Nedokonalé ohlédnutí

30. prosinec 2009 | 23.20 |

V předvečer posledního dne tohoto nikterak radostného roku si chci připomenout některé události, které nelze opomíjet. Na začátku jsme vstoupili mezi státy, které tvoří dějiny a pokusili jsme se pevně uchopit kormidlo dalšího kurzu EU. Jistě jsme nebyli nejúspěšnější předsednickou zemí evropské historie, ale nemusíme se ani krčit v koutě a zakrývat si hlavu mokrým ručníkem. Ucházející dojem jsme bohužel nevylepšili svržením vlády. Ještě, že ta nová není o nic horší než ta původní. Spíše naopak. Jenom důvěryhodnost na mezinárodní scéně nemusí zůstat, díky upřednostnění vnitropolitických zájmů před zájmem vícenárodním, bez ztráty kytičky.

     Na domácí půdě jsme se příliš nevyznamenali při přijímání vždy důležitého a v hospodářské krizi světové úrovně zvláště důležitého zákona o státním rozpočtu. Líbivé řeči a rádobylíbivé činy patrně všech stran, které do toho mají co mluvit, nás zcela jistě k vyšší ekonomické úrovni  neposunou. Některá rozhodnutí z kategorie zvané "slibem potěšíš vždy" nás nanejvýš hodí o kus zpět. Vždyť původně schválený schodek státního rozpočtu je v troskách už letos a nic na tom nezmění nedávná polemika na vysoké a ještě vyšší úrovni. Škoda, že vláda nemá pevnou pozici v parlamentu. 

     Z některých jednání jsem měl dojem, že na politické scéně není dostatek místa pro naplnění pořekadla, že slovo dělá muže. Jak jinak si vysvětlit některé činy vyvolávající dojem trvalé snahy po záměně příčiny a následku a vzbuzující obavy, zda je v politice vůbec někdo komu lze plně důvěřovat. Spíše se do duše vkrádá obava, že se v široké míře a možná zcela bez skrupulí testuje platnost a účinnost poučky zformulované před desetiletími jedním nechvalně známým propagandistou. Totiž poučky tvrdící, že stokrát opakovaná nepravda se nakonec stane pravdou. Je-li tomu tak, pötom by neměla politikům dovolit takovou nečestnou metodu používat jejich čest osobní. Úvahy o všeobecné existenci osobní cti v panoptiku zvaném česká politika se ve chvíli novoročního očekávání raději vzdám. 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře