Když chybí objektivita

14. únor 2010 | 12.53 | rubrika: první rubrika

Stejně jako v minulosti jsme i v nastávajícím předvolebním období vystaveni tvrzením, že ta či ona strana má nejlepší a nejkomplexnější volební program, který nám  zajistí ráj na zemi. Hodnotitelem bývají čelní funkcionáři hodnocené strany, kteří sice občas pronesou neutrální větu na adresu možných koaličních partnerů, ale nikdy nenajdou nit suchou na těch, kteří jejich spojenci nebudou. To i v případě, že by přece jen něco dobrého a ojedinělého ve svém programu měli. 

     Ve valentinském výtisku MfD byl otisknut rozhovor s místopředsedou TOP 09 p. Kalouskem, který na adresu své bývalé strany KDU-ČSL uvedl, že v době jeho stranického předsedování to byli křesťanští demokraté, dnes jsou to opět lidovci. V čem spočívá rozdíl těchto pojmů nevysvětlil. Zůstává záhadou proč o své původní straně hovoří s jistým pohrdáním když, jak jsem někde četl, do ČSL vstoupil již v první polovině osmdesátých let a tehdy to zcela jistě byli lidovci. Přesto jsem se o vztazích stran poučil. Pro část ODS, která inklinuje k velké koalici s ČSSD je TOP 09 tím subjektem, který jí odebírá voliče, pro ty ostatní jde o přirozeného spojence. Je-li jednota v ODS na úrovni jednoty ČSSD při likvidaci M. Zemana jako její vlastního prezidentského kandidáta, je na pováženou ji ve volbách podporovat a stejně tak vyvolává rozpaky, zda  podporovat možný vznik koalice s tak labilním subjektem. V objasňování ekonomických přístupů zasluhuje naopak to co p. Kalousek říkal alespoň pozornost. V mém vidění světa lze plně podpořit větu "... chceme-li mít peníze pro opravdu potřebné, nemůže být sociálně potřebných polovina populace". Obdobně se mohu ztotožnit s požadavkem na větší adresnost dávek státní sociální podpory. Další návrhy, které budou rovněž bolet se máme dozvědět ještě před volbami. V tomto přístupu je zásadní rozdíl od většiny ostatních a nemělo by nás překvapit, bude-li TOP 09 navrhovat s cílem konzolidovat veřejné finance i opatření, která se mohou některým, ne-li mnohým, přes svoji opodstatněnost nelíbit. Otevřenost tohoto druhu u ostatních stran postrádám. Jen, aby tuto stranu, a nejraději celou politickou scénu, zdobila i po volbách což tak obvyklé velmi často nebývá.

     Novinky CZ nás informovaly o pokusu právníka bývalé komunistické prokurátorky Polednové přenést její kauzu k soudu pro lidská práva ve Štrasburku. To není nic divného, má na to právo, navíc, jak se zdá, i žaludek. V diskusi k této kauze udivuje názor mnohých, že osobě v letech mají dát naše soudy pokoj. Jakoby vyšší věk měl být poukázkou na nevinu což vyvolává nejistotu, zda nevina požadovaná pro přestárlé pachatele trestných činů ve jménu komunismu má platit i pro přestárlé pachatele trestných činů ve jménu fašismu a bůhví jakých dalších ismů. Osobně se domnívám, že za každý zločin má následovat spravedlivý, právně podložený a nikoliv politicky motivovaný trest. Současně vylučuji u t.zv. hrdelních zločinů právo na jakýkoliv tedy i politický nebo politikářský pardon.    

Související články

Parlamentní náhrady

7. únor 2010 | 11.47 | rubrika: první rubrika

V uplynulých několika týdnech, ne - li měsících, jakoby se roztrhl pytel s hodnoceními či návrhy na změnu systému náhrad členům parlamentu. Vím zcela jistě. že první snahy o změnu nepřiměřených výhod našly světlo světa minimálně v roce 1998, nelze však vyloučit, že ještě dřív. Když se o omezení výhod hlasovalo v roce 1999 nebyl tento návrh přijat a stejný osud potkal i jakýkoliv pokus o úpravu v dalších obdobích. Opakovaně jsme se dovídali něco o potřebě komplexního řešení a populismu navrhovatele projednávané změny. Ochota předložit návrh komplexního řešení, pokud má vůbec někdo pojetí o tom co se pod tímto pojmem skrývá, zůstala na nulové úrovni. Nemyslím, že má hlubší smysl se zabývat souběhem možnosti používat zdarma veřejnou dopravu a u vybraných funkcionářů navíc služební auto s benzinem zdarma. Nikdo nedokáže současně sedět ve vlaku a řídit auto. Je-li přijatelný (a to kladu s otazníkem) systém bezplatné dopravy, není na tomto souběhu mimo omezení počtu kilometrů nebo litrů benzinu mnoho co řešit. Zcela jiná je situace u tohoto souběhu rozšířeného o nedaněný finanční příspěvek na dopravu. Chápu jej u těch, kteří nemají k dispozici služební auto a svůj volební obvod objíždějí vlastním vozidlem, pochopení nemám pro tento příspěvek funkcionářům se služebním autem.

