Opravdu podléháme úplatkům?

28. březen 2010 | 21.21 | rubrika: první rubrika

     Tak jsme se po čase dopracovali k tomu, že značná část občanů má osobní zkušenost s poskytováním nebo přijímáním úplatku a současně k tomu, že ještě mnohem větší části občanů úplatky nevadí. Jak v takové zemi věřit tomu, že významní dárci prostředků na volební kampaň politické strany tak nečiní ze zištných důvodů? Hned několik jich údajně figuruje na volitelných místech jimi podporovaného politického subjektu. Definitivně má být o složení kandidátek rozhodnuto hlasováním oprávněného stranického orgánu, ale sémě nedůvěry tímto postupem zaseté se má čile k životu a již se chystá nejen vzklíčit, ale také překotně růst a dozrávat ve své nikoliv žádoucí plody. Jak při takové příležitosti nevzpomenout na matadora české politiky, člena celé řady vlád a ministra ještě většího počtu rezortů C. Svobodu. Ten na konferenci jeho strany promluvil v tom duchu, že korupce se v naší zemi stala podstatou politiky. Musí to vědět, mezi těmi co na takovém stavu mají lví podíl se pohybuje již hezky dlouho i když je pravděpodobné, že on na tomto smutném stavu aktivní podíl nemá. 

     V době kdy se pověstné utahování opasků mění z pouhého bonmotu na životní realitu celé řady rodin žijících v této zemi, se ministryně spravedlnosti zabývá doporučením na výši výživného pro děti rozvedených rodičů. Možná by bylo lepší zlepšit postup při postihování těch, kteří již dlouhou dobu stanovené výživné neplatí a vynutit, aby v platil nejen zákon, ale i rozhodnutí soudu. Stejně tak by bylo dobře, kdyby patřiční politici zajistili účinnost sociální sítě a to i za cenu faktu, že sociálně potřebná nemůže být polovina populace, ale pouze a výhradně ti, které nedokáže uživit jejich zaměstnání. Když jsem se kdysi domáhal toho, aby výplata dávek pro nezaměstnané byla vázána na veřejně prospěšné práce a obec mohla posuzovat, zda konkretní jedinec odvádí kvalitní práci nebo ne a podle toho postupovat i na poli možných postihů nebo naopak přilepšení, byl jsem ministrem práce a sociálních věcí z období 2000 -4 odmítnut. Díkybohu se tento postoj začíná pomalu měnit. 

     Po roce jsme se znovu dočkali útoku zápalnou láhví na dům romské rodiny. Následky tohoto politováníhodného činu nejsou naštěstí srovnatelné s loňskými a dívku v jejíž pokoji zápalná láhev skončila nepotkal smutný osud malé Natálky. Alespoň v tomto směru lze říct bohudíky. Z diskusí na internetu lze soudit, že mnozí z nás chápou jako jednu z hlavních příčin útoků na romské spoluobčany jejich problematické začlenění do společnosti pracujících lidí žijících klidným životem v duchu kulturních zvyklostí ze středu Evropy. I zde je místo na aktivity ministrů spravedlnosti nebo práce a sociálních věcí. Aby bylo zřejmé, kteří romští spoluobčané pouze zneužívají vymožeností dnešní doby aniž by jakýmkoliv dílem k těmto vymoženostem přispěli, a kteří naopak žijí způsobem jakému nelze ani uprostřed Evropy nic vytknout. Buďte ujištěni, že i takoví jsou a je jich opravdu dost. Současně musí být zřejmé, kteří občané jsou sice maskováni bílou pokožkou, ale zneužíváním většinové společnosti spoluvytváří všechny projevy nepřijatelných způsobů života a po zásluze jsou některými označováni termínem bílí cigáni. Těm problémovým, ať barevným nebo bílým, chybí převýchova společenskými i ekonomickými pravidly života. I oni jsou bohužel majiteli volebních hlasů a tak se nelze divit, ale ani s tím souhlasit, že politici na tomto poli raději mlčí.   

