Je přímá volba skutečnou výhrou?

11. únor 2012 | 13.34 |

     Tak jsme se po více než deseti letech příprav a často jalových řečech a bezduchých mezikrocích dočkali rozhodnutí o novém způsobu volby prezidenta. Jsme ovšem v ČR tak se, alespoň na parlamentní půdě a v celé politické scéně, patrně neobejdeme bez následných úvah co s čím koliduje a na co se při schvalování zapomnělo. Co na tom, že příprava trvala vydatně přes deset let. I při takové prodlevě přece máme právo rychleji konat než myslet nebo (možná lépe řečeno) jenom konat a myšlení odložit na dobu pozdější či nejpozdější. Podivné jsou i úvahy některých senátorů o oslabení role Senátu P ČR v té míře, že si sám pod sebou podřezává větev. Spočívá-li v očích některých senátorů přínos Senátu pouze a jenom v tom, že tvoří jednou za pět let sparingpartnera Poslanecké sněmovně  při volbě prezidenta, tak patrně kandidovali aniž by měli představu kam.

     Před deseti lety jsem byl jako nestranický člen parlamentu pozván na výroční konferenci okresní organizace jedné parlamentní politické strany. Mimo chvalozpěvů na vlastní stranu tvrdila stranická poslankyně, že její strana má jasný program dosáhnout přímé volby prezidenta a jako hlavní přínos považovala u této volby silnější mandát prezidenta. Vznesl jsem námitku, že jsem problém přímé volby konzultoval s docentem ústavního práva z Bratislavy a ten mi řekl, že se zcela mýlí čeští politici když tvrdí, že hlavním přínosem přímé volby je silnější mandát takto zvoleného prezidenta. Za hlavní přínos považoval po zkušenostech z takové volby a nikoliv jen předpokladech jak by to možná mohlo dopadnout, že přímo volený prezident bude méně závislý na politických stranách než ten, kterého volí parlament. Tuto slovní vložku si pí poslankyně nemohla nechat líbit a informovala své spolustraníky, že já nejsem členem jejich strany tak nevím, že nižší závislost přímo voleného prezidenta na politických stranách je jedním z dalších výsledků přímé volby uváděných ve stranických materiálech. Jedním dechem dodala, že ona něco takového neumí hájit, protože její strana má také v úmyslu nominovat do přímé volby svého kandidáta. Na dotaz, zda to znamená, že její strana hodlá ovlivňovat kroky prezidenta, bude-li do této funkce zvolen její kandidát jsem odpověď nedostal. Domnívám se, že pokud nebudou změněny v ústavě zakotvené pravomoci prezidenta, nelze vést debatu o silnějším mandátu, ale pouze o možnosti, že si bude jako držitel silnějšího mandátu připadat touto cestou zvolený prezident. Mandát ovšem bude mít stejný jako dosud a to po celou dobu, po kterou zůstaneme ve vztahu k dodržování ústavy právním státem nebo pokud nezměníme současnou ústavu.

     Diskuse, které se po schválení změny volby prezidenta rozproudily a vyvolaly debaty a "hluboké" úvahy o tom, že zákonodárci při zvednutí ruky pro návrh opominuli ten či onen do budoucna hrozící problém nebudou pravděpodobně jenom českým ex post se při takových příležitostech vyskytujícím problémem.

Horším úkolem je najít objektivní odpověď, zda takové situace nejsou obecně českým normálem a to i na politické scéně a u řešení, které politická scéna halasně a současně trapně připravovala a ochotně prodlužovala více než deset let. Co po tuto dobu asi dělali když dnes se m.j. bojí toho, že si zvolení prezidentem může zaplatit někdo kdo si takovou důvěru nezaslouží. Co horšího, že si zrovna takového prezidenta nezaslouží ani zatimní prestiž země na mezinárodní scéně. Nemyslím si, že nastane až tak krajní stav, před bezvýhradným souhlasem s přímou volbou jsem ale vždy pociťoval obavu, aby souboj o post hlavy státu nevyhrál ten, na jehož straně budou stát a pracovat nejschopnější manipulátoři s veřejným míněním a nikoli ten kdo si poctu být hlavou státu objektivně zaslouží. Podléháme-li více než často různým reklamám na možná i aušusové zboží a bereme-li si neuvážené půjčky jen proto, že se nám profesionálně zpracovanými reklamami nabízí, nechovám jistotu, že se dokážeme vyhnout nákupu politicky aušusového zboží nebo uzavřeme neuváženou smlouvu o půjčce tam kde bude ve hře post hlavy státu a tedy i důstojnost reprezentace této země a schopnost ovlivnit její politický vývoj žádoucím a pro občana prospěšným směrem. Nemíním meditovat nad tím, který ze dvou zmiňovaných způsobů volby prezidenta je lepší. V době kdy už bylo rozhodnuto pouze upozorňuji na možná úskalí a vyzývám všechny, včetně sebe samého, k nejvyšší možné opatrnosti a odpovědné úvaze než přistoupím k volební urně. Jedno vím jistě. Pokud se dožiju a dopřeje mi to zdravotní stav, nebudu u volební urny chybět.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře