Doba utíká, vývoj stojí

3. květen 2011 | 19.03 | rubrika: první rubrika

     Myslím, že v jednom ohledu můžeme být s našimi politiky spokojeni. Nezávidí si jak je lidé vnímají. Rezignovali na dokazování jaká z pravolevé orientace je lepší. Svorně se snaží dokázat, že za nic nestojí v českém provedení ani jedna z nich. Místo, aby byla nastavena pravicová pravidla tak, že každý bude za rovných a pro všechny stejných podmínek svého štěstí strůjce se zdá, že jsme nepřekonali rozhazovačnost divoké privatizace, politického kmotrovství a neseriozního klientelismu. Místo, aby byla nastavena levicová pravidla tak, že stát pomůže skutečně potřebným a nikomu více jsme nepřekonali rozhazovačnost z dob hospodářského rozkvětu mající zajistit volební preference na budoucnost nemyslícím politikům. Stejně trapným divadlem jsou interpelace na členy vlády ať je v koalici nebo opozici kdokoliv. Bezuzdné, byť někdy pravdivé útoky opozice a nezájem koalice se postavit za vlastní vládu jsou průvodním jevem posledních 18 let. Svorně se na nich podílí politici všech názorových orientací. Včetně toho, že dávno rezignovali na obhajobu vlastní politiky a spokojí se pouze s faktem, že mají ve sněmovně početní převahu. Vždyť výplatní sáček je stejně těžký ať promluví nebo mlčí, ať o čemkoliv pouze bezuzdně žvaní nebo se opravdově, obětavě a s plným nasazením věnují svému poslání.

     Klidně se potom dočkáme, že premiér vysvětluje setrvání ministra školství ve funkci blízkostí státních maturit. Jakoby tyto zkoušky dospělosti vyvstaly ze země v den zmíněného směšného prohlášení a nebyly známy už v den kdy teatrálně nesl prezidentovi návrh na odvolání tohoto bývalého perzonalisty ze soukromé detektivní agentury ABL, která si před několika lety připravila plán jak zprivatizovat politiku, z funkce ministra. Nemůže překvapit, že po rozhodnutí Ústavního soudu ve věci účelového zneužití institutu legislativní nouze při schvalování zákona měnícího retroaktivním způsobem podmínky stavebního spoření se objeví názor politika, že ÚS zasahuje do politiky. Jakoby tento soud nebyl jmenován prezidentem a jeho soudci neprocházeli hlasováním v Senátu a neměli rozhodovat o zákonech schvalovaných politiky. Neudiví když se ve sněmovně ozve hlas hodný absolventa plzeňské právnické fakulty, že ÚS nedbal současné ekonomické situace. ÚS je na hlídání ústavnosti, ekonomická, především rozpočtová situace je věcí politiků ze sněmovny, protože Senát o státním rozpočtu nehlasuje.

     Abychom nepodlehli klamnému dojmu, že se situace může zlepšit, pospíšili si stranickými ideologiemi posvěcené hlavy se vhozením evergreenu české politiky, přímé volby prezidenta, do arény šalebných hrátek hodných poskakování někdejších šamanů kolem poradního ohně.  Tvrdí, že více než deset let neúspěšně řešená přímá volba je jejich cílem. Zároveň se přitom úsilovně snaží najít cesty jak oživit pořekadlo o nažraném vlku a celé koze. Již před asi pěti lety jsem vyjádřil pochybnost, že se skutečně hledá řešení a dopustil jsem se prognozy, že volba prezidenta v roce 2008, o které se tehdy jednalo, zůstane v rukou parlamentu. Mám pocit, že totéž lze říct o prezidentské volbě 2013. Nepůjde o to co považují za prospěšné občané této země, ale o to, co považují za pro sebe prospěšné politické strany. A ty se vidiny, že bude-li pro ně příznivé složení parlamentu tak budou mít prezidenta ze svých řad, jen těžko vzdají. Ostatně ani my nemáme jistotu, že přímá volba bude výsledkem názoru občanů a nikoliv úspěšnosti manipulátorů s veřejným míněním. Odmítám ovšem případný názor, že prezident zvolený mimo okruh aktivních politiků je charakterově, lidsky nebo odborně horší než aktivní politik. Mám nutkavý pocit říct, že by tomu klidně mohlo být i naopak.    

žádné komentáře | přidat komentář

Pytel blech nebo koalice?

15. duben 2011 | 23.02 | rubrika: první rubrika

     Před lety mi jeden dobrý známý, o kterém se uvažovalo jako o možném kandidátovi na funkci předsedy, minimálně místopředsedy parlamentní komory řekl. Jsem sice  ochoten přijat kandidaturu na předsedu, ale místopředsedu dělat nebudu. Nejde mi o funkční plat, raději zůstanu ve výboru a budu s nižším platem pracovat na odborné úrovni, ale nemám zájem být ve funkci mající podobný význam jako trubci v úle. Bylo to poučné stanovisko díky němuž si mohu dnes klást otázku, zda bude předseda VV ochoten hrát ve funkci místopředsedy vlády bez konkrétního ministerstva roli trubce, nebo se dokáže vzepřít a divadelní funkci, kterou mu ODS nabízí odmítne. Tím dřív, že se sice zatím stále hovoří o zájmu koaličních stran pokračovat ve stejném koaličním složení, ale někteří straničtí funkcionáři už mají v plánu vyřadit VV a nově  zařadit do koaliční sestavy ČSSD. To, aby se začala strachovat i TOP 09, kterou by nově založená velká koalice nemusela potřebovat. Nelze ani vyloučit, že tisková konference předsedy klubu ODS Tluchoře, na které obvinil předsedu VV a ministra vnitra Johna ze zneužití funkce a policejního sledování členů PS parlamentní stráží, byla ve skutečnosti prvním koaličně demontážním krokem nebo alespoň zkušebním balonkem jakým směrem tuto demontáž orientovat. Ukáže-li se předseda ČSSD Sobotka jako chlap a dodrží slovo, že jeho strana upřednostňuje vyslovení nedůvěry vládě a vyvolání nových voleb, byl by tento krok p. Tluchoře stejně účinný jako kamuflážní hrátky jeho někdejšího stranického kolegy Tlustého ve vaně s teplou vodou. O nervozitě ve vládní koalici a stranách, které ji tvoří, svědčí i skutečnost, že předseda vlády Nečas dnes zapomněl na roli uhlazeného slušňáka a domníval se, že policista, který zaslal Johnovi e-mail o časté spolupráci dvojice Tluchoř - Kočí není nic jiného než iniciativní blb. Moje chmurné představy o vnitrokoaličních vztazích tím rozhodně nedokázal odstranit.

     Nemohu v tuto chvíli zapomenout ani na osobu, která se zuby nehty drala z vlastní iniciativy, a možná i touhy přehnaně zvýšit svoji politickou cenu, do popředí koaličních i vnitrostranických sporů. Řeč je o Kristyně Kočí a její souboji s donedávna vlastní stranou, která ji přes fakt, že šéfovala poslaneckému klubu zbavila nejen této funkce, ale i členství ve straně. Vynechat nemohu ani z internetu, televize a tištěných masmedií obecně známý záznam rozhovoru této mladé vysokoškolačky, která se úrovní slovního projevu úspěšně pokusila překonat pravděpodobnou mluvu čeledínů od koní z období 18, století nebo bafuňářů z doby poměrně nedávné korupce  ve fotbalovém hnutí. Tento vnějškový a nikoliv radostný jev mající místo v současném českém zákonodárném sboru ponechme  nyní stranou. Zamysleme se nad tím, zda je pravdou 9 měsíců připravovaný podraz na VV pod taktovkou  kontaktů slečny Kočí v ODS nebo je pravdivým v politice v poslední době opakovaný vtip o úmyslné  mystifikaci, ke kterému se K. Kočí posléze také uchýlila. Ať tak či onak současná situace v české politice, vládní koalici především, je smutným úkazem našeho politického nebe a dává velmi špatné vysvědčení nejen politikům před občany této země, ale i celé republice před tváří EU, ne-li světa. Připomeneme-li si, že lepší to z velké části nebylo už delší dobu, tak se musíme mít na pozoru. Především před vlastní předvolební zaslepeností a nekritickým obdivem k některým politickým stranám a jejich mocným. Také před neochotou k využití voličského práva nejen k účasti ve volbách, ale i k pokusu konečně zvolit v této zemi sněmovnu, ze které může vyjít vláda, která bude považovat za svůj cíl opravdový prospěch pro všechny a nalezne pro tuto snahu dostatečnou, pokud možno výraznou, většinu v obou komorách českého parlamentu. Nezapomeňme ani na to, že zklamat nás docela často dokázali politici z celé pravolevé politické scény a udělejme maximum pro to, abychom konečně jako voliči názorově dospěli. Pro tento cíl je vcelku lhostejné, půjdeme-li k volbám v roce 2014 nebo ještě letos.          

žádné komentáře | přidat komentář

Kde chybí bič, cukr nepomáhá

8. duben 2011 | 16.19 | rubrika: první rubrika

     Koalice zmítaná vnitrostranickými a patrně i mezistranickými nesrovnalostmi se nám předvádí v celé své nevábné kráse. Tento povzdech bohužel nestačí. Celý polistopadový vývoj není z velké části hoden hodnot, se kterými na počátku disponoval. Zbavili jsme se totalitní vlády jedné strany, přestali jsme být závislí na státu, který měl v této zemi okupační armádu, získali jsme občanskou svobodu, po dlouhých desetiletích jsme měli svobodu slova a politickou pluralitu. Stačilo si těchto darů nové doby vážit a uvážlivě v jejich duchu řídit společnost. Proti tomu se dnes dovídáme, že zahraniční investoři nejsou spokojeni s podmínkami na našem trhu, postrádají žádoucí platební morálku, vadí jim nízká právní ochrana, neprůhledné veřejné zakázky nebo špatná efektivita veřejného sektoru. Každou chvíli můžeme mít dojem, že sice většinová, ale ve své podstatě neuvěřitelně slabá vláda tuto zemi neřídí a nechává ji, aby se sama neovladatelně řítila politickým i hospodářským vesmírem. Ekonomika se pomalu smrskává na umění vypočítat ztráty a určit jak na občana, aby se pokryly nedostatky z velké části způsobené neschopností cokoliv na vládní úrovni rozhodnout a přijatá rozhodnutí bezezbytku naplnit. Léta slýcháme o dostatku prostředků pro zdravotnictví a jejich nehospodárném využívání. Následně  zjistíme, že vláda je nanejvýš schopna měnit výši poplatků nebo omezit pro seniory započítatelnost nákladů na některé léky do ročních limitů. Na druhé straně se dovídáme o plýtvání při nákupech příliš drahých vozidel pro záchrannou službu, předražených nákupech přístrojů a podobných vymoženostech činnosti politicky sice zasloužilých, ale odborně možná až příliš neduživých hvězd současného politického nebe. Co horšího, tento stav přetrvává již hodně dlouho a týká se všech politických stran, které se za poslední dvě desetiletí vystřídaly u moci a pokryly se v řadě případů nepominutelnou hanbou. Dlouho jsme slýchali o záměrech jak zvýšit daňovou kázeň, abychom se, nikoliv od politiků, ale investigativních žurnalistů dověděli, že část tržeb se platí bokem a vyhne se tak zdanění, zaměstnávají se pracovníci načerno, nezřídka ti, kteří pobírají dávky v nezaměstnanosti a žijí tak nejen ze své práce, ale i z daní svých spoluobčanů. I za takových podmínek se najednou nelíbilo poslancům, že si příliš omezili platy, protože nepochopili systém, který s velkou pompou těch co jdou příkladem schválili. Jak si nevzpomenout na slogan jednoho z bývalých podnikových ředitelů majícího zkušenosti z činnosti v USA, který kdysi řekl, že ze všeho nejhorší kombinace u zaměstnance je pracovitý blbec.

     Politická nevyzrálost čouhá jak sláma z bot i ze všech hlavních aktérů politováníhodné aféry s uplácením nebo, v konkurenčním podání jiného stranického tábora, s půjčkami uvnitř vládní strany Věci veřejné. Nevím proč věřit těm, kteří se zastávají spřeženců z jednoho křídla této rozhádané, nikoliv vlastní předvolební sliby zřetelně plnící politické strany a nebrat současně v potaz i názory jejich oponentů. Společně před necelým rokem, možná z nadšení z účasti na vládě, opustili hned po volbách záměr nikdy nejít do vlády s dinosaury. Pod pláštíkem politické strany přivedli do ministerských i jiných funkcí celou řadu významných zaměstnanců detektivní firmy ABL, kterou vlastnil neoficiální vůdce VV JUDr. Bárta. Proč bych mu měl věřit více než křídlu kolem trojice Kočí, Huml a Škárka když vím, že už jednou veřejnosti lhal když popřel sledování politiků jeho agenturou, aby se pod tíhou důkazů nakonec přiznal a omluvil. Proč si nepřipustit, že i druhé křídlo této strany mohlo zneužít poměrů ve svůj prospěch na úkor Bártova a Johnova křídla. Proč potom věřit politické straně, která se pohybuje na výsluní politiky teprve rok a ještě před dvěma léty ji téměř nikdo neznal, když i za takové situace v ní panují tak odpudivé vztahy, že by se za ně musely stydět i subjekty s historií stonásobně delší. Co horšího, kladu si otázku jak hodnotit vládu jejíž premiér si pouze počkal jak se věci vyvinou a pak sdělil, aniž by takové stanovisko svou předchozí činností podpořil, že o odstoupení ministra Bárty nepochyboval ani minutu. Takže máme premiéra, který vyčkává, ministra financí, který si vymýšlí a mystifikuje, jiného ministra, který možná uplácí své oponenty, ministra, který přehnaně odměňuje svoji podřízenou a podílí se na její školní práci, místopředsedu vlády, proti kterému se bouří policejní a hasičské odbory. Také  poslance kteří jsou upláceni a prohlašují to za půjčku nebo poslance, kteří si půjčují a proradně to prohlašují za úplatek. Především však poměry, které se v podání dnešních čelních politiků diametrálně liší od slibných, těsně polistopadových, vyhlídek na lepší a spravedlivější život v postkomunistické společnosti. Stále jsem přesvědčen, že Listopad přišel oprávněně a byl nadějí. Otázkou je, zda je oprávněný pobyt na výsluní zrovna těch osob, které se v tomto prostoru vyhřívají. Nelze ovšem zapomínat ani na pořekadlo, že každý národ má takovou vládu jakou si zaslouží. Raději nedomýšlet jakým jsme ve světle těchto slov národem.     

          

žádné komentáře | přidat komentář

Trajektorie vývoje klesá

23. březen 2011 | 23.20 | rubrika: první rubrika

     Zdá se, že celé zatimní povolební období je nepřetržitým řetězcem překvapení a neúmyslných snah vládní koalice přesvědčovat občany o tom, že někdejší tvrzení o nutnosti změny volebního zákona, který produkuje slabé a akceneschopné vlády bylo jen stéblem, kterého se tonoucí nejen chytal, ale také trvale a urputně držel. I když máme koalici s 59% poslaneckých mandátů, není nám to u "rozhašené" koalice a patrně i ve stejné kondici se nacházejících stranách koalice k ničemu. Delší čas nás zodpovědně straší kauza Promopro, aniž by vyvolala žádoucí přístup aktérů sporu o této věci k hledání přijatelného řešení. Takového, které bude hledat nápravu všech špatných kroků z minulosti a pokusí se nalézt i objektivní personální řešení. Místo toho jsme svědky vyhrožování, že odejde-li ministr Vondra, v mezidobí usvědčený z toho, že byl o sporných smlouvách uzavřených v době kdy za předsednictví EU organizačně zodpovídal informován, se objevují postoje z řad jeho strany, že v případě Vondrova odchodu z vlády musí odejít také po jednom ministru z ostatních vládních stran nebo může být konflikt řešen odchodem ODS z vlády. Buďme vděčni za takové postoje. Lepšího důkazu snahy hrát na vlastním písečku místo řešení problémů často zmiňovaným systémem padni komu padni, jde-li o společnost jako celek, jsme si nemohli přát. Snad není od věci zmínit v tuto chvíli, že na západě, kterým se kdekdo dnes zaštiťuje, se odstupuje a nevyvolávají se koaliční třenice tlačící partnery ke zdi. Pravdou je samozřejmě i to, že tam kde bude větší touha po setrvání v příjemných funkcích než po zásadových postojích, se lehce zastrašuje.

     Pevností vládní koalice možná neoplývá i proto, že v její nejmenší straně nevládne nejlepší ani nejpřátelštější atmosféra. Vyhrůžky, že možná polovina tohoto klubu odejde založit svůj vlastní pouze potvrzují, že českým trendem u malých stran je nadměrná rozpínavost. Ve své podstatě není pnutí uvnitř malé strany ničím novým. Prošla si tím dnes prakticky neexistující ODA, naděje vzbuzené před volbami v roce 2006 nenaplnila ani Strana zelených. Ta se dokonce rozštěpila a dala tak příklad dnešním "véčkařům" jak se to dělá. Uvidíme jestli se tato strana sjednotí alespoň u očekávaného hlasování o vydání svého poslance Humla trestnímu stíhání. Mám na mysli sjednocení v tom, že nikde jinde než před objektivními orgány činnými v trestním řízení, soud pochopitelně nevyjímaje, nikdo svoji nevinu neprokáže. Zmaření možnosti objektivního zhodnocení dané kauzy nevydáním k trestnímu stíhání by bylo velmi smutným aktem ze strany parlamentní komory, především těch, kteří by se na takovém postupu osobně podíleli. Stále sice chovám naději, že p. Huml o vydání sám požádá a bude pro ně hlasovat, ale jistotu po posledních událostech necítím.

     Další vládní událostí je dnešní zveřejnění záměru ministra zdravotnictví výrazně zvýšit poplatky u lékaře, v nemocnici, návštěvě specialisty a odvozu sanitkou na vyšetření. Fakt, že se proti tomuto postupu staví odborník ODS i když jeho strana s poplatky začala, je sice na pováženou, ale rozhodně nenaznačuje tolik jako odpor ministra financí, který je zakladatelem a prvním místopředsedou strany, kterou ministr zdravotnictví ve vládě zastupuje. Zdá se, že je-li ministr zdravotnictví dobrý lékař, což nejsem schopen posoudit, tak by udělal lépe kdyby šel pomáhat svým pacientům a neutrácel své odborné schopnosti na postu, který takovou erudici nevyžaduje. Dobrých lékařů máme patrně jako šafránu, potenciální zahřívač ministerského křesla se s největší pravděpodobností najde vždycky. Je potřeba napřed zabránit různým tunelakcím jako armádní zakázky, Promopro, armádní výstroj, praní policejního prádla a další a teprve potom řešit nedostatek financí na úkor občana. Ponechat rozkradačům volné pole nebo nevlastnit dostatek vůle a schopností na zabránění všem ekonomickým nepravostem, a že jich zde už bylo, není dobrým vysvědčením pro vládu. Nahrazení prostředků promrhaných neschopností těch co mají rozhodovací pravomoci, ale zuby nehty se brání osobní odpovědnosti, nemůže být realizováno stále větším tlakem na ty, kteří nic nezavinili. Na ty je možno naložit pouze povinnosti plynoucí z objektivní a ne subjektivními chybami mocných zaviněné ekonomické nouze. Otázkou je, zda bude někdy ochota ty chybující, možná někdy i neschopné, odhalit a kultivovaným způsobem vyměnit. Naději možná máme, jistotu rozhodně nikoliv.  

žádné komentáře | přidat komentář

Dávno měli odejít

25. únor 2011 | 15.32 | rubrika: první rubrika

     Je to už nějaký čas co jsme většinově a s nadšením vítali pád totality a radostně očekávali vývoj budoucích událostí. Musím přiznat, že jsem také patřil do nekonečného šiku naivních nadšenců přesvědčených, že odstrčením tlupy kolem pánů Husáka a Jakeše od mocenských pozic se už všechno bude vyvíjet k všeobecné spokojenosti. Nebylo tomu tak. Nikoliv pro pád bývalého režimu, který je naštěstí celosvětově v nenávratnu. Rozhodující není ani tolik co už nemáme a nechceme zpět, ale to co máme navíc, aniž bychom si to přáli. Totiž řadu politiků a politických organizací setrvávajících v bludu, že listopadový převrat měl pouze změnit okupovatele všech forem moci ve státě. Z valné části chybí povědomí, že politika je služba a vykonavatelé moci nejsou generálními řediteli této země, ale členy či představiteli orgánů majících povinnost naplnit nejen listopadové naděje, ale přidat také něco navíc. Nedaří se ani jedno ani druhé a vývoj posledních dvou desetiletí zůstal bohužel za očekáváním. Tím není řečeno, že se nezlepšilo nic, pouze tvrdím, že se zdaleka nezměnilo tolik, kolik se změnit mohlo a mělo. 

     Jsem přesvědčen, že nenaplnění očekávání mnohých spoluobčanů bylo mimo jiných podnětů vyvoláno i obrovským zklamáním z charakteru politické scény tvářící se sice jako vrchol demokracie, ale chovající se spíš jak horda těch, kteří byli ve volbách vybráni spravovat tuto zemi z podnikatelských pozic s právem usměrnit své "podnikání" tak jako v soukromé sféře. K maximalizaci vlastního zisku. Přidáme-li k tomu vzájemné vztahy politických subjektů připomínající mnohdy vztahy fotbalových fandů  jednotlivých klubů, nelze se divit, že na povrch často vyplouvají věci, které jsou zárukou toho, že politika nemůže s dnešními protagonisty nic pořádného dokázat. Jak jinak vnímat fakt, že po vypuknutí aféry bývalého ministra Drobila mu s nadšením vyslovoval naprostoui důvěru premiér Nečas, aby tento ministr za pár hodin ve funkci skončil. To bohužel nestačilo a vypukla aféra kolem firmy Promopro, za kterou možná nesl politickou odpovědnost ministr Vondra, kterého opět podpořil jeho stranický předseda Nečas. I když se naskýtá otázka, zda nejde ze strany ministra financí, jehož úřad aféru otevřel, o politický útok na Vondru, který odkrývá na ministerstvu obrany nepořádky v dávných i nedávných armádních zakázkách, nemůže to zakrýt fakt, že všechny důvěrynehodné kroky, plnící v poslední době snad všechna media, jsou způsobeny těmi polistopadovými politiky, kteří neunesli morální či odbornou odpovědnost a nedokázali naplnit cíle, které si sami, možná i upřímně, předsevzali. Posledním hercem smutné postavy, kterého chci dnes připomenout, je ministr školství Dobeš, jehož důvěryhodnost snižují aféry kolem výplat neúměrných odměn blízkým spolupracovníkům, osobní zásah do seminární práce jeho blízké podřízené nebo nepřesvědčivost ministra ve věci přijetí spolupracovníka spojeného s ultrapravicovými názory. Jak jinak, klub poslanců jeho strany stojí neochvějně za svým ministrem i když neochvějnost má platnost pouze na veřejnosti, nikoliv tak zcela při jednání za zavřenými dveřmi. Myslím, že celá řada dnešních politiků by si měla vzít příklad z lékařů a neoblomně vyhlásit a také naplnit akci děkujeme odcházíme. V mých očích by udělali po dlouhé době a nekonečném váhání něco, za co bychom jim mohli poděkovat.     

Kořeny přítomnosti lze hledat v minulosti

26. leden 2011 | 19.09 | rubrika: první rubrika

         Více než dvacet let trvají zatím ne zcela naplněné naděje na nerušený rozvoj demokracie v této zemi. Místo skutečných chlapů žijících celoživotním naplňováním zásady slovo dělá muže se v politice pohybuje nadbytek půlchlapů ochotných ohýbat zásady rovného jednání ve svůj prospěch nebo prospěch vlastní strany.Občan má neodbytný pocit, že neúměrně roste počet těch co pragmatismus degradovali na hledání osobního nebo skupinového prospěchu, místo aby se jej pokusili povznést na hledání nejúčinnějších cest k zajištění prospěchu celé společnosti. Mnozí především zvládli praktiky technologie moci takže máme celou řadu mistrů v získávání volitelných míst na kandidátce, ale méně těch, kteří si takovou poctu objektivně zaslouží a ještě méně těch, kteří si zaslouží stát až na vrcholu společnost řídící pyramidy. 

     Navrhuji položit si několik otázek. Nebylo podhoubím dnešního stavu i přehlížení názorů politických odpůrců zdůvodňované v první polovině devadesátých let vyšším počtem parlamentních mandátů volebně úspěšnějších místo přednesení věcných argumentů ? Nepatřila k výbavě průkopníků dnešní neutěšené situace praxe falešných sponzorů, půjčky od ne zcela důvěryhodných věřitelů, nesplácení dluhů, utajování věřitelů, praxe rozpočtového porcování medvěda, neprůhlednost výběrových řízení, vzájemného špiclování, přeběhlictví v zájmu účelové většiny nebo ohánění se trestní nepostižitelností tam kde se nedostávalo morálky? Bylo opravdu potřebné směšné a současně smutné divadlo s výběrem a jmenováním nového policejního prezidenta? Lze vůbec pochopit neschopnost premiéra být buď velkorysý u odhalení někdejšího šmírování politiků ODS firmou ministra Bárty, nebo naopak tohoto při nepravdě přistiženého ministra z vlády odstranit místo truchlohry na vyslovení omluvy a spokojení se s ní když zdaleka není jasno, zda nebudou odhalení novinářů v této kauze pokračovat? 

       Bídou politiky zůstává neochota k vymýcení praktik, které ukazují, že naše politická scéna do třetího tisíciletí teprve vstoupí, místo aby v něm už byla. Nechejme se překvapit, jestli aspoň někdo naplní svou činností citát vyzývající nás žít, milovat a mluvit pravdu. Z dnešního stavu věcí veřejných je pravděpodobnější, že praxe spíš odsune taková přání do oblasti utopie a bláhových očekávání. Tím dříve, že po období do značné míry účelových tvrzení, že sněmovní volební systém brání vzniku silné vlády produkováním těsných volebních výsledků, jsme v poslední době svědky přemíry třenic, vzájemného nepochopení a ustavičných soubojů uvnitř koalice, která získala nejen prostou, ale téměř ústavní většinu ve volbách do PS. Místo výhradně úsilovné politické práce mající za cíl rozvoj této země se dovídáme o stále  novějším drancování rozpočtu, zabředáme stále níž do korupčního prostředí a jsme svědky smutného divadla permanentního předvolebního boje. Bohužel nikoliv kampaně s předvedením kdo chce být jak skutečně prospěšný. S dlouhodobě s kormidlem společnosti zápolícími subjekty i jednotlivci se dále nedostaneme. Přes nejistotu jak by to bylo dále, je patrně jedinou pozitivní nadějí přepřáhnout ohleděné politické koně za ty, kteří zatím neměli možnost zklamat. To nemusí znamenat překotnou změnu  pravolevé orientace, ale vyžaduje nalezení těch, kteří dokáží své poslání v čele společnosti v plné míře naplnit. Na rozmyšlenou máme už jenom tři roky a to není mnoho.  

Politik s rovnou páteří

14. leden 2011 | 21.46 | rubrika: první rubrika

     Nevím jestli jsem zvolil pro tento článek správnou rubriku, ale velmi rád bych pro dnešní den zvolil správná slova. Senát PČR byl dnes místem posledního rozloučení s prvním polistopadovým ministrem zahraničí a od roku 2008 senátorem českého parlamentu Jiřím Dienstbierem. Nejvyšší ústavní činitelé spolu s rodinou, zahraničními přáteli i dnešními nebo disidentskými kolegy vzdali hold člověku, který byl výraznou postavou odporu proti normalizační zvůli a ideovému násilí dvaceti let po srpnové okupaci. Člověku, který se nevzdával svých zásad a názorů bez ohledu na společenské nálady blízkého nebo širokého okolí.

     S Jiřím Dienstbierem jsem se seznámil v rámci polistopadového OF a následně OH. Byl to člověk, se kterým bylo možno v celé řadě věcí souhlasit nebo se shodnout na řešení mnoha problémů. K Dienstbierovým přednostem však patřilo i to, že s ním bylo možno nesouhlasit a hájit jiný než jeho vlastní názor, aniž by taková situace negativně ovlivňovala vzájemnou spolupráci nebo osobní vztahy. Pozoroval jsem tyto jeho vlastnosti z pozice předsedy okresní rady OH poněkud zpovzdálí. Nepatřil jsem k jeho osobním přátelům, známými jsme však zůstali i po rozpadu OH a při několika náhodných setkáních v letech 1996 - 2009 jsme se vždy dokázali pozdravit a vyměnit názory na stávající situaci. Když jsem s ním před vánocemi 2009 hovořil, netušil jsem, že je to naposledy a neměl jsem ponětí o tom, že by ho mohla ohrozit těžká choroba.   

     Jiří Dienstbier nikdy nepodlehl těm, kteří chtěli v rámci privatizace a změny ekonomického prostředí předběhnout právníky. V polistopadové politice nebyl vyznavačem ortodoxního pravolevého vidění a dělení společnosti. Mimo pravého i levého křídla nezapomínal na existenci středové orientace a byl to on kdo se postavil proti tomu, aby bolševismus levicový byl v této společnosti vystřídán bolševismem pravicovým. Přesněji řečeno proti tomu, aby v této zemi dostal moc a prostor jakýkoliv bolševismus, který by sice mohl zneužívat demokratické principy, ale demokracii by nezajistil. Jiří Dienstbier nežil ve vzduchoprázdnu a určitě se dopouštěl i omylů. Jedním z nich byl vstup do novotnovské KSČ. Tento omyl násobně odčinil veřejným vystoupením proti srpnové okupaci a následnou dlouhodobou disidentskou činností v čase normalizace. Ať v té či oné situaci, vždycky jej zdobila deviza, která byla jeho normalizačním odpůrcům odepřena. K tomu, aby si zachoval rovnou páteř, nemusel být, na rozdíl od celé řady jiných, v sádrovém krunýři. Čest jeho památce.       

žádné komentáře | přidat komentář

Setrvalý stav

13. leden 2011 | 19.21 | rubrika: první rubrika

     Meteorolog by řekl setrvalý stav. Ano, tak nějak se jeví politika v této zemi. Možná není výraz setrvalý stav pro politiku dostatečně srozumitelný, mně se ale nejeví o nic  méně pochopitelný než v předpovědi počasí. Čachry na ministerstvu obrany střídá v centru mediálního zájmu podezření na čachry s praním prádla na ministerstvu vnitra. Jen jméno Barták nahradilo jméno Langr. Který subjekt asi vyzvedl jejich nositele až do nejvyšších pater nikoliv zcela čisté české politiky a kdo vlastně z této prapodivné ekonomické hry, ne-li trestné činnosti, nejvíce profituje osobně a kdo skupinově? Ať je to kdokoliv, nezůstává sám. Pomalu pokračuje i hra o nového policejního prezidenta nebo o odhalení skutečného zájemce profitujícího z koupě práv na vydání, lépe řečeno naprosté nevydání knížky z vězení, kterou tam při odpykávání trestu za vraždu p. Kočky sepsal odsouzený Ďuričko.  Ten Ďuričko, který byl velmi blízko naprosté funkcionářské špičce z řad ČSSD. Podle J. Paroubka by zveřejnění zmíněných údajů mohlo být pomstou bývalého volebního manažéra a ještě dříve ministra obrany Tvrdíka. Pěkně se nám politické strany vybarvují. Ostatně nedávno odejitý a od předsedy ODS a premiéra stále důvěru požívající bývalý ministr životního prostředí Drobil je způsobem, který odkrýt je úkolem policie, účasten nebo podezřelý z účasti na plánu zneužít značnou část dotací, které má rozdělovat Státní fond životního prostředí, ve prospěch ODS a osobní politické kariéry p. Drobila v cestě za postem premiéra. Fakt, že část ODS se dnes staví za požadavek odchodu Drobila z funkce místopředsedy strany, může být projevem prozření a touhy po  politické a morální čistotě ODS, stejně jako po manifestaci rozhodného postoje vůči stranickému šéfovi Nečasovi. Prostě mu možná říkají dej si na nás pozor, dost bylo v této straně Nečase a příliš málo naší pevné pozice. Jsem zvědav, zda je vládní koalice schopna ustát veškerá vnitřní pnutí, která ji provázejí snad celé funkční období, nebo jen spěje k posílení postavení TOP 09 na politické scéně a postupného oslabování ODS a VV až k úspěšné" koaliční sebedestrukci. 

     Každá strana nás před volbami ujišťovala a jen totálně naivní jedinec neví, že i před těmi příštími bude ujišťovat o tom, jak jí záleží na obecném prospěchu, blahu každého občana, ekonomické prosperitě, nezadlužování státu, sociální i trestněprávní spravedlnosti, lidských právech, ztotožnění zájmů politiků se zájmy občanů a mnoho dalších, často bezobsažných hesel, majících pod vedením agentur specializovaných na ovlivňování veřejného mínění jediný cíl. Zajistit co nejvíce hlasů u volebních uren a následně nikdy nepřiznaný, přesto často praktikovaný, co největší odstup parlamentní i vládní sféry od "řadových" občanů. Lišit se budou pouze hlasitě vyhlašované cíle a ideologické cesty pro jejich naplnění. Utajená shoda levicových i pravicových, stejně jako těch uprostřed, zůstane skryta před očima voličů a bude spokojeně naplňovat obsah první i druhé věty tohoto odstavce. Není divu, že mnohé z nás napadají, místo vzpomínek na někdejší zvonění klíči, myšlenky na realizaci  veršů, které v době minulé několikrát připomínal můj otec :"rež a rúbej do krve, po tej panskej kotrbe". Zatím doufám, že se dokážeme odshora až dolů vzpamatovat a naplnění zmíněných veršů v praktickém životě nebude nutné. Zrovna tak jsem si vědom, že od zmíněného kroku nemusí dnes být zrovna daleko.        

žádné komentáře | přidat komentář

Do lepší situace jsme zatím nedospěli

31. prosinec 2010 | 22.29 | rubrika: první rubrika

     Je mi moc líto, ale rok 2010 mě z částečné skepse vyjádřené v závěrečném článku loňského roku neposunul k optimistickým břehům řečiště české politiky ani o píď. I když volby do sněmovny přinesly dlouho nevídaný zisk koaliční většiny a položily tak základ pro klidnou práci a případné moudré koalici také možnost opozici  nejen válcovat, ale získávat ji postupně na svou stranu pomocí skutečně moudrých, zprava nezpochybnitelných a zleva v dané situaci přijatelných až nejpřijatelnějších  návrhů zákonů, nestalo se tak. Vláda dokonce prošla hlasováním o vyjádření nedůvěry a vypadá to tak, že žádná většina není v této zemi zárukou moudré správy věcí veřejných spojené s bezpodmínečným dodržováním volebního programu všemi subjekty, které se na jeho vypracování podílely. Je smutné, že životnost této vlády musel  v kolizní vnitrokoaliční situaci zachraňovat prezident republiky, o jehož zásahu si lze ovšem také myslet mnohé. Patrně ne zcela šťastně sestavená koaliční smlouva nese následky v podobě dodatečných kšeftů ohledně osoby policejního prezidenta, který ač podporován nejsilnější koaliční stranou i prezidentem se stejně musel poroučet, aby Věci veřejné nepotopily vlastní vládu, před jejíž ustavením si patrně svůj sen o výměně policejního prezidenta nedokázaly vyjednat.

     Výkon vládního mandátu byl navíc 21 let po Listopadu provázen odhalováním tajemství, že ve vysokých patrech politiky vládne klima spojené s vysokou úrodností korupčního jednání těch, u kterých máme plné právo požadovat skutečnou odolnost proti střetu zájmů. Tam se sice může octnout každý, ale jen někteří z něj vycházejí se ctí. Ti ostatní nemají na vysokých postech co dělat a už vůbec je nelze hájit jako nepostradatelné odborníky. Bez takových by výzbroj naší armády měla lepší nebo stejnou úroveň, ale dosáhla by jí za nižších nákladů a s vyloučením loupežnického zbohatnutí těch, kteří se na postech spojených s rozhodováním nikdy neměli octnout. Velké otazníky vzbuzují i události kolem Státního fondu životního prostředí a záměrů některých šejdířů financovat skupinovou i osobní politiku ze státních financí loupených předražováním zakázek z prostředků fondu financovaných. Lze si jen přát, aby alespoň v této oblasti byla snaha voličů vyhnat prostřednictvím kroužkování ze sněmovny ty, kterým nemohli vlivem jejich dlouholeté činnosti uvěřit úspěšná a byli jsme po dalších volbách ušetřeni smutných zjištění jakých byl letos nadbytek i na stát násobně větší než ten náš dnešní. Nic na tomto závěru nemůže změnit ani skutečnost, že někteří zatím nepodezřívaní vyjadřují opakovaně těm už podezřelým svoji důvěru. Udělali by lépe kdyby nechali pracovat orgány určené k vyšetřování a nepletli se jim svými výšplechty o důvěře pod nohy. Jen tak mohou naplnit své vlastní pořekadlo padni komu padni, které sice neúnavně opakují, ale o skutečném chování v tomto směru si můžeme zatím myslet cokoliv.