       

Související články

žádné komentáře | přidat komentář

k dokonalosti chybí hodně

17. březen 2010 | 22.06 | rubrika: první rubrika

     Tak jsme se dověděli z teletextu, že politické strany prohlašují na adresu volebních konkurentů, že uplácejí a kradou. Vynikají v tom prý hlavně dvě největší strany, ale ani ostatní nejsou v tomto ohledu t.zv. mimo hru. Nevím co tím chtějí dokázat, ale že jsou za dvacet let na čele politického pelotonu schváceny, unaveny a do jisté míry politicky sterilní a společensky bez invence předvádějí už drahnou dobu. Ostatně zareagovat při přípravě státního rozpočtu na volební rok neschválením nemalých nákladů na volební proces svědčí spíše o tom, že budou vlastní vinou krást z jiných položek či kapitol, aby svůj do značné míry diletantský omyl napravily. Pamatujme na to, že se o tento stav přičinily pouze a jenom ty strany, které jsou zastoupeny v současné sněmovně takže jejich shora zmíněné vzájemné obviňování má jisté opodstatnění. Dokonce si jsou v tom opodstatnění po zásluze všechny rovny. Aby toho nebylo málo tak navíc poslanci vtělili do zákona přidělení dotace obci, která o ni nežádala, pouze měla podobný název jako skutečný žadatel. Poslanecký omyl je prý definitivní a dotaci nelze vrátit i když k tomu jevila neopodstatněně dotovaná obec ochotu. Nejde mi do hlavy proč by nešlo pokusit se o legislativně technickou úpravu a navíc nechápu, že lze takto zacházet s dotacemi od EU. 

     Omluvou budiž současným parlamentním stranám fakt, že nikdo není dokonalý. Když poslouchám špičky kterékoliv z nich mám ovšem dojem, že žádná dosud nedokázala pochopit a uznat tuto slutečnost, která kdysi dala název oblíbenému televiznímu pořadu. Jak v něm někteří nedokonalí vypadali si mnozí ještě pamatují a jak se zdá nic nebrání tomu, aby jim podobně připadali ve věcech společensky mnohem důležitějších i někteří dnešní politici. V dobách cestování dostavníky se na různých zastávkách unavené potahy přepřahaly, aby cestující dojeli bezpečně a včas do cíle své cesty. Jsme-li dnes cestujícími v politicky řízeném dostavníku na cestě do prosperity, spravedlnosti a skutečné demokracie, máme na zastávkách na této cestě zvaných volby také právo, ne-li přímo povinnost, přepřáhnout ty unavené za odpočinuté, abychom přijeli do lepších časů v pořádku a nezbloudili někde cestou. Potahům, které na této cestě vypřáhneme, dejme čas na nutnou rekonvalescenci a zapřáhněme je až někdy příště. Nejen tyto potahy, rozuměj současné strany zastoupené v PS, ale hlavně my máme na jejich odpočinek a nabrání nových sil právo. V současném stavu nám jsou k ničemu nebo téměř k ničemu. 

      

Mystifikace od dříve důvěryhodných

6. březen 2010 | 10.36 | rubrika: první rubrika

     Moje důvěra v t.zv. úřednickou vládu dostala povážlivou trhlinu. Politické strany ve své praxi znají výměnný obchod při přípravě hlasování o pro ně důležitých zákonech, nepolitická vláda šla poněkud dál. Už zná cenu za dosažení předvolebního klidu. Dokonce nastoupila cestu zatajování důležitých a rozhodujících informací před hlasováním v parlamentu. Jestliže mystifikuje premiér sněmovnu před hlasováním o opětovném snížení zdanění zaměstnaneckých benefitů uvedením předpokladu dopadu do státního rozpočtu ve výši desítek milionů když ministerstvo financí předpokládá dopad ve výši cca 1 mld Kč a předseda senátorského klubu ODS Julínek připomíná, že odhad této vlády o přínosu pro rozpočet před podzimním hlasováním o zvýšení zdanění činil 750 mil. Kč tak to minimálně znamená, že se na politické scéně bezostyšně lže. Čistá v tomto souboji větších či menších špinavostí nezůstává ani dosud důvěryhodná vláda.

