Osobní vzpomínka

22. prosinec 2011 | 22.56 |

     V naději, že čtyři dny po úmrtí Václava Havla budu schopen alespoň trochu objektivního vyjádření, ve kterém mi zatím bránil nejen moment překvapení, ale i přemíra názorů na prvního českého prezidenta jak v mediích tak mezi lidmi, si dovolím vyslovit  vlastní názor. O panu Havlovi jsem před listopadovými událostmi roku 1989 nevěděl nic objektivního. Třídně nenávistně pojaté zprávy v socialistických masmédiích do objektivních informačních zdrojů rozhodně nepočítám. Přesto jsem si dovolil hned po zmasakrování studentů na Národní třídě reagovat na slova spoluzaměstnance co nám ten Havel chce říkat když ho neznáme a nevíme co si o něm myslet replikou, že dostačujícím doporučením je na počátku pádu komunismu fakt, že se jedná o člověka režimem pronásledovaného, nenáviděného a vězněného, který je navíc jedním ze zakladatelů Charty 77, kterou žádá režim po občanech odmítat, aniž by ji byl ochoten zveřejnit. Od té doby byl bezpočet příležitostí poznat kdo a jaký byl první polistopadový prezident ČSSR, ČSFR i ČR. Rozhodně nebyl, a to jsem zcela jistě ani nečekal, takový jak jej líčila propaganda někdejších totalitních struktur. Patrně nebyl ani takovým jak jej v mezidobí líčili někteří publicisté polistopadové doby, ať už vycházeli z platformy třídního boje nebo naopak boje protikomunistického. Vnímal jsem jej jako odpůrce totality a bytostného demokrata, který se velmi zasloužil o znovuobnovenou funkci demokratických principů v této zemi. To i za cenu, že jeho vlastní prezidentské slovo nebude mít ani zdaleka takovou váhu jako tomu bylo u jeho bezprostředních předchůdců. Jejich politická vůle byla sice diktována ÚV KSČ, ale její prosazení bylo ve společnosti jištěno ústavou zaručenou vedoucí úlohou KSČ v zemi.

     Tak jsme začali být svědky dříve nevídané a plně demokratické  skutečnosti, že prezident nepodepíše a vrátí parlamentu návrh zákona a tento demokraticky zvolený parlament není vázán povinností prezidentské veto respektovat a také je často přehlasoval. Stejně tomu bylo i v celé škále dalších demokratických kroků při řízení společnosti. Václav Havel na tomto poli nevynaložil žádné úsilí posilovat vlastní moc, pouze úsilí položit základy skutečné demokracie. Tím přispěl k tomu, že jsme se na úrovni veřejné správy jako celku zbavili některých reziduí totalitní ideologie. Na druhé straně jsme jednak nedokázali s touto demokratickou skutečností dostatečně dobře zacházet, nebo se nám (i když to nahlas nikdo nebo téměř nikdo neřekl) zastesklo v každodenním životě po tom, že už zde není nikdo postavený vysoko nad společností a mnohým z nás najednou chyběl funkcionář, který všechno mohl, všemu rozuměl a všechno zařídil. Nedosti na tom. Najednou byl Havel vinen všemi společenskými i osobními neúspěchy některých z nás, aniž by si jeho novodobí kritici nebo odpůrci alespoň položili otázku, zda k mnohým ne zcela dobrým společenským jevům nepřispívají vlastní pohodlností.

 Tou, která jim brání jak v návštěvě volebních místností tak v seznámení se s volebními programy a v získání plnohodnotných a ve volbách všech stupňů využitelných poznání. 

     Z vlastní zkušenosti vím, že prezident Havel sice dovedl říct svůj názor, ale byl ochoten naslouchat názorům jiných a jejich názory respektovat. Poznal jsem to když jsem měl možnost jej na jaře 1994 jako tehdejší starosta přivítat na místním zámku a vést s ním a řadou ostatních, k setkání s prezidentem přïzvaných starostů, debatu nad tím, zda budou novodobí funkcionáři někdy schopni a ochotni přenést jakékoliv pravomoci na tu nejnižší úroveň, na které lze ty či ony problémy řešit a rozhodovat. Poznal jsem to i tehdy, když jsem měl možnost být účasten jednání zástupců ČR o tom jak budou vystupovat v Konventu EU nebo jako pozorovatel u jednání nejvyšších ústavních činitelů a předsedů parlamentních stran o situaci po zářijových útocích v roce 2001 v USA.

     Prezidentu Havlovi vděčíme za to, že se naše země vrátila po letech totality na dráhu demokracie, sobě a námi voleným zastupitelům na úrovni státu, kraje i obce za to, jakým způsobem je tato demokracie využívána a možná někdy, bohužel, zneužívána. Snad si mohu v této chvíli dovolit vyslovit na adresu Václava Havla krátký i když jednoznačný názor. Vážený pane prezidente děkuji Vám za vše čím jste byl pro tuto zemi.     

        

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Osobní vzpomínka inenaso 23. 12. 2011 - 08:05
RE(2x): Osobní vzpomínka františek kroupa 23. 12. 2011 - 09:59