To se dějí věci

25. červenec 2010 | 18.47 | rubrika: první rubrika

     Jen málo měsíců zbývá do 21. výročí událostí, které znamenaly nejen konec totalitního systému, ale  současně probuzení nových nadějí na spravedlivější život v této zemi. Pokud se ohlédneme zpět, nemůžeme se ztotožnit s událostmi posledních dvou desetiletí spojených se jmény jako Kožený nebo Krejčíř (a nejen oni), ale snad najdeme alespoň trochu pochopení pro fakt, že se čelní představitelé nové doby možná naivně domnívali, že zlomový okamžik politického systému byl v obecné rovině i zlomem ve vztahu k osobní odpovědnosti a občanské cti. To co nutí k zamyšlení je skutečnost, že po procitnutí z růžového snu o cti nabyté kýmkoliv pouhým politickým převratem, se toho mnoho k nápravě chyb posledního dvacetiletí neděje. Nelze vyloučit, že je tomu tak také proto, že příslušné orgány a jejich činitelé vždycky vědí co nejde, ať by to bylo sebesprávnější, protože pro takový krok nejsou vytvořeny podmínky. Téměř nikdy nezaznamenáme úsilí vedoucí k vytvoření podmínek pro nápravu starých a zamezení vytváření nových chyb.

     Jako důkaz oprávněnosti vyslovených pochybností použijme podezření z podvodů a rozkrádání na ministerstvu obrany kde státní finanční prostředky rozkrádali vysoce postavení úředníci. Jsem zvědav, bude-li podezření prokázáno, kdo mimo soudního potrestání rozkradačů a zneuživatelů úředního postavení přijme svoji odpovědnost za přijetí a trpění podvodníků na odpovědných pracovních postech ministerstva. Obdobně bude zajímavé jak dopadne avizované odmítnutí ministra zahraničí svěřit diplomatickou funkci bývalému ministru i náměstkovi ministra zahraničí C. Svobodovi když se v době sporu o jmenování bývalého ministra obrany Bartáka náměstkem min. vnitra hovořilo o možnosti svěřit mu náhradou diplomatickou funkci. U C. Svobody byla řeč o tom, že byl pouze ministrem a náměstkem ministra, ale dnes máme řadu mladých a v příslušných školách vzdělaných kariérních diplomatů. Osobně mi je jedno, bude-li C. Svoboda velvyslancem nebo ne, tato lhostejnost neplatí pro případ, že se nebude stejně jako na něj pohlížet i na p. Bartáka. I kdyby to mělo být jen pro odstranění pochybnosti, že se neměří všem stejným metrem a dávno neplatí pořekadlo padni komu padni. Nabízí se totiž otázka, zda by nebyl vysvětlením případného rozdílného přístupu fakt, že C. Svoboda byl rivalem M. Kalouska uvnitř KDU, kterou současný ministr financí ne tak dávno opustil a rivality se zatím nezbavil a využil pro její naplnění postu místopředsedy politické strany, jejíž předseda je současně ministrem zahraničí a místopředsedou vlády. Bylo-li by tomu tak, těžko očekávat, že dnešní funkcionáři mají schopnost a vůli odstranit a také napravit chyby posledního dvacetiletí a to i v případě, že se oni sami těchto chyb nedopustili nebo vlivem činnosti v jiných oblastech dopustit nemohli.

     Jako několik málo z mnoha existujících příkladů dokazujících oprávněnost výše zmíněných pochybností uvedu tři. Tou první je situace kolem minimálně deset let slibovaného zavedení volby prezidenta všemi občany a totální neochota tento slib splnit, protože se vždycky může vyskytnout situace kdy volba parlamentem je pro tu či onu politickou garnituru výhodnější, ať si občan myslí co chce. Jinou situací bylo halasné předvolební slibování nekompromisního postoje k politickým dinosaurům a směšné povolební výmluvy, že když voliči tyto lidi zvolili tak přestali být dinosaury. Konečně poslední příklad neupřímnosti politiků vidím v jejich neochotě jednoznačně před volbami objasnit za čím ze svých programů stojí bez možnosti změny a v čem naopak a kam jsou ochotni v zájmu povolebního koaličního jednání ustoupit. Není třeba si vysvětlovat, že to jsou kroky obtížně realizovatelné. Alternativou je ovšem pouze to co jsme poznali opakovaně. Předvolební sliby se obcházejí a  nenaplňují. Volič je degradován na individuum potřebné jednou za čas ke vhození hlasovacího lístku a na součást masy, jejíž názory nejsou mezi volbami nikterak zajímavé.     

žádné komentáře | přidat komentář

Sliby je třeba naplnit

17. červenec 2010 | 20.23 | rubrika: první rubrika

     Posledni týden byl nositelem minimálně jedné dobré zprávy. Po dlouhé době máme vládu, která je odvozena od nejnovějších názorů voličů. Chvályhodným úmyslem vlády je zahájení a posléze naplnění cesty za skončením zadlužování a života na náklady budoucích generací. Taková hesla nejsou ničím novým. V minulosti je vyhlašovali i někteří z těch, kteří jsou stále tzv. u toho, aniž je dokázali naplnit. Blízká budoucnost ukáže do jaké míry se můžeme na sliby nové koalice spolehnout. Nejde jenom o ekonomiku, ale i další složky komplexu zvaného společenská důvěra. S tou poněkud koliduje fakt, že se mají na parlamentní půdu, byť většinou  nikoliv ve funkci zákonodárců, vracet někteří aktéři aféry s ochotou přijat za změnu návrhu zákona řešícího problém hazardu tučnou provizi pro jejich stranu. Není to jen problém asistentů poslanců vládní TOP 09, nevládní KSČM má takového jedince dokonce mezi svými zákonodárci. Pouze budoucnost navíc ukáže do jaké míry je koalice schopna ustát pnutí mezi některými stranami při obsazování funkcí náměstků ministrů, o které příslušný ministr nestojí. Opozice na tom není v tomto směru o mnoho lépe. ČSSD se potýkala s vnitřními rozpory ohledně osoby dr. Ratha, kterého část funkcionářů nechtěla ponechat v pozici čelného mluvčího strany pro oblast zdravotnictví. Myslím, že tito vnitrostranicky zatím poražení funkcionáři měli pravdu. Jejich záměr by pomohl v prvé řadě našemu zdravotnictví a jako vedlejší produkt také jejich straně. Obdobně vnímám problém nominace náměstka ministra vnitra. Bude-li v konečné fázi dosaženo stavu kdy člověk podezřelý ze zodpovědnosti za neprůhledné zakázky se náměstkem nestane, vyvstává další otazník. Je takový člověk už před objektivním vyšetřením zmíněného problému důvěryhodný na vrcholovou diplomatickou funkci, o které se v souvislosti s tímto nedávným ministrem také hovoří? Tak nadrozměrného rozsahu můj optimismus nedosahuje.

     Odhlédneme-li od vlády k dolní parlamentní komoře, nemůžeme plýtvat nadšením. Neochota dohodnout se na osobě nového ombudsmana a prodloužení volby tohoto funkcionáře o dva měsíce není znakem nové, lepší politické kultury než byla ta, kterou známe více než deset, ne-li patnáct let. To především pro fakt, že úroveň rozpravy (rozuměj handrkování) v rámci zasedání nové sněmovny k lepší úrovni zatím nepokročila. Uvidíme jak se bude dařit záměr odprodat nebo zdražit využití rekreačních zařizení PS ohlášený předsedkyní PS. Snad nepůjde o politické gesto, ale výhradně o ekonomické opatření, které napomůže k odstranění neoprávněného papalášství jak je vnímá u zákonodárců veřejnost. Nezbývá ovšem než dodat, že značná část těch, kteří dnes pro nově ohlašované řešení spojené s prodejem nebo stanovením skutečné tržní ceny za rekreaci horují, měla takovou možnost i v minulém či předminulém volebním období aniž by tuto možnost využila. Teprve budoucí události a nikoliv dnes ohlašované záměry dají odpověď na otázku, zda jsme se u voleb nezmýlili a jestli jsme uvěřili skutečným, nutno říci chvályhodným, cílům nebo jenom přítažlivému, ale bezcennému předvolebnímu tlachání. Lze si jen přát, aby šlo o cíle, které byly nejen vysloveny, ale budou také naplněny.        

žádné komentáře | přidat komentář

Zlepšeme společenské klima

9. červenec 2010 | 13.49 | rubrika: první rubrika

     V porovnání s rokem 2006 se dočkáme rychlejšího jmenování nové vlády. I tak zůstaneme pozadu za sousedy ze Slovenska, kteří už několikrát prokázali, že má-li být jeden z dříve federálních souputníků tomu druhému vzorem, my se musíme učit. Ne tak část nových poslanců. Ze 115 dotázaných jich celkem 55 neodpovědělo na otázku HN  po majetkových poměrech. Že by bylo co tajit nebo existoval důvod proč znemožnit objektivní posouzení jak se mění stav majetku těch, kteří zasedají do poslaneckých lavic a začínají rozhodovat o správě této země? V situaci kdy bylo zveřejněno podezření, že soutěž o miliony na modernizaci nemocnic je jen hra pro důvěřivé publikum, v níž mají zaručen úspěch  především tři firmy a většinou se do soutěže hlásí jen jedna, není dobrým počinem začínajících zákonodárců hra na nedotknutelné. Neklid vzbuzuje také informace, že poté co ombudsman Otakar Motejl kritizoval některé členy t.zv. justiční mafie, bylo hospodaření jeho úřadu předmětem vyšetřování. Díkybohu, že se JUDr. Motejl dověděl o ukončení bezdůvodného šetření alespoň krátce před svou smrtí. Mají-li být takové události součástí našeho veřejného života, potom jsme se po Listopadu pohnuli žádoucím směrem jen málo nebo vůbec. Ostatně ani PS této země, která je členem Rady Evropy, se nechová dle zásad této mezinárodní organizace pro lidská práva. V nové sněmovně bude mít druhá nejsilnější strana dvakrát tolik předsedů výborů než ta ve volbách nejúspěšnější, na jejíž úroveň se v tomto směru postaví i strany se slabším či nejslabším volebním výsledkem. Nevadí mi, že levicové strany budou mít v PS menší významovou váhu než by si přály. Otazníky vzbuzuje fakt, že nikoho nezajímá skutečnost, že Rada Evropy prosazuje, a ve svém parlamentním shromáždění dodržuje, zásadu, že funkční dělení parlamentního tělesa odpovídá výsledkům voleb a počtům poslanců jednotlivých frakcí. 

     Smířit bychom se měli s připravovanými reformními kroky ve zdravotnictví. Žádná rozpočtově zdravá země si nemůže dovolit trvale překračovat vlastní možnosti. Přiznáme-li si, že stravování není vyvoláno onemocněním, ale holým faktem, že žijeme, tak uznáme poplatek za pobyt v nemocnici jako oprávněný. Tím dříve, že vybavení dnešních nemocnic je nesrovnatelně kvalitnější, a finančně náročnější, než tomu bylo v dobách, na které mnozí nostalgicky vzpomínají. Do stejné kategorie těžko zařadit plánované zrušení soc. příplatků chudým rodinám s dětmi nebo snížení příspěvku na lidi s nejnižším stupněm postižení. Stát by měl důsledně dbát na to, aby příspěvek pro postižené byl vyplácen jen skutečně potřebným, a to i při vyžadování dosažitelné solidarity v rámci rodiny, a ne jej snižovat. Vzorem nových ekonomických přístupů by měli být především zákonodárci. Alespoň tím, že se vrátí ve svém odměňování na úroveň roku 2004 (základní plat cca 46 500 Kč), úpravou koeficientů na základní plat pro držitele parlamentních funkcí (předseda atd), zrušením nezdůvodnitelných náhrad (cestovné těch, kteří mají zdarma služební vozidlo) apod.. Tyto kroky rozhodně nevyvažuje krácení příspěvků politickým stranám a nepřijatelný je nářek nad drahotou jejich provozu. Pouze přehnanými náklady a nikoliv hloubkou myšlenek nebo následným dodržováním předvolebních slibů oslňující volební kampaně jim mohou být dostatečným zdrojem jejich vlastního financování. Jenom chtít hledat k takovému cíli cesty a skončit se skuhráním o nákladnosti vlastního provozu. Pro tuto oblast platí dříve používaný slogan soc. dem. premiéra, že zdrojů je dost. Jen by je politické strany musely opravdově hledat ve vlastním hospodaření. Mám ostatně pocit, že některé jsou i zadarmo drahé.       

žádné komentáře | přidat komentář

Nominací ministrů to nekončí

1. červenec 2010 | 15.23 | rubrika: první rubrika

     Tak už máme návrh na složení nové vlády.  Vzápětí jsme vyslechli i projev zájmu předsedy ODS kandidovat příště v koalici s TOP 09 t.j. se stranou, která obsadila klíčová ministerstva pro opravdové zahájení reforem v této zemi. Právě tato skutečnost vyvolává otázku proč by měla TOP 09 již dnes uvažovat o koalici v roce 2014. Bude-li ve svých reformních krocích úspěšná, může být příště nejvýznamnější stranou české pravice. Nelze ovšem vyloučit, že díky konkretním reformním krokům  okopíruje osud Strany zelených. V prvním případě může být sama subjektem, který bude stát u zrodu předvolební nebo povolební koalice. Bude-li se spíše rýsovat druhá varianta, těžko ji kdo přizve na společnou kandidátku. Docela slušně se v obsazování konkretních ministerstev vedlo i VV, které zvolily komunikaci s partnery prostřednictvím medií tedy metodu, která byla dříve vyčítána dnes už na sněmovní půdě pozapomenuté KDU-ČSL. Právě tato, dříve po devět desetiletí úspěšná strana, dnes řeší co dál. Její úřadující předsedkyně uvedla minulý týden, že nebude kandidovat na skutečnou předsedkyni, protože se cítí spojena s volebním neúspěchem.  To jí nebránilo dodat : "Přestože vím, že jsem udělala všechno proto, abych některé kroky předsedy Cyrila Svobody změnila. Ale co se mi nepodařilo změnit, to jsem respektovala a zůstala jsem navenek loajální." Myslím, že nejen navenek, ale patrně i uvnitř a to nemohla být cesta k lepšímu výsledku. O to větší důvod nebýt dnes objevitelem chyb druhých a ty vlastní uznat ne jenom slovy, ale i činy.  Pochybuji, že zlepšení se dá dosáhnout plánem ing. Šojdrové změnit název strany. To hlavní nespočívá v názvu. Je-li strana křesťanská, jak se vždy prezentovala (a často dělala kampaň mezi věřícími odcházejícími z bohoslužeb), musí být cítit z chování jednotlivců i celku. V opačném případě změna názvu nic neřeší. Ostatně strana, která měla ve volební kampani (nemluvím o programu) pouze tři témata: rodinu (a tu měl prakticky každý), omezení hazardu (a to bylo o ekonomice dost málo) a negativní vymezování vůči někdejšímu vlastnímu předsedovi Kalouskovi a poněkud bezduchý plakátový slogan "dobrý den je když..." to ani nemohla myslet s vlastním volebním úspěchem vážně.   

     Televize nás nedávno informovala o nových skutečnostech v kauze Čunek. Za prokázanou se považuje celá řada událostí spojených s pokusem o uplácení nebo zastrašování klíčové svědkyně této kauzy pí. Urbanové. K věci samé nemám žádné osobní poznatky a nemohu se k ní seriozně vyjádřit. Pouze ve mě dřímá otázka do jaké míry se dnešní společnost drží (nebo zpronevěřila) někdejšímu heslu nejsme jako oni. V mnoha ohledech skutečně nejsme a to je dobře. Co však s tím zatím ne zcela jednoznačně objasněným či neobjasněným zbytkem? I ten čeká na kroky příslušných ministrů nové vlády, abychom se nemuseli stydět ani za směr vývoje, který neodpovídá někdejšímu nadšení mnohých z nás, ani za neřešení věcí, které nelze nechat vyšumět. Cílem by mělo být objektivní objasnění pravdy. Jakékoliv zastírání skutečností ve jménu nějakých "vyšších zájmů" by bylo pošlapáním těsně polistopadového nadšení a degradací toho co lze nazvat "vyšší princip". Jsem zvědav, objeví-li se i ve veřejném životě nebo zůstane pouze a jenom názvem známého filmu o krutých událostech dějin dvacátého století.     

žádné komentáře | přidat komentář

Hezká slova nestačí

25. červen 2010 | 00.03 | rubrika: první rubrika

     Začíná to vypadat tak, že rozevřené nůžky jinakosti politické scény vzešlé z květnových voleb v porovnání se scénou, která v květnu svoji éru ukončila, se začínají pomalu zavírat. Nesoulad koaličních stranických předáků před TV kamerami dokonale relativizoval vytrvalé popírání jednání o vládních postech. Už víme, že nejen jednali, ale také sepsali podmíněnou dohodu. Ještě, že jsem nenaletěl na t.zv. zodpovědné přístupy, kterými nás ani tak nezahrnuli jako se nás jejich zdůrazňováním opakovaně  snažili obalamutit. Ostatně s výjimkou VV jsou to všechno staré známé subjekty i když personálně se sněmovna z 57% obměnila. Navíc strana VV musí teprve ukázat jak to s předvolebními sliby vlastně myslela. Nový předseda ODS chce usilovat o čitelnost, dominanci na pravici, oponenci levici a vítězství ve volbách. Jsou to hezké a potěšitelné cíle jenom se nemohu zbavit dojmu, že nejde o premiéru, ale několikrát opakovanou reprizu, která vždy skončila neúspěchem. Stačí připomenout závěry z aféry s falešnými sponzory v roce 1997 nebo nadšení z nově plánované cesty po zvolení M. Topolánka předsedou a zklamání téhož funkcionáře když přiznal, že v jím vedené straně mají až přehnaně velké slovo t.zv. kmotři. Dnes na lepší cestu se chystající nejnovější předseda ODS se vyslovil v tom duchu, že Topolánek útokem na kmotry stranu poškodil. Domnívám se, že ji poškodila samotná existence kmotrů, o kterých si zatím nemůžeme být jisti, že svůj vliv konečně ztratili. Uvidíme, zda bude jistější a úspěšnější slibovaný boj s korupcí. Obávám se, že nebudou-li opravdově poražení kmotři, nebude poražena ani ona.

     Jistou beznaděj a nedostatek sebedůvěry politických stran signalizuje v poslední době zveřejněná snaha nominovat jako kandidáty na primátora Prahy osoby známé a možná i slavné ze zcela jiné oblasti než je politika. Majitel známého obličeje bude patrně objektem stranického ovlivňování a subjektem práva podobného tomu co se nazývalo stranická poslušnost. Není to úplně totéž co dřív, rozdíl je ovšem mnohem menší než by bylo zdrávo. Rád bych se v tomto bodu mýlil, ale dříve zveřejněné závazky poslušnosti a z neplnění plynoucí finanční postihy u poslanců nejnovější parlamentní strany optimismus nedodávají. Jenom doufám, že hledání známých tváří se nezaměří na ženy či muže mediciny. Právě lékaři Bém, Langer nebo Rath už nejsou žádnou ozdobou politiky a nelze vyloučit, že ani mediciny. Ponechme slavné a schopné jedince kterékoliv profese kde jsou. Jsou tam nesrovnatelně prospěšnější než by tomu mohlo být v politice, té české především.

     Závěrem se svěřím, že fandím čelnými politiky nové koalice vyhlašovaným cílům. Spočívají na lepších základech než přeběhlictví nedávné doby i když zrovna na něm se podílely i strany nové sněmovny. Minulá vládní koalice v čele s ODS z něj profitovala nejvíce. Přes všechny pochybnosti, které v úspěšnost koaličních cílů mám, si přeji, abychom měli alespoň jednou za čas štěstí a dobrá věc se podařila. Jenom, aby ti co rozhodují byli obdaření schopností správně určit a prosadit to co lze objektivně označit slovy dobrá věc. Ne vždy jsme měli v tomto směru v polistopadovém období, o tom dřívějším nemluvě, důvod k opravdové radosti.

       

žádné komentáře | přidat komentář

Dnes var, před 60 lety cynický chlad

17. červen 2010 | 12.13 | rubrika: první rubrika

     V nejsilnější z potenciálních vládních stran nastává pohyb. Na kongresu, který se pokusí najít nové vedení a možná i nový politický směr, nemá být osobně přítomen končící předseda M. Topolánek. Ten patrně pouze zašle hodnocení činnosti z pozice stranického předsedy, aniž by mu stálo za to je osobně obhájit. Strana se navíc údajně dopředu brání možným Topolánkovým atakům zajištěním dobrého postu mezistátních rozměrů. Jen nevím, je-li to podobnost s ČSSD v případě odeslání bývalého předsedy V. Špidly do Bruselu čistě náhodná, nebo se jedná o infekční onemocnění celé pravolevé politické scény. Ostatně ČSSD má prý zase problém jak vyjít s bývalým předsedou J. Paroubkem, aby se nestala předmětem ataků z jeho strany, jak tomu bylo u ještě bývalejšího předsedy a dnes důchodce M. Zemana.  Nedosti na tom. Již se prý ozývají hlasy volající po rezignaci současného vedení a urychleného uspořádání jednodenního sjezdu. Můžeme jen doufat, že politické strany zůstanou, pokud jimi vůbec kdy byly, subjekty filozofických myšlenek a hledání společenských řešení a nestanou se (pokud již nejsou) organizacemi ekonomické soutěže a budovateli vlastní prosperity a sociálního zázemí svých vlivných členů.

     Proslýchá se, že ve vznikající vládní koalici bují rozpory v názoru na způsob reformy zdravotnictví, především systému a činnosti zdravotních pojišťoven. Z pozice  mých nedostatečných znalostí stavu jednání chybí především informovanost veřejnosti co je strategickým cílem v této důležité oblasti a je-li tato strategie slučitelná s dosažitelnými jednotnými reformními kroky. Ekonomická oblast může být při koaličních jednáních velmi zajímavá. S cílem dosažení naděje na úsporu výdajů  rozpočtu ve výši 7 mld. Kč nebude koalice patrně váhat s retroaktivními opatřeními při snižování st. příspěvku na stavební spoření. Snad bychom mohli překonat tento políček důvěryhodnosti platným, a v souladu se zákonem uzavřeným smlouvám, kdyby nebyla i druhá strana ekonomické mince. Ministr financí Janota navrhl už druhý úsporný balíček kladoucí si za cíl snížení deficitu st. rozpočtu pod předem stanovenou maximální hranici. Balíčku, který měl zajistit snížení deficitu o 68 mld. Kč prý hrozí nedohoda v řadách vznikající koalice a to až ve výši 29 mld. Kč. Co vede stoupence pošlapání principu vyloučení retroaktivity za cenu 7 mld. Kč k možná poněkud furiantské možnosti nedohody na úspoře více než čtyřikrát vyšší budou vědět jen oni sami.

      Za několik dní se dožijeme 60. výročí justiční vraždy JUDr. Milady Horákové a její tří kolegů. Snad si alespoň někteří 27. června vzpomeneme, že zde v té době vládl krutý režim, který v marxleninské stalinistické krvežíznivosti uvrhl do neštěstí a beznaděje bezpočet rodin a příbuzných, přátel nebo známých politických vězňů té doby. Čest památce všech tehdy z politických a politikářských důvodů zavražděných, mučených a bezdůvodně vězněných. Tichou vzpomínku také těm, kteří sice zůstali doma, ale komunistickou zlovůlí, ztrátou nebo vězněním blízkých a vlastním zařazením mezi občany druhé kategorie nevýslovně trpěli.     

Povolební otazníky

16. červen 2010 | 09.29 | rubrika: první rubrika

     V době po sněmovních volbách jsme měli možnost poznat celou řadu postojů politiků, z nichž některé mění, nebo mohou měnit, pocity voličské spokojenosti. V předpokládané praxi následných období poznáváme, že žití na dluh nelze prodlužovat a je třeba skončit s fabulacemi o tom, jaké zářné zítřky nás pod vedením všech, kteří se na dnešním stavu podíleli, očekávají. Pravdou již nejsou předvolební sliby o tom, kteří konkretní dinosauři nesmí být členy nové vlády, aby v ní byly zastoupeny VV. Voliči prý rozhodli jejich zvolením, že to nejsou dinosauři. Jakoby významnou měrou nerozhodovalo o zvolení umístění na kandidátce, jakoby ti vnímavější nevěděli dávno před volbami, že o výsledku voleb rozhodnou voliči. Jakoby mnozí z nás nevěděli, že mnohá předvolební prohlášení, to o dinosaurech nevyjímaje,  byla jen pozou bez skutečné myšlenky. Sem řadím i názory některých poslanců, díky volebnímu kroužkování téměř vyřazených ze sněmovny i když byli v čelných pozicích na kandidátkách. Na vině prý nejsou oni a úroveň jejich práce, ale jejich počtem preferencí úspěšnější kolegové, kteří pracovali v kampani pro své zvolení. Jakoby ti preferenčně méně úspěšní dělali něco jiného. Pouze za sebou měli jinou úroveň veřejné činnosti a skutečného respektu mezi spoluobčany - voliči.

     Ne zcela bez ztráty kytičky se daří příprava některých ministrů na předání funkce. Vypisování a následné rušení podiv vzbuzujících výběrových řízení, vymýšlení zbytečného metálu na ministerstvu spravedlnosti nebo nedávné jmenování bývalého agenta StB do orgánu Rady vlády nejsou zrovna šťastné kroky v době návratu od úřednické vlády k vládě vzešlé z výsledků voleb. Lze si jen přát, aby tyto záchvěvy nepochopitelného zůstaly tím čím jsou. Pouze kolorit přechodu z jedné formy vlády do formy obvyklejší dotvářejícími a nikoliv určujícími událostmi. K takovým musím přiřadit i údajnou přípravu zužování počtu poboček státních zastupitelství. O něm se prý justiční kruhy domnívají, že se jedná o dílo t.zv. justiční mafie s cílem zamezit práci patřičným směrem "nepřizpůsobivých" státních zástupců. Mohu pouze vyslovit naději, že nic se nejí tak horké jak se uvaří a tato snaha, pokud je pravdou, nebude úspěšná.

     Postupně se dovídáme o mnohých ekonomických omezeních, která nás čekají. Jsem srozuměn s tím, že bez zásahů, které budou bolet, se dopředu nepohneme. Systém, který praktikovali ti, kteří před léty hovořili o utahování opasků a mnohé z možností skutečného řešení více promrhali než využili, by nás spíše stahoval ke dnu než táhl kupředu. Takový si nemůže dovolit nikdo kdo to myslí sám se sebou nejen upřímně, ale především dobře. Jen doufám, že ti, kteří jsou nadáni pravomocí rozhodovat, pújdou všem ostatním opravdovým příkladem. Stínovaných řešení nabubřelých politických svatých už bylo víc než si tak malá země jako je naše může pro své úspěšné přežití dovolit. Dovolit si nemůže ani ty, kteří politiku neberou jako službu, ale jako kšeft s vysokými platy, nezdůvodnitelnými náhradami, nadrozměrnou imunitou a bočními přivýdělky v orgánech státem vlastněných ekonomických subjektů. Nic na tom nemůže změnit tvrzení, že někteří poslanci budou nespotřebované a řádně nevyúčtované náhrady dávat na dobročinné účely. Potřebujeme systémová řešení a kvalitní politickou scénu prosazující kvalitní rozhodnutí. Teprve až toto budeme mít, můžeme bez vzrušení sledovat politické pozérství, které je dnes zcela předčasné a jak říká klasik úplně mimo mísu.     

       

žádné komentáře | přidat komentář

Překvapení mohou mít i kladná znaménka

9. červen 2010 | 20.57 | rubrika: první rubrika

     Snad jsem se už vzpamatoval z volebních výsledků a mohu si dovolit psát dál. Mezi hlavní překvapení počítám téměř vyrovnaný souboj největších konkurentů ČSSD a ODS, naprostý neúspěch KDU-ČSL, která opouští parlament po devíti desetiletích a poměrně výrazný náskok od středu doprava orientovaných politických stran, které se obejdou bez oboustranně příchylných nebo přechylujících subjektů. Těšit nás může, že vznikající trojkoalice je připravena zeštíhlit státní správu ať už snížením počtu ministerstev nebo snížením počtu místopředsedů a výborů ve sněmovně. Kladně vnímám i ochotu ukončit papalášské nadlidství omezením  imunity výhradně na skutečnosti související s výkonem mandátu člena parlamentu a přislíbené snížení všech nákladů na státní správu, náklady na mzdy volených zástupců nevyjímaje. Uznám-li, že každá věc má svůj rub a líc, tak vidím i skutečnosti, které občana potěší měné. Mám na mysli možnost zvýšení daní sblížením nebo sjednocením obou sazeb DPH, zavedení školného na vysokých školách nebo zatím ne zcela jasnou důchodovou reformu. Nemohu však zavírat oči před faktem, že stav státních financí není dobrý a nelze připustit, aby se dostal do stadia klinické smrti. Nepochybuji, že léčba bude bolet, patrně přinese i změnu příchylnosti voličů ke konkretním politickýcm stranám, ale realitou zůstává, že ji nelze ani obejít ani "okecat". Základy nechtěného byly položeny už dřív a není možné setrvávat v nečinnosti. Je jen na voličích, aby si pohlídali, zda skutečně utahujeme opasky, abychom je mohli posléze rozepnout, nebo zase, jak už mnohokrát, jenom posloucháme bezduché řeči a ti v čele nás vytrvale krmí rozumuprostým plácáním jako v dávné i nedávné minulosti. 

     Výsledky voleb už zasáhly i vnitrostranickou sféru u nejvíce a relativně nejvíce poražených, ke kterým řadím KDU-ČSL a ČSSD. První místopředsedkyně KDU nás už poučila, že vinu na krachu její strany nese pouze předseda a fakt, že ona a pí Hybášková nedostaly více prostoru před televizními kamerami. Žádné povědomí, že vinu nese celé předsednictvo, které by si mělo udělat ve výkonu funkcí v tomto orgánu přestávku alespoň na jedno volební období a dopřát prostor k pokusu o návrat na politické výsluní někomu lepšímu nebo alespoň šťastnějšímu. Rovněž žádné povědomí o tom, že celá KDU zklamala v dlouhodobé kampaní, která začíná uzavřením volebních schránek u předchozích voleb a trvá až do voleb následných. Kampaň, která získá důvěru způsobem výkonu vládní i parlamentní politiky. To se, objektivně vzato nepovedlo ani náhodou.  ČSSD už ví, že jedním z hlavních viníků je nedávný předseda Paroubek, který prý (i když se považoval za nepřekonatelného diskutéra) neuspěl v přímých konfrontacích s P. Nečasem. Je-li tomu v obou stranách tak jak bylo z jejich středu řečeno, nelze se divit jejich volebnímu neúspěchu, ale pouze neschopnosti pochopit, že za dané situace to jinak skončit nemohlo.  

     V souvislosti s doznívajícími povodněmi, jejichž následky budou jestě dlouho pronásledovat jak veřejný sektor tak, bohužel, i postižené občany a jejich rodiny, si dovolím vyslovit jednu naději. Kéž se sněmovna už nikdy nevrátí k politickému darebáctví svých předchůdkyň zvaného porcování medvěda. Aby už nikdy nesloužily veřejné peníze nabubřelým politickým nabobům ke kupování si politické budoucnosti budováním různých golfových hřišť, tenisových kurtů a podobných zařízení sloužících hlavně těm movitějším, kteří se mohou sami na budování takových kratochvílí podílet a aby se tak nedělo např. na úkor budování zábran před povodněmi. Ostatně o názorech některých povodní postižených, že se od roku 1997 udělalo na tomto poli málo nebo nic bylo v poslední době slyšet dost často.     

žádné komentáře | přidat komentář

Snad jsem na volby připraven

27. květen 2010 | 12.54 | rubrika: první rubrika

     Po téměř ročním předvolebním humbuku to zítra začne. Ano mluvím o volbách do PS, které mají ukončit období politického tápání a dovést do cílové pásky mandát úřednické vlády, která si získala mezi občany většinovou důvěru. Je mi líto, ale předvolební kampaň mě nikterak nepřesvědčila o tom, že naše politická scéna si zaslouží toto honosné označení. Je spíše kolbištěm trhovců než uvážlivých vůdců, spíše rozhazuje než hospodaří a vytváří hodnoty, upřednostňuje vzájemné pomlouvání před opravdovou a průkaznou argumentací. Mám pocit, že souboj myšlenek je často vytlačen na okraj zájmu a nahrazen soubojem osob z čela znesvářených a seriozního jednání málo schopných stran. Pro kritiky předchozí věty uvádím, že jsem musel napsat osob, protože osobností je jako šafránu a diskutujících ze vzájemných slovních třenic hotové pluky. Snad se ani nelze divit, že jsem na včerejší dotaz mojí dcery koho budu volit odpověděl, že nevím a vím pouze to koho volit nebudu. Uvítal jsem proto dnes na teletextu uváděnou možnost udělat si na internetu test jak se program té či oné strany  ve čtyřiceti tam uvedených otázkách shoduje s postoji toho kdo si test udělá.

     Donucen tápáním, který hlasovací lístek zítra či pozítří vhodit do hlasovací schránky, jsem po zmíněném testu sáhl. Mezi prvních sedm se vešly hned tři strany, které nikdy nefigurovaly v průzkumech veřejného mínění a naopak se tam neobjevily hned dvě dlouhodobě parlamentní strany. Ty by mi v nové sněmovně nechyběly a jejich absence v popředí testu koresponduje s mým společenským názorem, ale nesporně v PS budou. Jedna vede v průzkumech veřejného mínění a ta druhá osciluje mezi třetím a čtvrtým místem dosavadních odhadů výsledků voleb. Aniž bych to čekal, s mým viděním světa se dvě ze sedmi nejvýše v mém testu postavených stran shodují více než ze 60%, jedna více než 50%. Ostatní oscilují mezi 41 a 46%. Stalo se tak v pro mě překvapivém pořadí od nejvyšší po nejnižší shodu : KDU-ČSL, Strana zelených, Klíčové hnutí, Moravané, Občané.cz, ODS, TOP 09. Na mém, v některém z minulých článků uvedeném názoru o potřebě obměnit PS jak co do politických stran tak co do její personálního obsazení se ani po tomto testu nic nemění a výsledek testu jej po vyhodnocení mých názorů potvrzuje. Jsem přesvědčen, že těm, kteří stejně jako já poněkud zanedbali studium volebních programů, je nabídnutý test dobrou, nikoliv však absolutní důvěru požívající pomůckou. Stále zastávám názor o potřebě vyměnit strany v PS (ostatně v testu tak dopadly hned dvě) a stále se držím zásady, že budu kroužkovat ty kandidáty, kteří momentálně v PS nejsou a jsou ze současných neposlanců na nejvyšších místech kandidátek. Jen si přeji, abychom mohli být s výsledkem voleb spokojeni a nezklamali v nich, pokolikáté už, sami sebe.     

žádné komentáře | přidat komentář

Rozpory rostou, horory čekají

23. květen 2010 | 12.40 | rubrika: první rubrika

     Minulost, obzvláště tu v řádu let, nejvýše desetiletí, není snadné porazit. ODS začala negativní kampaň vůči TOP 09, ve které varuje před možnou povolební koalicí svého nejpřirozenějšího partnera s ČSSD. Údajně se nejedná o útok na TOP 09, ale o snahu zabránit případnému volebnímu vítězství ČSSD. Podle M. Kalouska jde o jasný signál snahy ODS po t.zv. velké kolalici, jejíž utvoření by volební úspěch zatím menší strany TOP 09 mohl bránit. Ještě, že všechny tři zmíněné strany mají své zkušenosti. ODS a ČSSD z vlastní opoziční smlouvy, ČSSD a část TOP 09 (dříve KDU-ČSL) z jednání o společné vládě s tichou podporou KSČM. Roky se mění, pachuť zůstává. V praxi poznáváme rozdíl mezi životem v demokracii a hrou na demokracii při zneužití její výrazných principů. Zdá se, že přesvědčivá argumentace zhmotnělá do úspěšného hlasování není zcela moderní a je nahrazována výsledek hlasování ovlivňujícími zákulisními machinacemi. Je na politické scéně někdo kdo se od těchto praktik distancuje a to tak, že ne jenom sladkými řečmi, ale i za všech okolností rovnými a čestnými politickými kroky? 

     Do popředí zájmu novinářů se opět (pokolikáté už?) dostal bývalý ministr spravedlnosti a bývalý předseda Unie svobody P. Němec. Je zpochybňována jeho role při přípravě výběrového řízení na dvoumiliardovou zakázku na kontrolu výkonu alternativních trestů domácího vězení. Zpochybňována je i výběrová komise tvořená ze značné části lidmi, se kterými byl Němec jako ministr ve styku.  Ještě zbývá, aby se exministrova firma aktivně zúčastnila výběrového řízení a oslavila v něm vítězný úspěch. Jak si nevzpomenout, že US vystupovala v době jeho předsedování i s hesly typu Normální je nelhat (nebo nekrást?). Až příliš často je posledních dvacet let správného směřování našeho vývoje lemováno podezřeními a neserioznostmi. Byly umožněny i výsledky voleb do PS. Bereme to letos v úvahu?

     KDU-ČSL dnes vykonala zajímavý krok. Lidem odcházejícím z nedělních bohoslužeb rozdala svoje předvolební materiály, které je neměly nechat na pochybách, že tato strana je pro věřící u volebního aktu do PS jediná správná volba. Před lety jsem se proti podobným postupům ohradil u tehdejšího pražského arcibiskupa. V odpovědi jsem se dověděl, že o mém názoru na nezatahování náboženství do politiky budou mluvit. Pokud se tak stalo a svoje dohody dodržují, dohodli se právě na tom, co jsem v e-mailu panu arcibiskupovi kritizoval. Nemohu souhlasit s politizací náboženského přesvědčení kohokoliv a stejně tak nesouhlasím s faktickou degradací bible na úroveň obdobných materiálů jako jsou stanovy politické strany. Skutečná křesťanská politika je dle mého názoru jednoznačně přínosná. To, že je někdo křesťan však nemusím poznávat z politické organizovanosti, ale z jednání jednotlivců nebo jejich skupin ať už jsou organizováni kdekoliv. Nebo je snad někdo přesvědčen, že mimo politickou organizovanost v konkretní straně se to poznat nebo prožívat nedá?    

žádné komentáře | přidat komentář