     Povážlivou trhlinu dostává i názor, že vládu tvoří apolitičtí odborníci. Dnes už není nutno pochybovat o tom, že nebude naplněna údajná dohoda před utvořením vládního kabinetu v tom smyslu, že ministři této vlády nebudou kandidovat do PS. Někteří z nich se dokonce o zařazení na kandidátky hlásí i když k tomu používají diplomatických formulací. Vzniká pochybnost, zda jsou tak apolitičtí jak tomu (možná) bylo v době kdy vykonali ministerský slib. Stojí-li jim zdání důvěryhodnosti před veřejnosti za zatajení rozpočtového schodku a opuštění vlastního návrhu na zvýšení zdanění benefitů prosazovaný pro ozdravění státního rozpočtu, pak je na místě se ptát, zda se nejedná o zárodek symptomů populismu. Zárodek odklonu od odbornosti k politice nebo politikaření.

     I když jsem až do hlasování o opětovném snížení zdanění zaměstnaneckých benefitů pociťoval k této vládě vyšší stupeň důvěry než k řadě její předchůdkyň, nezbývá  než si položit otázku, zda její členové již nejsou politiky se vším (i tím nikoliv dobrým) co k tomu patří. Pokud ano, tak se naděje na ozdravení politiky vstupem nových a ve vládních funkcích kvalifikovaných jednotlivců stává do značné míry pouhou fikcí. Kdo dovede zamlčet skutečnou výši deficitu pramenící z populistického opatření v pozici údajně nepolitického ministra, ten neskýtá záruku, že odolá populismu, ať to stojí co to stojí, v pozici politika už otevřeně a nikoliv jen skrytě reprezentujícího konkretní politickou stranu. 

Jde o prospěch. nikoliv o zásady

4. březen 2010 | 13.59 | rubrika: první rubrika

     Tak jsme se dočkali odsunutí stávky dopravců. Nevím, máme-li se radovat nebo plakat nad možným pokračováním frašky, ve které se mocní nedrží principů, ale vytrvale sledují pouze a jenom svůj politický profit. Politik, který dnes horuje za snížení sazby zdanění před nedávnem hlasoval právě pro opatření, které je pro něj v předvolebním období prospěchářsky nepřijatelné. Čelný představitel jiné strany nás před televizními kamerami poučil o tom, že pro něj a jeho stranu není přijatelné, aby benefity a jejich nízké zdanění znamenaly újmu pro rozpočet týkající se všech občanů. Žádný parlamentní jedinec, o subjektech ani nemluvě, nám zatím před volbami neslíbil, že bude-li ve volbách úspěšný, bude jako okrádání rozpočtu chápat i systém nezdaněných a současně nezdůvodnitelných náhrad. K takovým nutně patří i náhrady na dopravu těch členů parlamentu, kteří mají k dispozici služební vozidlo.

     Jako předvolební trumf se objevuje tažení za citelným zdaněním hazardu. Nic proti tomu, jedná se o velmi nebezpečný společenský fenomén, před kterým není imunní žádná do doby před pádem do gamblerství bezproblémově fungující rodina. Nezodpovězena zůstává otázka proč stejná strana neodvolala z funkce svého ministra údajně proti vůli strany zodpovědného za zavedení internetového sázení a nechala si svá až příliš častá vystoupení proti hazardu na dobu pozdější, rozuměj na dobu těsně před volbami. Upřímně řečeno neblahý vliv hazardu na společnost nelze porazit jeho zákazem, nepochybně by byl provozován v utajení. Jiným, také nezrušitelným společenským jevem je prostituce. V minulosti ji někteří nechtěli zdanit, protože jsou zásadně proti provozování tohoto prastarého řemesla a jeho zdaněním by projevili smířlivost k jeho existenci. Smířlivost k existenci společensky i morálně podobně nepřijatelného jevu, hazardu, jim patrně nevadí..

     Předvolební sliby, a směrem k občanovi naprostá mezivolební lhostejnost politických subjektů z výsluní politické scény této země, budou mít ruku v ruce tak dlouhého trvání, jak dlouho bude platit poznatek jednoho politika meziválečného období formulovaný ve slovech "lid chce být klamán". Jinými slovy řečeno tak dlouho, dokud se volič soustředí na většinou prázdná slova předvolební kampaně a bude z nich vybírat pouze to co se bude hodit k jeho vlastnímu prospěchu a to i za cenu poškození ostatních. Tak jednoduché to po volbách nikdy nebude, tento prospěch se u obyčejných lidí nenaplní. Pouze bude dosaženo ne vždy čistých cílů politických stran, příp. jejich funkcionáři podporovaných prominentů. Především být vždy a za jakoukoliv cenu u moci zákonodárné a pokud možno i výkonné. Jinak by pánové Paroubek, Topolánek, ale i mnozí další o těch postech tak často a s ohromným zaujetím nehovořili.     

Když chybí objektivita

14. únor 2010 | 12.53 | rubrika: první rubrika

Stejně jako v minulosti jsme i v nastávajícím předvolebním období vystaveni tvrzením, že ta či ona strana má nejlepší a nejkomplexnější volební program, který nám  zajistí ráj na zemi. Hodnotitelem bývají čelní funkcionáři hodnocené strany, kteří sice občas pronesou neutrální větu na adresu možných koaličních partnerů, ale nikdy nenajdou nit suchou na těch, kteří jejich spojenci nebudou. To i v případě, že by přece jen něco dobrého a ojedinělého ve svém programu měli. 

     Ve valentinském výtisku MfD byl otisknut rozhovor s místopředsedou TOP 09 p. Kalouskem, který na adresu své bývalé strany KDU-ČSL uvedl, že v době jeho stranického předsedování to byli křesťanští demokraté, dnes jsou to opět lidovci. V čem spočívá rozdíl těchto pojmů nevysvětlil. Zůstává záhadou proč o své původní straně hovoří s jistým pohrdáním když, jak jsem někde četl, do ČSL vstoupil již v první polovině osmdesátých let a tehdy to zcela jistě byli lidovci. Přesto jsem se o vztazích stran poučil. Pro část ODS, která inklinuje k velké koalici s ČSSD je TOP 09 tím subjektem, který jí odebírá voliče, pro ty ostatní jde o přirozeného spojence. Je-li jednota v ODS na úrovni jednoty ČSSD při likvidaci M. Zemana jako její vlastního prezidentského kandidáta, je na pováženou ji ve volbách podporovat a stejně tak vyvolává rozpaky, zda  podporovat možný vznik koalice s tak labilním subjektem. V objasňování ekonomických přístupů zasluhuje naopak to co p. Kalousek říkal alespoň pozornost. V mém vidění světa lze plně podpořit větu "... chceme-li mít peníze pro opravdu potřebné, nemůže být sociálně potřebných polovina populace". Obdobně se mohu ztotožnit s požadavkem na větší adresnost dávek státní sociální podpory. Další návrhy, které budou rovněž bolet se máme dozvědět ještě před volbami. V tomto přístupu je zásadní rozdíl od většiny ostatních a nemělo by nás překvapit, bude-li TOP 09 navrhovat s cílem konzolidovat veřejné finance i opatření, která se mohou některým, ne-li mnohým, přes svoji opodstatněnost nelíbit. Otevřenost tohoto druhu u ostatních stran postrádám. Jen, aby tuto stranu, a nejraději celou politickou scénu, zdobila i po volbách což tak obvyklé velmi často nebývá.

     Novinky CZ nás informovaly o pokusu právníka bývalé komunistické prokurátorky Polednové přenést její kauzu k soudu pro lidská práva ve Štrasburku. To není nic divného, má na to právo, navíc, jak se zdá, i žaludek. V diskusi k této kauze udivuje názor mnohých, že osobě v letech mají dát naše soudy pokoj. Jakoby vyšší věk měl být poukázkou na nevinu což vyvolává nejistotu, zda nevina požadovaná pro přestárlé pachatele trestných činů ve jménu komunismu má platit i pro přestárlé pachatele trestných činů ve jménu fašismu a bůhví jakých dalších ismů. Osobně se domnívám, že za každý zločin má následovat spravedlivý, právně podložený a nikoliv politicky motivovaný trest. Současně vylučuji u t.zv. hrdelních zločinů právo na jakýkoliv tedy i politický nebo politikářský pardon.    

Související články

Parlamentní náhrady

7. únor 2010 | 11.47 | rubrika: první rubrika

V uplynulých několika týdnech, ne - li měsících, jakoby se roztrhl pytel s hodnoceními či návrhy na změnu systému náhrad členům parlamentu. Vím zcela jistě. že první snahy o změnu nepřiměřených výhod našly světlo světa minimálně v roce 1998, nelze však vyloučit, že ještě dřív. Když se o omezení výhod hlasovalo v roce 1999 nebyl tento návrh přijat a stejný osud potkal i jakýkoliv pokus o úpravu v dalších obdobích. Opakovaně jsme se dovídali něco o potřebě komplexního řešení a populismu navrhovatele projednávané změny. Ochota předložit návrh komplexního řešení, pokud má vůbec někdo pojetí o tom co se pod tímto pojmem skrývá, zůstala na nulové úrovni. Nemyslím, že má hlubší smysl se zabývat souběhem možnosti používat zdarma veřejnou dopravu a u vybraných funkcionářů navíc služební auto s benzinem zdarma. Nikdo nedokáže současně sedět ve vlaku a řídit auto. Je-li přijatelný (a to kladu s otazníkem) systém bezplatné dopravy, není na tomto souběhu mimo omezení počtu kilometrů nebo litrů benzinu mnoho co řešit. Zcela jiná je situace u tohoto souběhu rozšířeného o nedaněný finanční příspěvek na dopravu. Chápu jej u těch, kteří nemají k dispozici služební auto a svůj volební obvod objíždějí vlastním vozidlem, pochopení nemám pro tento příspěvek funkcionářům se služebním autem.

     Zcela objektivní řešení nevidím ani v návrzích na zahrnutí platu a  všech využitelných náhrad do jednoho zdaňovaného příjmu. Pochybuji, že tento systém bude průhlednější. Dnešní výdaje na asistenty, expertízy, nájmy kanceláří, telefony a pod. hradí parlamentní komora, poslanec nebo senátor pouze předloži doklad nebo potvrdí na faktuře, že služba byla opravdu poskytnuta. Bez dokladu není tato služba uhrazena. Co by se dělo po odbourání účtárny z řetězce kontroly využívání zmíněných prostředků nevím. Vím, že by takový systém byl zcela nekontrolovatelný. Po zkušenostech z britského parlamentu a s přesvědčením, že nejsme o nic lepší ani horší než Britové, bych raději bezkontrolní systém neriskoval. To neznamená, že není v oblasti náhrad co měnit a hlavně omezit. Možnost zrušení jednoho neopodstatněného příspěvku jsem už naznačil, u jiných forem příspěvků a náhrad lze využít nebo modifikovat ten, který platí u úhrady nájemného, hovorného a jiných. Každý má stanoven roční limit a skutečné měsíční čerpání je dáno konkretní fakturou. Faktury jsou proplaceny až do výše ročního příspěvku, případný rozdíl hradí při překročení člen parlamentu, při nedočerpání se vrací zpět do rozpočtu. Zbývá jen se dohodnout co a v jaké míře omezit. Tolik důvěry, abych čekal dohodu v současné parlamentní strany nemám a naděje na změnu u nových stran je časově omezená do doby nebo krátké doby než si na výhody stávajícího systému zvyknou.         

Související články

Co přinášejí obstrukce.

6. únor 2010 | 21.51 | rubrika: první rubrika

V poslední době se na poli trapností stále častěji vyznamenávají naši zákonodárci. Mnohahodinové obstrukce nejsou sice ničím ve světě politiky neobvyklým, přesto se lze ptát, zda by nebylo lepší vést zodpovědná politická jednání mimo parlamentní prostředí a na zasedání parlamentní komory přicházet sice s vlastním politickým názorem, ale také ochotou hledat a najít možná společná východiska. Je to sice méně efektní pro zaslepené příznivce toho či onoho politického subjektu, ale rozhodně efektivnější pro celou zemi a její občany. Příkladem by mohl být způsob přípravy a schválení ústavy nového samostatného státu těsně po skončení první světové války. Je mi docela líto, ale způsob jakým se zhostila svých obstrukčních práv konzervativní pravicová ODS musel potěšit především poslance a příznivce KSČM. Konečně dal někdo v této zemi politickou praxí za pravdu zakladateli bolševického ruského státu. V.I.Uljanov zvaný Lenin totiž už před zhruba sto lety nazval parlamenty žvanírnami. Přesně do této úrovně současná dolní komora českého parlamentu nekontrolovatelnou rychlostí a z vlastní vůle spěchá.    

     Nezasvěcenému by se mohl jevit jako úsvit nových politických dnů návrh strany jednoho známého politika, která údajně požaduje snížení státního příspěvku politickým stranám na polovinu. Kdybych nevěděl jak parlamentní strany ve vzájemné pravicově levicové shodě v roce 2001 obcházely smysl rozhodnutí Ústavního soudu, který tehdy zrušil ustanovení o zdvojnásobení příspěvku za parlamentní mandát na 1 000 000 Kč/rok s odůvodněním, že se jedná o znevýhodnění neparlamentních stran v ústavou zaručené rovné politické soutěži, tak bych to kvitoval s povděkem a uznáním. Jelikož vím, že do měsíce byl na světě nový zákon na příspěvek 900 000 Kč, který možná platí ještě dnes, mám pocit, že není co slavit. Mohu nanejvýš konstatovat, že by se státní příspěvek vrátil zhruba na úroveň, na které měl zůstat i v dlouhých posledních devíti letech. Měl, ale nezůstal. Bude-li návrh na snížení státního příspěvku politickým stranám za parlamentní mandát schválen, nevyvolá to v mém chápání politického světa pocit uznání, ale pouze devě let opožděného zadostiučení.   

Související články

žádné komentáře | přidat komentář

Dělá slovo i politika ?

29. leden 2010 | 21.26 | rubrika: první rubrika

Postupem doby uzrává v české společnosti málo vídaná zvláštnost.  Na parlamentní scéně lze v oblasti rovného jednání jen stěží rozlišovat podle stran, ale dělící rovina se nebezpečně zjednodušuje na rozhraní politik - normální občan. Navíc díky politikům dostává označení politik nebo politika hanlivý přídech s velmi hořkou příchutí. Člověk by očekával, že ti co se hlásí ke konzervativismu budou ctít alespoň takové hodnoty jako čest nebo pravdomluvnost. Chyba lávky, bývalí ministři, předseda poslaneckého klubu nebo náměstek ministra se bratříčkují s člověkem podezřelým z ekonomické kriminality a s vědomím, že drzé čelo je lepší než poplužní dvůr lžou celé veřejnosti, že zmíněného člověka neznají nebo že s ním nikdy nepřišli soukromě do styku. Ještě, že tyto pány usvědčili novináři ze lži. Ne zcela jasné je  poradenství odpůrce rozšiřování těžby uhlí ve prospěch Mostecké uhelné společnosti, která má naopak zájem omezení těžby prolomit. I když nevíme v čem a jak tento politik zmíněné firmě radil, je tato angažovanost minimálně zajímavá. Otazníky vyvolává konzervativní politik, který ujišťoval před minulými volbami, že jeho strana nebude součástí vlády, která by se jakkoli opírala o podporu KSČM, aby na toto tvrzení hned po volbách rezignoval a o dříve odmítané podpoře vyjednával.   

          Z opačné strany politického spektra se zase objevuje podezření, že nemusí být respektována  údajná předchozí dohoda, že ministři t.zv. úřednické vlády nebudou zařazeni v letošním roce na volební kandidátky stran, které se na utvoření kabinetu podílely. Příslušná strana to zatím popírá. Jistotu budeme mít až budou kandidátky zveřejněny. To se samozřejmě týká i zmíněného konzervativce, odpůrce spolupráce s KSČM, který prohlásil, že na kandidátce jeho nové strany současní ministři nebudou. Doufejme, že nezmění názor jako po minulých volbách. Před čtyřmi lety tvrdil, že volební program jeho strany je nejkvalitnějším zbožím na politickém trhu, aby tuto kvalitu posléze opustil a založil novou stranu s jiným programem než byl ten, kterému (a své původní straně) vděčí za zisk svého současného mandátu, kterého se, jak také v této zemi jinak, při založení nové strany nevzdal. Nemohu se zbavit dojmu, že dnešním politikům je k smíchu zásada, že slovo dělá muže a skutečného chlapa dnešní politika z velké části postrádá. A to nám Janek Ledecký už kdysi dávno zpíval o tom, že sliby se mají plnit nejen o vánocích.  

         Nemám v tomto článku jiný cíl než  upozornit na pouze omezenou spolehlivost postojů dnešních politiků, pro které není jen bližší košile než kabát, ale v případě potřeby bližší nátělník než košile a nevylučuji, že ještě objeví vyšší stupeň blízkosti slipů proti kalhotám. To vše s naší neuváženou pomocí působící tak dlouho dokud budeme mlčet jako příslovečné ovce a budeme jim dodávat nezaslouženého sebevědomí, že si mohou dovolit cokoliv, protože nás a naše postoje mohou ovládat levou zadní. Skutečně si to přejeme nebo budeme schopni hledat i jinde než u těch zavedených, kteří se více než často neosvědčili nebo osvědčili jen pro úzké skupiny, ale v žádném případě ani v plném rozsahu své voličské základny, o všech občanech této země ani nemluvě ?                                                                                                              

Související články

žádné komentáře | přidat komentář

Není koalice jako koalice

20. leden 2010 | 19.05 | rubrika: první rubrika

Pokud bychom pracovali se současným předvolebním průzkumem jako s výsledkem voleb, stačily by pro vytvoření většinové koalice dva politické subjekty ČSSD a TOP 09, které mají naději na prostou většinu potřebnou pro vyslovení důvěry vládě. Zůstala by možnost zahrnout do koalice KDU-ČSL, která již nebude jazýčkem na váhách, ale pouze hlasovací převahu posilujícím přívažkem. Otázkou zůstává jak by se v rámci jedné koalice dlouhodobě snášelÿ špičky TOP 09 a KDU když v rámci jedné strany jim to moc neklapalo a současnost zatím nesvědčí o dokonalém opadnutí vášní. To, aby se jeden bál jak se takové, v osobní rovině vyhrocené koalici podaří vypracovat, schválit a dodržovat po dobu čtyř let společné vládní prohlášení. Vyžadovalo by to ústupky nejen od nereálných, ale i od ideologicky takovou koalicí nestravitelných předvolebních slibů. A jsme u hlavního povolebního úkolu takové koalice. Dokázat v oprávněných věcech ustoupit, chtít se opravdu dohodnout a dohody posléze celé období společného vládnutí bez vzájemných podrazů dodržovat. Naděje na dohodu je, ale otazníky zůstávají.

Zcela nesourodým uskupením by byla velká koalice ČSSD a ODS mající na druhé straně výhodu dosažení ústavní většiny. Totiž výhodu pro sebe, nejsem si jist, zda také pro nás ostatní. Mohlo by dojít k oživení plánů někdejší opoziční smlouvy na trvalé  rozdělení role pozice a opozice  mezi dva nejsilnější volební subjekty   a odsouzení ostatních k úloze statistů u koaličně opoziční cesty připomínající pořekadlo, že psi štěkají, ale karavana jde dál. Systém dvou stran ve světě existuje. ale ne tak, že společně válcují ty menší a navzájem se podporují v rozhodujících postech ve vládě a parlamentu, nýbrž jako dvojice skutečných a nejen divadelně fraškových kohoutů na jednom smetišti. Myslím, že politická scéna této země zatím nedospěla do stadia kdy bude schopna uvést do života názory prezidenta E. Beneše z doby druhé světové války, že v poválečném státě by měl působit co nejnižší počet politických stran prostých nezdravého stranictví a schopných absorbovat skupiny ideově shodných, ale jinak třeba rozličných pohledů na svět jako na př. věřících a ateistů. 

Pokud nedozrál čas na systém dvou stran, měl by volič dokázat prověřit volitelnost jemu nejbližších subjektů v předvolebních průzkumech a nerezignovat na vlastní názor neúčastí ve volbách. Je-li mu známo (a domnívám se, že je) pořekadlo o lepším vrabci v hrsti než holubu na střeše, potom jistě dokáže vyhodnotit, zda jeho favorit má reálnou šanci na volební úspěch. V záporném případě může podpořit ty z nově se rýsujících možností na oživení důvěry v parlamentní politiku, které mu jsou alespoň trochu přijatelné a  spokojit se s oním vrabcem v hrsti když holub zůstává na střeše. Bude to lepší než jakoukoliv formou podpořit opětovný zisk mocenských pozic pro ty, kteří ho opakovaně v minulosti zklamali.    

      

V charakteristice politiky slovo důvěra neužívám

10. leden 2010 | 12.57 | rubrika: první rubrika

Ač nerad musím přiznat, že jsem se velmi mýlil když jsem považoval rok 1990 za rok 1, ve kterém začíná doba založená na důvěryhodnosti a čestnosti veřejných funkcionářů. Stejně tak jsem považoval rok 1989 za konečnou pro období, ve kterém čest politická a často i osobní byly zaměněny oddaností politické straně a slepou poslušností její orgánům a čelným funkcionářům. Osobní nevraživost mezi členy různých stran a časté půtky mezi spolustraníky vedly v poslední době ke vzniku nových stran nebo trucstran připravených zašlapat do písku svoje včerejší spolustraníky i svoji předvčerejší politickou víru.

Člověk, který se halasně s politikou rozloučil, aby se do ní permanentně vracel, propůjčil své jméno a celý zbytek svých schopností straně, kterou založil někdejší aparátčík a současný lobista potřebující dát své straně lepší tvář angažováním bývalého premiéra. Ten navíc veden averzí vůči předsedovi své bývalé strany, u kterého také marně hledám důvod proč mu fandit, se pokouší prostřednictvím již zmíněného lobisty převést do nové strany poslance své strany původní. Zatím má jednoho, ale bude jich prý 5 nebo dokonce 7. Zajímavý, těžko ovšem říct, že dobrý počin budovat elitu nové strany na věrolomnosti vůči původní straně a její voličům. 

Ostatně už se to stalo několikrát. Vnitřní pnutí narušilo z hlediska politické váhy nepatrnou SZ, jejíž zbytky marně vyhlíží ve volebních průzkumech naději na opětovné zvolení do Poslanecké sněmovny. Výsledkem osobních rozporů a ztráty důvěry ve stranu původního politického přesvědečení je i vznik zatím v průzkumech  nejúspěšnější  nové strany TOP 09. Také zde má její tvář vylepšit u voličů někdo jiný než skutečný zakladatel. Člověk, kterému lze patrně věřit víc než celé řadě již zmíněných politiků dohromady. Značnou vadou na kráse v mých očích zůstává fakt, že někteří členové parlamentu zvolení za KDU-ČSL se zachovali jako ti, kteří  přestoupili nebo ještě přestoupí do strany zmíněného lobisty a aparátčíka. Těžko mohu považovat za konzistentní postoj když M. Zeman kdysi tvrdil,. že ten kdo byl zvolen do vysoké politiky za stranu, které není členem by do ní měl vstoupit a dnes se podílí na tom, aby někteří potenciální členové jeho nové strany odešli z ČSSD i s ukradeným parlamentním mandátem. Metoda "bližší košile než kabát důvěryhodnosti novým stranám nepřidá. Prakticky všichni, kteří odešli ze svých původních stran, se zuby nehty drží mandátu získanému jejich jménem. Za důvěryhodnější bych je považoval, pokud by se v den vstupu do nové strany svého mandátu vzdali a za zcela důvěryhodné pokud by předem neřešili obavu z neúspěchu v primárních volbách ve své původní straně útokem na volitelná místa ve straně nové. Ta sice může být projevem jejich nového názoru, ale také pouze hledáním naplnění osobní touhy po podílu na moci zákonodárné i v příštích letech. Vůbec nejlépe by udělali, pokud by se účasti na volbách do PS v r. 2010 vzdali a za novou stranu kandidovali až po politickém odpracování názorového prozření v její orgánech v příštích volbách.