I charakter lze prodat či koupit

30. září 2009 | 16.26 | rubrika: první rubrika

        Z některých pomalu vyprchává vzrušení z návštěvy Benedikta XVI., v mnohých přetrvává rozhořčení nebo zklamání z proradné úplatnosti politiků, jen málokdo si klade otázku, zda proradnost není také charakteristickou vlastností organizací, jejichž jménem k úplatku svolní jedinci jednali. Sebevíc nás mohou čelní funkcionáři stran přesvědčovat, že se jedná o selhání jedinců, nemohou tím zakrýt proč se nikdo z nich nenamáhá vysvětlit jak je možné, že jejich "neomylné a čisté" strany mají v čelných funkcích morálně ušpiněné jedince. To přes fakt, že někteří jsou ve funkcích tak krátkou dobu, že sklonem ke korupčnímu ušpinění museli pravděpodobně oplývat už před svým zvolením nebo jmenováním. Slabou i když nutnou náplastí je odstoupení provinilých jedinců z funkcí.  

     Co také čekat od politické scény jejíž elita se tituluje tak nelichotivým způsobem, že od ní nelze očekávat schopnost přenést se přes vlastní hulvátství ke klidnému a nám všem prospěšnému jednání. Ještě, že dokázali schválit t. zv. Janotův balíček. K jejich schopnosti neudělat nechutné divadlo ze schvalování samotného  rozpočtu jsem po zkušenostech z minula docela skeptický. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by dokázali hledat a hlavně najít ten jeden pomyslný provaz, za který by mohli v ekonomicky těžké době táhnout společně. Že to jde nám dokazují slova W. Churchilla pronesená v dobách mnohem těžších než je ta dnešní :  "Některá z  pout přátelství mezi členy vlády všech stran se tak snadno nepřetrhnou a budou mít daleko hlubší  vliv než hesla soutěžících straníků. Země bude soudit muže i ženy ze stran nikoli podle stranických poznámek nebo polemik, které pronesli, nýbrž podle toho jak přispějí ke společnému vítězství".

     Je otázkou, zda jsou politici ochotni akceptovat smysl slov z doby válečné a my schopni soudit podle hesla padni komu padni všechny politiky a ty politické subjekty, které reprezentují a v jejichž jménu řídí tento stát. V této oblasti patrně nebude jiné cesty než naplnit ze školy každému z nás známá slova Jana Nerudy : "bude-li každý z nás z křemene, je celý národ z kvádrů". Upřímně řečeno, moc se to zatím na politické scéně nedaří.

         

        

Související články

Nezklamali....

24. září 2009 | 22.32 | rubrika: první rubrika

     Dnešní den v Poslanecké sněmovně dal při úvodním jednání o udržení rozpočtového deficitu v ještě přijatelných mezích za pravdu skeptikům. Má-li být pravdivým pořekadlo, že politici nejsou vzor, ale pouze vzorek národa, mám potřebu se vzbouřit. Odmítám považovat tyto ochotnické herce televizních parlamentních přenosů za vzorek národa, ke kterému se sám počítám a nevím, nebylo-li by lépe se dobrovolně vydělit z národa jehož jsou oni vzorkem. Ostatně před zhruba devíti desetiletími si školáci přednášeli m.j. i tyto verše : Prý se ten Havlíček v hrobě svém obrací, - že se ten národ náš, že se tak potácí. - Jak on se potácí od věků do věků - Čechové byli vždy národem otroků. Dnes máme větší štěstí. I když těch, na které lze pohlížet s despektem není málo, zdaleka nejsou takovými všichni Češi a domnívám se, že ani ne všichni čeští politici. I když, objektivně zjištěné procento jejich výskytu by nás možná rozesmutnilo víc než si dovedeme připustit nebo představit.

    Je možné, že p. Paroubek byl oprávněně obviněn za návrh snížit platy ústavních činitelů o 20% z populismu. Nedomnívám se však, že tímto pojmem lze označit oněch 20%, ale nanejvýš fakt, že využil pro svoje zviditelnění ve stálé předvolební situaci projednávání tak citlivého tématu jako zadlužování země. Skromně předpokládám, že nikoho nepřekvapilo, že návrh nenachází sluchu. Rozpočet by to nezachránilo, ale gesto směřující správným směrem by to bylo. Charakteristiku odporu proti tomuto návrhu již konstatovaly zmíněné verše z dvacátých let minulého století.

     Snad by stálo za zapamatování i chování některých výtečníků z řad zákonodárců. Na svá vystoupení nemohou být hrdi pánové Rath a Kalousek, z minulosti se takto nesmazatelně zapsali do paměti informovaných i uživatelé obscenních gest, autoři neslušných SMS zpráv a další. S tím se dnes sice nedá dělat vůbec nic, ale naděje na zlepšení je tady vždycky. Snad budou po čase nové volby. Nezapomeňme na zmíněné i známé a zde nejmenované výtečníky a spočítejme jim to ve jménu vlastní budoucnosti a hlavně budoucnosti těch nejmenších nebo dosud nenarozených, kteří si rozhodně nezaslouží takové zákonodárce, kteří si pletou jednací sál s obývacím pokojem tura domácího a využívání parlamentního mikrofonu s obsluhou fekálního vozu. 

Související články

žádné komentáře | přidat komentář

Naděje kyne nejen rozpočtu, ale i nám

19. září 2009 | 16.59 | rubrika: první rubrika

     Rýsující se možnost dohody o podobě státního rozpočtu je nesporně dobrá zpráva.  Říká nám, že je možno, a domnívám se, že i v minulosti bylo možno, hospodařit lépe než se stalo. Současná vláda však je pouze nadějí na lepší časy. Kdykoliv může být podtržena při schvalování konečné verze rozpočtu parlamentem. který jsme si zcela dobrovolně a jen Bůh ví, zda také uváženě a dobře zvolili. Pouze parlament svým hlasováním potvrdí nebo vyvrátí, zda se vláda změní z rozpočtové naděje na celospolečenské požehnání. Už teď si ale můžeme klást otázku, zda by nebylo nejlépe, kdyby vydržela ve funkci minimálně do doby než nastane hospodářský vzestup. Možná by na rozdíl od rozhádané a ideologizované politické scény zvládla i důchodovou či jakoukoliv jinou, objektivně potřebnou reformu, aniž by ztratila glanc. 

     Historie nám totiž napovídá, že politické strany podléhaly v rozhodujících okamžicích spíše ideologickým schematům než zásadě pracovat za daných okolností přímočaře k co nejlepšímu výsledku. Ostatně o škodlivosti t,zv, stranictví přednášel na amerických vysokých školách někdejší československý prezident Beneš už v době druhé světové války.  Komunisté tak promrhali značnou část původně soukromého majetku, který znárodnili nebo ukradli těm, kteří s ním uměli zacházet a také jej dokázali smysluplně využívat. Je rovněž otázkou, zda polistopadoví ekonomičtí vůdcové dokázali nemalé výnosy privatizace využít účelně nebo pouze účelově. Existence někdejší touhy mocných, aby ekonomové předstihli právníky a prostředí, ve kterém kvetl úspěch lidem jako p. Kožený svědčí spíše o druhé možnosti. 

     Nikdo patrně nepochybuje o tom, že bez politických stran není možno dělat kvalitně a dlouhodobě politickou práci. Otázkou každé doby a každé společenské či hospodářské situace ovšem je, zda můžeme kvalitní výkon očekávat právě a jenom od těch stran, které se zrovna drží v popředí boje o politickou moc. Máme štěstí. Posunutí volebního aktu až na řádný termín zhruba v polovině příštího roku nám dává možnost řádně uvážit kdo si opravdově zaslouží a nezklame naši důvěru. Je jenom na nás, zda pro změnu nezklameme jako voliči svým rozhodnutím u volebních uren sami sebe.        

    

      

žádné komentáře | přidat komentář

Nedostává se politické kultury

16. září 2009 | 14.48 | rubrika: první rubrika

     Za názorové přemety by si někteří zasloužili zcela nečestný titul politický gymnasta roku. Posledním adeptem je p. Paroubek, svého času to byl p. Kalousek, nesporně se najdou i pokračovatelé této neblahé hry se ctí politické scény a trpělivostí voličů. Dokonce i p. prezident považoval za potřebné si přihřát polívčičku a dospěl k názoru, že politický chaos v této zemi je důsledkem rozhodnutí Ústavního soudu. Dodejme, že téhož ústavního soudu, jehož soudce p. prezident jmenuje.

     Jindy bystrý pozorovatel čehokoli Václav Klaus najednou nevnímá 11 let nečinnosti politických stran i své vlastní a patrně mu nevadí nejen to, že nebyla včas změněna Ústava ČR, ale jako prezidentovi ani to, že politické strany chtěly obalamutit Ústavu místo toho, aby se jí ve své parlamentní činnosti řídily. Kdyby tak činily, dávno mohly být vyčerpány všechny ústavní podmínky pro rozpuštění sněmovny a možná už mohlo být i po předčasných volbách. Byli bychom ušetřeni žvanění politiků o dodržení politických dohod v konfrontaci s jejich nedodržováním. Byli bychom ovšem také chudší o poznatek, že mimo sněmovnu se dá pro obyčejné lidi udělat víc než ve funkci poslance, jak nás poučil předseda ODS p. Topolánek. Jenom nevím proč se všichni do té málo užitečné funkce tolik tlačí když naděje na zvýšení   politické kultury poslanecké sněmovny tvořené stále stejnými stranami je prostřednictvím voleb  mizivá, pokud vůbec nějaká. Ostatně i nedávné strašení rozpočtovým provizoriem pokud nebudou předčasné volby vypadá jako neseriozní nátlak na rozhodování ústavních soudců. Dnes jsou všichni političtí předáci plni odhodlání o podobě rozpočtu jednat. Uvidíme, zda jsou ochotni se při této příležitosti také dohodnout nebo jen chtějí předvádět ideologické prostoduchosti. Jsem toho názoru, že sněmovna byla řádně zvolena a má právo rozhodovat. Pokud byla její rozhodovací schopnost oslabena, potom ani ne tak nekonáním předčasných voleb jako oboustrannými manévry s přeběhlíky a podobnými praktikami mocných, které společenské klima v této zemi zásadním způsobem otrávily.

     Obávám se, že obrat k lepšímu začíná u totální změny osob v širších vedeních politických stran a odstranění lidí zatížených dosavadními metodami přeběhlictví, uplácení a podobnými jevy z možnosti ovliňovat řízení této země. Totální změny způsobů politické práce ovšem nejsou schopni ani ti, kteří větším či menším dílem vypěstovali za posledních dvacet let v této zemi politický marasmus místo politické kultury. Mám obavu, že ke zlepšení politické kultury nejpřispějí ani takoví, kteří trpí deficitem pro mezilidské vztahy tolik potřebné kultury osobní.

Související články

žádné komentáře | přidat komentář

Není nad očekávanou změnu

11. září 2009 | 20.59 | rubrika: první rubrika

     Tak jsme se konečně dočkali. Jedenáct let od doby kdy politické strany poprve poznaly, že nejsou schopny a ochotny dodržovat Ústavu ČR a po stejně dlouhé době faktického odmítání věrohodným způsobem změnit tento zákon nejvyšší právní síly, dokázaly přijat změnu v obou komorách českého parlamentu v rozmezí několika málo hodin. Nemyslím, že taková "rekordní" výkonnost je důvodem k radosti, o hrdosti na slovutné zákonodárce a jejich politické strany raději nemluvě.

     Platí-li pořekadlo, že košile je bližší než kabát ve všech oblastech lidské činnosti, politika není výjimkou ani v oblasti, která by si to zasloužila. Neúcta k Ústavě a její ohýbání dle potřeb mocichtivých, nedostatek rozvahy a pohledu aspoň o jeden důležitý tah dopředu chceme-li svrhnout vládu, schovávání stranických zájmů za zájem veřejnosti a ochota veřejnosti takovou hru z valné části přijat a podporovat jsou neradostným průvodním jevem politických událostí poslední doby. Nelze se potom divit, že ústavní činitel tvrdí, že se změna Ústavy neschvaluje ve spěchu. Ostatně o potřebě změny se ví 11 let a několik let parkuje návrh změny v parlamentním šuplíku provázen bohorovnou neochotou se jím opravdově zabývat. To o spěchu skutečně nesvědčí. Je možné, že návrh změny nemá, jak řekl tentýž ústavní činitel, z hlediska Ústavy chybu. Obávám se, že totéž zdaleka neplatí, budeme-li hodnotit chování politické scény k Ústavě samotné.

     Poněkud komicky potom působí, vystoupí-li politik s projevem uspokojení nad tím, že se ctí politické dohody. Opravdu? A platí to i pro politické dohody s občany uzavřené a opakovaně uzavírané před každými volbami? Pokud by došlo ke změně Ústavy po řádné společenské diskusi v době, která by si tuto změnu díky chování politické scény akutně nevynucovala, mohlo být vše v pořádku. Dnes nevíme jestli nebude, bůhví ve jménu jakých "slovutných myšlenek", pokračovat neúcta k zákonu i v budoucnosti. Vždyť jakýkoliv předpis, tím dříve zákon, by měl především dodržovat ten, kdo jej schválil. Ostatně stín nejistoty se patrně vznáší i nad těmi, kteří změnu Ústavy odhlasovali. Alespoň někteří vyčkávají, nebude-li znovu napadena stížností u Ústavního soudu a do doby než získají jistotu, že nikoliv, odmítají hlasovat pro rozpuštění Poslanecké sněmovny. Zakalkulovat vlastní úvahu, zda přijatá norma nevybočuje z ústavního pořádku a podle toho se zachovat patrně nikomu nenapadlo. Nebo snad podřídil takovou úvahu partikulárním zájmům politických stran?    

žádné komentáře | přidat komentář

Bude to po volbách lepší?

9. září 2009 | 09.04 | rubrika: první rubrika

     Obehranou písničkou se stává politické zdůrazňování potřeby urychlené volby nové Poslanecké sněmovny P ČR. Jedni volají po potřebě silné vlády, jiní varují před nemožností schválit st. rozpočet, téměř všichni se otírají o Ústavní soud. Instituce, která byla založena s cílem dbát na dodržování ústavy, se najednou nehodí do politických plánů. Kritikům, zdá se mi, chybí především pokora a respekt k rozhodnutím oprávněného orgánu.

     Vezmu-li v potaz skutečnost, že na kandidátkách do nových voleb je celá řada dnešních poslanců, tak si jen těžko mohu odpovědět na otázku v čem vlastně bude nová PS lepší a odpovědnější než ta dnešní. Kde vzít záruku, že vznikne silná vláda když tento vysněný ideál pro vítěze voleb je v našich končinách nedostupný snad od prvních voleb konaných v samostatné ČR?  Nic bohužel nenasvědčuje tomu, že politici bytostně respektují skutečnost, že suverénem voleb je volič a nikoliv jejich strana. To volič rozdá karty a oni s nimi musí umět hrát. Kdo to nedovede ať raději uvolní místo jiným.

     Za totální naivitu považuji důvěru ve sliby stran, že jejich povolební chování bude lepší než to současné. Čím nás asi hodlají překvapit ti, v jejichž řadách rostl v průběhu končícího volebního období počet přeběhlíků nebo nominovali do ministerských postů politiky, kteří ve vládě nerespektovali politiku vlastní strany? Kde vzít jistotu, že strany, které zklamaly budou příště úspěšnější? Patrně nikde, po jiných stranách však není dostatečná poptávka a ty stávající jsou, přiznejme si to aspoň v koutku duše, odrazem svého předobrazu, nás všech. Tím dřív nechápu proč nelze projednat a případně schválit rozpočet připravený současnou vládou. Možná nám chtějí předsedové stran jenom říct, že budou příště lepší. Obávám se, že na opravné pokusy je místo a čas v atletice nikoliv v politice a řízení ekonomiky celého státu. 

Související články

Měli bychom poděkovat

7. září 2009 | 16.08 | rubrika: první rubrika

     Zařadil-li jsem tuto krátkou zprávu do rubriky celebrity tak proto, že bude pojednávat o skutečných osobnostech, které ač ve velké míře široké veřejnosti neznámé, zasluhují si veškerou úctu, nezřídka vyšší a opravdovější než celá řada těch, kteří se rádi honosí označením VIP. 

     V sobotu 5. září jsem se už asi pojedenácté zúčastnil pravidelné Muklovské pouti na sv. Hostýně. Pouť se koná každoročně první zářijovou sobotu a její cílem je připomenout si v kruhu bývalých politických vězňů komunistického režimu období kdy v této zemi vládla politická zvůle, násilí, proradnost, věznění a justiční vraždy. Je pravdou, že počet účastníků se postupem času tenčí a je rovněž pravdou, že z nedávných junáků se stávají stárnoucí a stále sehnutější jedinci s ubývajícími fyzickými silami i když stále s jiskrou v oku a jasem v mysli. Setkání nejsou nesena v duchu revanše, ale mají především religiozní charakter. Jsou také vzpomínkou na všechny komunistickým režimem utlačované, zlovolně pronásledované a ve zmanipulovaných procesech justičně zavražděné.

     Každý kdo chce v této zemi vědět tak ví, že bývalý režim byl produktem třídní nenávisti, která neoprávněně vedla ke stovkám zavražděných, desetitisícům vězněných a statisícům z justiční nespravedlnosti vůči jejich nejbližším nešťastných. Je otázkou, zda konečně nenastal čas na celospolečenské uznání muklovské oběti, čestnosti a pevného charakteru. Ze strany politiků i tím, že si budou této skutečnosti opravdově a každodenně vědomi. Někteří z nich nebudou potom pokládat za potřebné zúčastnit se těchto poutí zrovna když je před volbami, ale prostě proto, že oběť přinesená politickými vězni v době nesvobody si to zaslouží stejně jako si nositelé této oběti zaslouží upřímné poděkování. 

Související články

žádné komentáře | přidat komentář

11 let spánku politiků

3. září 2009 | 08.45 | rubrika: první rubrika

     Poslanec Melčák vyvolal stížností u Ústavního soudu na neústavnost zákona o zkrácení volebního období PS rozruch a manévry politiků všech parlamentních stran. I když lze možná souhlasit s těmi, kteří mají dojem, že mu jde m.j., ne-li především, o zachování vlastního mandátu, není prvním v řadě těch koho bychom mohli v souvislosti s jeho stížností odsuzovat. Politici se najednou po dlouhých letech neúspěšných pokusů problém řešit v době kdy není akutní patrně shodnou a změní ústavu. Poslankyně Němcová mluví i o tři roky starém návrhu Senátu, který ovšem nebyl schválen, patrně ani v PS projednán. Přednost údajně dostane nový návrh, jehož projednání bude rychlejší.

     Nemohu vyloučit, že prvotní chyba vznikla už v roce 1992 kdy se ústava připravovala. Ostatně jeden z tehdejších politiků kdysi prohlásil, že jej zajímalo především dělení Československa a ústava byla až na některém z dalších míst významové stupnice politických hodnot. Tyto přístupy nemohou dnes napravit kritické hlasy na adresu Ústavního soudu, který nedělá nic jiného než co mu bylo zákonem předepsáno. Hodnotí ústavnost a můžeme si jen přát, aby se v souvislosti s touto činností nevynořil někdo kdo bude, jak se stalo v nedávné minulosti, vidět potřebu upřednostnit politická hlediska - viz informace kolem t.zv. justiční mafie.

     Vzít musíme v potaz i skutečnost, že k účelové shodě politických stran došlo už v roce 1998. Je to důkaz, že politici vědí už 11 let o potřebě řešit problém zkrácení volebního období ústavní cestou. Rovněž vím, že pro některé jednotlivce bylo vážným traumatem, že podlehli "potřebě doby" a hlasovali nikoliv v souladu se svým svědomím, ale pouze v souladu spotřebami politických stran. Ostatně ani dnes nemáme jistotu, že případně schválená změna ústavy nebude dlouhodobě sloužit ve jménu výhodnosti politických stran, nikoliv výhodnosti pro tuto zemi a její občany. Doufejme, že se současně se změnou ústavy neobjeví touhy vyrovnat se nebo dokonce překonat v kadenci změn vlád a nových voleb Itálii. 

      Budeme-li chtít najít na postupu poslance Melčáka alespoň nějaké pozitivum, myslím že hledání řešení po 11 letech klímotu a bohorovnosti politiků v přístupu k ústavnímu řešení zkrácení volebního období PS je tím nejvyšším.   

Související články

žádné komentáře | přidat komentář

To nám ten rozpočet pěkně začíná

31. srpen 2009 | 09.02 | rubrika: první rubrika

     Není příjemnou zprávou, že členové úřednické vlády se nedokázali na pracovní poradě k návrhu státního rozpočtu dohodnout. Nic nám nebude platné případné tvrzení, že si jsou vědomi potřeby snížit výdaje když jejich dodatečné požadavky mají prohloubit deficit st. rozpočtu na ohromujících 310 mld. Kč. Nadějí zůstává, že premiér i ministr financí nechtějí o takovém tempu zadlužování ani slyšet.

     Rozhodující slovo budou ovšem mít politické strany a jimi nominovaní (a řízení?) poslanci. Ekonomičtí odbornícj dvou největších stran se zatím shodli jenom v tom, že jejich strany jsou ochotny diskutovat. Na návrhu ministerstva financí však vadí každému něco jiného a těžko věřit tomu, že by udělali oboustranné vstřícné kroky. Ve vzájemném souhlasu pouze tvrdí, že tato vláda má ponechat rozpočet na té, která vzejde z předčasných voleb. Jeden říká, že zodpovědnost je na politicích a ne na úřednické vládě, druhý, že poslanci si nedají vzít možnost o rozpočtu diskutovat. Jako kdyby někdo snímal z dolní komory parlamentu právo na schvalování státního rozpočtu a bránil poslancům v rámci jeho projednání vyjádřit v rozpravě svoje názory. Ostatně oba tábory mají možnost konečně dokázat, že to myslí dobře především s touto zemí a nikoliv především s jejich stranami. Mnohokrát si vzájemně vyčítali nárust státního dluhu v době vlády politických soupeřů. Dnes konečně mohou zabránit prohlubování deficitu ruku v ruce i když se jim do toho nebude v době předvolební kampaně chtít. Stačí, aby si uvědomili, a toto vědomí v praktických krocích naplnili, že volební kampaň nejsou kýble špíny vylité na toho druhého, ale schopnost a ochota trvale, úsilovně a v průběhu celého volebního období neúnavně sloužit své zemi. 

     Nám ostatním nezbývá než si připomenout kdo to vlastně v začátku světové krize tvrdil, že nás se tato situace dotkne pouze okrajově, pokud vůbec. Dnes se možná titíž věrozvěstové vyjadřují v tom duchu, že spějeme k osudu Maďarska. I na takových úkazech jako pozdní prozření nebo odhalení demagogie máme možnost hledat nápovědu k odpovědi na otázku komu nadále věřit a kdo se jen snaží pěknými či razantními slovy ohlupovat veřejnost.   

Kdo nebo co bude nepostradatelným příště ?

28. srpen 2009 | 12.32 | rubrika: první rubrika

     Daňový podvodník byl pravomocně odsouzen. Dostal dva roky podmíněně a vysokou pokutu. Soudím tedy, že spáchal trestný čin. Pikantním není jen fakt, že pracoval ve vysoké funkci na ministerstvu financí, ale také to, že ve své funkci zůstává i čtyři měsíce po vynesení rozsudku. Bývalý ministr financí M. Kalousek jej neodvolal s odůvodněním, že přestupek, kterého se dopustil, je nesrovnatelný vůči desítkám miliard, které Česku zachránil a on jej tam prostě potřeboval.

     Co na to asi zklamaní občané, kteří uvěřili někdejšímu sloganu "padni komu padni"? Nelze vyloučit, že jedním z hlasatelů tohoto sloganu byl v době cinkání klíčů i nedávný p. ministr a současný místopředseda a zakladatel TOP 09 a bývalý předseda KDU-ČSL p. Kalousek. Ten velmi razantně tvrdil před minulými volbami do PS, že KDU-ČSL, kterou do voleb vedl, nikdy nebude ve vládě, která by se jakkoliv opírala o podporu komunistů, aby se po volbách tajně snažil dosáhnout koalice s ČSSD za tiché podpory KSČM. Činil tak pro potřebu udržet stranu v popředí české politiky. Škoda, že nelze předpovědět co bude potřebovat po letošních volbách a jak se zdá, už vůbec nelze předpovědět, budou-li jeho povolební potřeby totožné s jeho předvolebními sliby. Připomeňme si i slib současného předsedy KDU-ČSL, že jeho strana nebude po volbách součástí vlády, která by se opírala o přeběhlíky. Snad to bude více pravda než Kalouskovo tvrzení z roku 2006.

     Zajímavé by mohlo být co na popsané postoje svého současného místopředsedy a nedávného vládního kolegy říká předseda TOP 09 p. Karel Schwarzenberg, který podrobil soukromému auditu podezřelého z úplatků p. Čunka. Víme přece, že Kalouskem chráněný státní úředník spáchal trestný čin a ne, jak říká Kalousek přestupek a není jenom podezřelý, ale pravomocně odsouzený. Neméně zajímavý by mohl být postoj p. senátora Štětiny, který v současné době proslul jako bojovník proti komunismu, ale po Kalouskově názorovém veletoči z roku 2006 jej intenzivně obhajoval.