rád, že jsme 21 let po zmíněné okupaci dostali šanci vybudovat novou společnost spočívající na zcela jiných základech než vláda jedné strany. Nejsem rád, že se ne všechno podařilo tak jak nám ti nejvýše postavení slibovali. Chápu, že téměř žádný lidský výtvor není dokonalý a mnoho nedostatků provázelo i budování demokratické společnosti. Je mi líto, že jsme se neoprostili od zbytečných chyb a nedokázali jsme účinně bránit  prospěch celé společnosti proti vypočítavým a nečestným kořistníkům. To by nám nemělo zabránit v uznání zásluh všech, kteří jsou nebo byli společnosti prospěšní, ani v uvědomění si osobních chyb, které jsme poslední dvě desetiletí udělali. Na změnu k lepšímu není nikdy pozdě. Odkládání snah k dosažení žádoucího cíle tento cíl pouze zbytečně oddaluje.      

žádné komentáře | přidat komentář

Trvalý nedostatek opravdovosti

14. srpen 2010 | 20.31 | rubrika: první rubrika

     Snad každý z nás slyšel poznámky o diplomatickém vyjadřování skrývajícím skutečné názory či úmysly jejich autora. Podobně je zažitý názor, že uměním politika je neříct mnoha slovy vůbec nic nebo naopak navodit bezdůvodné přesvědčení posluchačů nebo čtenářů, že politik je s nimi zajedno i kdyby se jeho názor ubíral zcela opačným směrem. Nikdo už pravdivě nevysvětlí, ani nepřizná, proč byly údaje o letecky na schůze PS cestujících zákonodárcích v minulosti tajné a pochybuji, že se dovíme skutečný důvod proč najednou budou tyto údaje zveřejňovány. Podstatnou část vlády přece tvoří prakticky stejné subjekty jako ty z let 2006 - 2009. Nelze ovšem vyloučit, že letuchtiví poslanci z poslední schůze PS byli členy strany, kterou je třeba podrobit kritice. Ministerstvo financí chce snížit odpočet z daní a tím vytvořit fond na likvidaci následků budoucích povodní. Bylo by to hezké, kdyby nebylo z jiných než vládních pozic zveřejněno, že návrh na snížení odpočtů byl připraven již před povodněmi a o dnešním bohulibém zdůvodnění  v něm nebyla ani zmínka. Nelze vyloučit, že stát plánoval použít takto získané prostředky na jiné než povodňové účely a naskýtá se otázka jakým dalším rozpočtovým kouzlem prostředky na původně uvažovaný účel získá.

     Po jednostranné rozpravě schválila PS vládní prohlášení, aniž by se koalice jakkoli namáhala vysvětlovat a obhajovat vlastní návrh. Slovenská politika je dál minimálně v tom, že hlasování o vládním programu předcházela diskuse koalice s opozicí. Budiž spravedlivě řečeno, že v podivnostech nejsme sami. Nákup tomografů z veřejných prostředků přes překupníky provázela v Rusku korupce, která zvedla cenu na trojnásobek ceny u výrobce. Američané zase mají připomínky k tomu, že prezident Obama slíbil na začátku výkonu mandátu, že zruší základnu Guantanámo, aniž by tento slib do dnešní doby splnil. I když nás skutečné nebo jen zdánlivé podobnosti  v přístupu politiků k občanům i svým vlastním slibům činí podobnými s velkými státy světa, nenechme se mýlit. Taková podobnost nás zcela jistě neposouvá ke světovosti. Stejně nás k ní neposouvá ani vypovězení teatrální smlouvy VV o poslušnosti při hlasování v PS poslancem Humlem. Ten údajně není a nemůže být členem strany, protože byl v minulosti v KSČ. Odpověď na otázku v čem jsou VV více než celý tento stát, když bývalý komunista nemůže být jejich členem, ale současně jej tato strana klidně může přivést do parlamentu, mi poněkud uniká. Snad to budou vědět alespoň špičky této záhadné politické strany. 

     Poněkud radostněji vypadá v šedi české politiky skutečnost, že při schvalování rozpočtu nebude pokračovat jev, který jsem už dávno označil slovy politické darebáctví. Porcování medvěda. Jen nevím, mají-li ti kdo se na provozování zmíněné praxe osobně podíleli právo si přičítat zásluhu na její ukončení. Ministr financí může stokrát pevně doufat, že ukončení bude navěky, nic to nezmění na faktu, že tomuto jevu se mimořádně dařilo i v době kdy on sám byl členem nebo předsedou rozpočtového výboru PS nebo ministrem financí předminulé vlády. V této zemi ani nelze doufat, že se dovíme jak bylo naloženo se 60 mld. Kč, které byly na porcování medvěda za posledních 10 let vynaloženy. Stejně tak nechovám naději, že se někdy podaří, když už ne potrestat, tak alespoň veřejně označit ty, kteří takto získané prostředky zneužili nebo zneužít umožnili. Do doby než se alespoň začnou opravdově napravovat neserioznosti politikou vytvořené nebo umožňované, budeme sice mít stále poměrně vysoký počet lidí živících se politikou, ale současně trvalý nedostatek skutečných a odborně i  lidsky zdatných politiků.   

          

žádné komentáře | přidat komentář

Zdá se, že dobře už bylo

7. srpen 2010 | 16.51 | rubrika: první rubrika

     Je na čase zbavit se při pohledu na politiky růžových brýlí, které jsme si nasadili v listopadu 1989. Za své vzaly povídačky o oddané službě veřejnosti, na povrch se derou informace o nelítostných praktikách, službu nahradil boj o moc. Lze si jen přát, aby to nebyl boj třídní. Demokracie se stala rozervaným cárem posměchu hodného zneužívání její zásad v bezskrupulozním souboji o moc. Na frak dostává, jak se zdá, i spravedlnost ve všech svých podobách. Ostatně k soudu se prý podle nového chápání chodí pro rozsudek, nikoliv pro spravedlnost. Ministr spravedlnosti ruší stížnosti své předchůdkyně na rozsudky za podvody a zlodějiny. z okolí bývalé ministryně zaznělo, že při stížnosti v záležitosti uprchlého T. Pitra postupovala  stejně jako v desítkách jiných stížností. Budou-li tyto desítky stížností hodnoceny novým ministrem stejně jako ty už zmíněné, máme se na co těšit. To tím dřív, že tolik vyhlášených rozsudků bylo nutno napadnout ministerskou stížností. Naneštěstí pro nás a na štěstí pro ty, kterých se zmíněné problémy týkají (Vesecká, Kučera, Němec a další), se skutečné pravdy dočkáme jen stěží. Bohužel.  

     Nečekám změnu k lepšímu dokud bude pokračovat nepatrné poodhalení podivností vázaných na některé konkretní politiky vždy až poté co opustí své lukrativní posty a možná alespoň částečně zahladí stopy podezřelých postupů. K ničemu nám není mediální zmiňování o otaznících v pohádkovém zbohatnutí někdejšího premiéra Grosse když v době kdy se stával potenciálním boháčem všichni mlčeli. K čemu je nám zveřejňování co si pořídila bývalá manželka někdejšího premiéra Topolánka když dnes ani nikdy dříve nebyl podán jediný důkaz (nebo nebyl vyslyšen žádný podnět?) o tom, že zde není něco v pořádku. Ostatně nikde jinde než v patrně jediném národě, ve kterém mohl vzniknout Josef Švejk, může dojít ke kauze prozrazení-neprozrazení agentů, nalezení-nenalezení viníků za tento skutek či setrvalý stav postihu a nepostižení těch, kteří se objektivně provinili. 

     Myslím, že se udělalo víc než dost pro to, abychom se ocitli v kritikyhodné situaci. Budiž na adresu nové vlády řečeno, že se snaží nalézt cestu z marastu, do kterého nás pomáhaly v uplynulých letech dostat i její strany a pozadu nezůstali ani členové stran ve vládní koalici sdružených. Tím není a nemá být řečeno, že ti opoziční a ti, kteří už v parlamentu nejsou, se v minulosti na přípravě současné situace aktivně nepodíleli. Tím více otazníků a oprávněné nelibosti vzbuzují na odiv veřejnosti a televizním kamerám předváděné trapné souboje u parlamentních mikrofonů a lépe na tom nejsme ani u nedodržení přislíbené redukce počtu parlamentních funkcionářů, kteří pobírají vyšší než základní plat. Novináře, kteří to dovedou odhalit již máme. Vzdor faktu, že volby do PS proběhly teprve nedávno, zdaleka není jisté, že jsme dokázali nalézt i vhodné politiky. Před předčasnou skepsí se ovšem nemůžeme chránit ničím jiným než patrně pouze planou nadějí a to je hodně málo.    

To se dějí věci

25. červenec 2010 | 18.47 | rubrika: první rubrika

     Jen málo měsíců zbývá do 21. výročí událostí, které znamenaly nejen konec totalitního systému, ale  současně probuzení nových nadějí na spravedlivější život v této zemi. Pokud se ohlédneme zpět, nemůžeme se ztotožnit s událostmi posledních dvou desetiletí spojených se jmény jako Kožený nebo Krejčíř (a nejen oni), ale snad najdeme alespoň trochu pochopení pro fakt, že se čelní představitelé nové doby možná naivně domnívali, že zlomový okamžik politického systému byl v obecné rovině i zlomem ve vztahu k osobní odpovědnosti a občanské cti. To co nutí k zamyšlení je skutečnost, že po procitnutí z růžového snu o cti nabyté kýmkoliv pouhým politickým převratem, se toho mnoho k nápravě chyb posledního dvacetiletí neděje. Nelze vyloučit, že je tomu tak také proto, že příslušné orgány a jejich činitelé vždycky vědí co nejde, ať by to bylo sebesprávnější, protože pro takový krok nejsou vytvořeny podmínky. Téměř nikdy nezaznamenáme úsilí vedoucí k vytvoření podmínek pro nápravu starých a zamezení vytváření nových chyb.

     Jako důkaz oprávněnosti vyslovených pochybností použijme podezření z podvodů a rozkrádání na ministerstvu obrany kde státní finanční prostředky rozkrádali vysoce postavení úředníci. Jsem zvědav, bude-li podezření prokázáno, kdo mimo soudního potrestání rozkradačů a zneuživatelů úředního postavení přijme svoji odpovědnost za přijetí a trpění podvodníků na odpovědných pracovních postech ministerstva. Obdobně bude zajímavé jak dopadne avizované odmítnutí ministra zahraničí svěřit diplomatickou funkci bývalému ministru i náměstkovi ministra zahraničí C. Svobodovi když se v době sporu o jmenování bývalého ministra obrany Bartáka náměstkem min. vnitra hovořilo o možnosti svěřit mu náhradou diplomatickou funkci. U C. Svobody byla řeč o tom, že byl pouze ministrem a náměstkem ministra, ale dnes máme řadu mladých a v příslušných školách vzdělaných kariérních diplomatů. Osobně mi je jedno, bude-li C. Svoboda velvyslancem nebo ne, tato lhostejnost neplatí pro případ, že se nebude stejně jako na něj pohlížet i na p. Bartáka. I kdyby to mělo být jen pro odstranění pochybnosti, že se neměří všem stejným metrem a dávno neplatí pořekadlo padni komu padni. Nabízí se totiž otázka, zda by nebyl vysvětlením případného rozdílného přístupu fakt, že C. Svoboda byl rivalem M. Kalouska uvnitř KDU, kterou současný ministr financí ne tak dávno opustil a rivality se zatím nezbavil a využil pro její naplnění postu místopředsedy politické strany, jejíž předseda je současně ministrem zahraničí a místopředsedou vlády. Bylo-li by tomu tak, těžko očekávat, že dnešní funkcionáři mají schopnost a vůli odstranit a také napravit chyby posledního dvacetiletí a to i v případě, že se oni sami těchto chyb nedopustili nebo vlivem činnosti v jiných oblastech dopustit nemohli.

     Jako několik málo z mnoha existujících příkladů dokazujících oprávněnost výše zmíněných pochybností uvedu tři. Tou první je situace kolem minimálně deset let slibovaného zavedení volby prezidenta všemi občany a totální neochota tento slib splnit, protože se vždycky může vyskytnout situace kdy volba parlamentem je pro tu či onu politickou garnituru výhodnější, ať si občan myslí co chce. Jinou situací bylo halasné předvolební slibování nekompromisního postoje k politickým dinosaurům a směšné povolební výmluvy, že když voliči tyto lidi zvolili tak přestali být dinosaury. Konečně poslední příklad neupřímnosti politiků vidím v jejich neochotě jednoznačně před volbami objasnit za čím ze svých programů stojí bez možnosti změny a v čem naopak a kam jsou ochotni v zájmu povolebního koaličního jednání ustoupit. Není třeba si vysvětlovat, že to jsou kroky obtížně realizovatelné. Alternativou je ovšem pouze to co jsme poznali opakovaně. Předvolební sliby se obcházejí a  nenaplňují. Volič je degradován na individuum potřebné jednou za čas ke vhození hlasovacího lístku a na součást masy, jejíž názory nejsou mezi volbami nikterak zajímavé.     

žádné komentáře | přidat komentář

Sliby je třeba naplnit

17. červenec 2010 | 20.23 | rubrika: první rubrika

     Posledni týden byl nositelem minimálně jedné dobré zprávy. Po dlouhé době máme vládu, která je odvozena od nejnovějších názorů voličů. Chvályhodným úmyslem vlády je zahájení a posléze naplnění cesty za skončením zadlužování a života na náklady budoucích generací. Taková hesla nejsou ničím novým. V minulosti je vyhlašovali i někteří z těch, kteří jsou stále tzv. u toho, aniž je dokázali naplnit. Blízká budoucnost ukáže do jaké míry se můžeme na sliby nové koalice spolehnout. Nejde jenom o ekonomiku, ale i další složky komplexu zvaného společenská důvěra. S tou poněkud koliduje fakt, že se mají na parlamentní půdu, byť většinou  nikoliv ve funkci zákonodárců, vracet někteří aktéři aféry s ochotou přijat za změnu návrhu zákona řešícího problém hazardu tučnou provizi pro jejich stranu. Není to jen problém asistentů poslanců vládní TOP 09, nevládní KSČM má takového jedince dokonce mezi svými zákonodárci. Pouze budoucnost navíc ukáže do jaké míry je koalice schopna ustát pnutí mezi některými stranami při obsazování funkcí náměstků ministrů, o které příslušný ministr nestojí. Opozice na tom není v tomto směru o mnoho lépe. ČSSD se potýkala s vnitřními rozpory ohledně osoby dr. Ratha, kterého část funkcionářů nechtěla ponechat v pozici čelného mluvčího strany pro oblast zdravotnictví. Myslím, že tito vnitrostranicky zatím poražení funkcionáři měli pravdu. Jejich záměr by pomohl v prvé řadě našemu zdravotnictví a jako vedlejší produkt také jejich straně. Obdobně vnímám problém nominace náměstka ministra vnitra. Bude-li v konečné fázi dosaženo stavu kdy člověk podezřelý ze zodpovědnosti za neprůhledné zakázky se náměstkem nestane, vyvstává další otazník. Je takový člověk už před objektivním vyšetřením zmíněného problému důvěryhodný na vrcholovou diplomatickou funkci, o které se v souvislosti s tímto nedávným ministrem také hovoří? Tak nadrozměrného rozsahu můj optimismus nedosahuje.

     Odhlédneme-li od vlády k dolní parlamentní komoře, nemůžeme plýtvat nadšením. Neochota dohodnout se na osobě nového ombudsmana a prodloužení volby tohoto funkcionáře o dva měsíce není znakem nové, lepší politické kultury než byla ta, kterou známe více než deset, ne-li patnáct let. To především pro fakt, že úroveň rozpravy (rozuměj handrkování) v rámci zasedání nové sněmovny k lepší úrovni zatím nepokročila. Uvidíme jak se bude dařit záměr odprodat nebo zdražit využití rekreačních zařizení PS ohlášený předsedkyní PS. Snad nepůjde o politické gesto, ale výhradně o ekonomické opatření, které napomůže k odstranění neoprávněného papalášství jak je vnímá u zákonodárců veřejnost. Nezbývá ovšem než dodat, že značná část těch, kteří dnes pro nově ohlašované řešení spojené s prodejem nebo stanovením skutečné tržní ceny za rekreaci horují, měla takovou možnost i v minulém či předminulém volebním období aniž by tuto možnost využila. Teprve budoucí události a nikoliv dnes ohlašované záměry dají odpověď na otázku, zda jsme se u voleb nezmýlili a jestli jsme uvěřili skutečným, nutno říci chvályhodným, cílům nebo jenom přítažlivému, ale bezcennému předvolebnímu tlachání. Lze si jen přát, aby šlo o cíle, které byly nejen vysloveny, ale budou také naplněny.        

žádné komentáře | přidat komentář