     I přes nikterak povzbudivá konstatování přeji všem případným čtenářům úspěšný a spokojený rok 2011 spojený s obratem politického klimatu této země lepším směrem než jakého jsme svědky a bohužel i nedobrovolnými konzumenty. Mohu-li si to dovolit, přeji také osobní i rodinnou pohodu, pracovní úspěchy a ne-li vynikající tak alespoň dobré zdraví a plné úspěchy na cestě za lepším zítřkem každého komu bylo zatím takové štěstí odepřeno nebo znesnaďněno.     

žádné komentáře | přidat komentář

O korupci nelze jenom mluvit

18. prosinec 2010 | 12.03 | rubrika: první rubrika

     Dokázal bych si představit týden před vánocemi příjemnější téma než je již několik dni v médiích skloňované podezření z přípravy korupce v působnosti ministerstva životního prostředí ve prospěch politické kariéry zatím ještě ministra Drobila a jeho strany. Nevím kdo z aktérů je pravdě blíž i když musím uznat, že zveřejněné nahrávky dávají alespoň vodítko když už ne jistotu. Tu nedávají ani postoje ministra v demisi ani hlasitě tomuto funkcionáři a hlavně spolupracovníkovi z užšího vedení ODS vyjadřovaná podpůrná stanoviska z úst premiéra Petra Nečase. Ostatně vyslovování důvěry komukoliv kdo se z řad koaličních prominentů stane podezřelým není ze strany vrcholových politiků zrovna nejlepší krok, nebude-li v případě následného odhalení pravdivosti vyslovených podezření doprovázen odchodem z politiky nejen provinilců, ale i těch, co jim vyslovují důvěru jak na běžícím pásu. Říkám-li odchodem z politiky, jde o odchod nejen z vlády, ale i parlamentu. Mám ovšem obavu, že v této zemi zatím nelze doufat ve výskyt tak politicky i lidsky utvářených jedinců jako u někdejšího spolkového kancléře W. Brandta, který přijal odpovědnost v případě osobního selhání pracovníka sekretariátu.  I když ze strany ČSSD pro příští schůzi PS vynucené hlasování o důvěře vládě se může jevit jako k nezdaru odsouzený a zbytečný pokus, není vyloučeno, že jej budoucí vývoj událostí může, v závislosti na výsledku policejního šetření, ukázat v lepším světle. Dokonce nevylučuji, že na takový obrat sází i ti, kteří toto hlasování prosadili a mohou z něj, dá-li jim objektivní dokazování za pravdu, těžit v příštích volbách.

    Zatím otevřenou otázkou zůstává, zda na cestě za lepší prosperitou této země a životní úrovní její občanů více překáží, zdržuje nebo korumpuje opozice nebo koalice. Ať jedni nebo druzí, žádní mě zatím nepřiměli, abych o jejich postupech, cílech a kvalitách, mají-li nějaké,  choval sebemenší iluze. V řadě diskusí s politiky zaznívá přiznání, že korupce v této zemi existuje na ještě horší než jen nezdravé úrovni. Ještě mnohem déle trvá shovívavost k tomuto faktu a neschopnost (nebo neochota?) politických stran tuto skutečnost z veřejného života vymýtit, nebo alespoň s její odstraněním opravdově a neústupně začít. Ostatně přijde-li do TV studia na téma možné korupce na min. živ. prostř. diskutovat předseda posl. klubu TOP 09 a sdělí, že celý den zveřejňované údaje o korupci před příchodem do studia ani nečtl a nemůže se k nim vyjádřit, je to důvod k zamyšlení nad opravdovostí koaličního tvrzení, že máme vládu rozpočtové odpovědnosti a protikorupčního boje. Nevím co mě může před skutečným naplňováním vládních proklamací přimět, abych je nepovažoval za pouhé tlachy a past na důvěřivé a v politice nezkušené voliče. Ani v nejmenším pro mě není v současném stadiu řešení událostí na min,. živ. prostř. důležité komu věří p. Nečas nebo komu vyslovují důvěru partnerské koaliční strany. Důležité bude odhalení, zda ta či ona koaliční strana jmenovala do důležitých funkcí skutečně odpovědné, schopné a opravdu bezúhonné a nekorumpovatelné zástupce. Pod stejným úhlem pohledu by měly strany rozhodovat i o obsazení funkcí, o jejichž kandidátech se v tisku také hovoří. Nemělo by jít o kamarády a věrné pomocníky mocných, o které je třeba se "postarat", ale především o lidi odpovídající výše zmíněné charakteristice. V opačném případě budeme nanejvýš svědky privatizace politiky. Mějme na paměti, že jedna, ne zcela úspěšná, i když obsahově zcela odlišná privatizace v této zemi již proběhla.