     Zcela objektivní řešení nevidím ani v návrzích na zahrnutí platu a  všech využitelných náhrad do jednoho zdaňovaného příjmu. Pochybuji, že tento systém bude průhlednější. Dnešní výdaje na asistenty, expertízy, nájmy kanceláří, telefony a pod. hradí parlamentní komora, poslanec nebo senátor pouze předloži doklad nebo potvrdí na faktuře, že služba byla opravdu poskytnuta. Bez dokladu není tato služba uhrazena. Co by se dělo po odbourání účtárny z řetězce kontroly využívání zmíněných prostředků nevím. Vím, že by takový systém byl zcela nekontrolovatelný. Po zkušenostech z britského parlamentu a s přesvědčením, že nejsme o nic lepší ani horší než Britové, bych raději bezkontrolní systém neriskoval. To neznamená, že není v oblasti náhrad co měnit a hlavně omezit. Možnost zrušení jednoho neopodstatněného příspěvku jsem už naznačil, u jiných forem příspěvků a náhrad lze využít nebo modifikovat ten, který platí u úhrady nájemného, hovorného a jiných. Každý má stanoven roční limit a skutečné měsíční čerpání je dáno konkretní fakturou. Faktury jsou proplaceny až do výše ročního příspěvku, případný rozdíl hradí při překročení člen parlamentu, při nedočerpání se vrací zpět do rozpočtu. Zbývá jen se dohodnout co a v jaké míře omezit. Tolik důvěry, abych čekal dohodu v současné parlamentní strany nemám a naděje na změnu u nových stran je časově omezená do doby nebo krátké doby než si na výhody stávajícího systému zvyknou.         

Související články

Co přinášejí obstrukce.

6. únor 2010 | 21.51 | rubrika: první rubrika

V poslední době se na poli trapností stále častěji vyznamenávají naši zákonodárci. Mnohahodinové obstrukce nejsou sice ničím ve světě politiky neobvyklým, přesto se lze ptát, zda by nebylo lepší vést zodpovědná politická jednání mimo parlamentní prostředí a na zasedání parlamentní komory přicházet sice s vlastním politickým názorem, ale také ochotou hledat a najít možná společná východiska. Je to sice méně efektní pro zaslepené příznivce toho či onoho politického subjektu, ale rozhodně efektivnější pro celou zemi a její občany. Příkladem by mohl být způsob přípravy a schválení ústavy nového samostatného státu těsně po skončení první světové války. Je mi docela líto, ale způsob jakým se zhostila svých obstrukčních práv konzervativní pravicová ODS musel potěšit především poslance a příznivce KSČM. Konečně dal někdo v této zemi politickou praxí za pravdu zakladateli bolševického ruského státu. V.I.Uljanov zvaný Lenin totiž už před zhruba sto lety nazval parlamenty žvanírnami. Přesně do této úrovně současná dolní komora českého parlamentu nekontrolovatelnou rychlostí a z vlastní vůle spěchá.    

     Nezasvěcenému by se mohl jevit jako úsvit nových politických dnů návrh strany jednoho známého politika, která údajně požaduje snížení státního příspěvku politickým stranám na polovinu. Kdybych nevěděl jak parlamentní strany ve vzájemné pravicově levicové shodě v roce 2001 obcházely smysl rozhodnutí Ústavního soudu, který tehdy zrušil ustanovení o zdvojnásobení příspěvku za parlamentní mandát na 1 000 000 Kč/rok s odůvodněním, že se jedná o znevýhodnění neparlamentních stran v ústavou zaručené rovné politické soutěži, tak bych to kvitoval s povděkem a uznáním. Jelikož vím, že do měsíce byl na světě nový zákon na příspěvek 900 000 Kč, který možná platí ještě dnes, mám pocit, že není co slavit. Mohu nanejvýš konstatovat, že by se státní příspěvek vrátil zhruba na úroveň, na které měl zůstat i v dlouhých posledních devíti letech. Měl, ale nezůstal. Bude-li návrh na snížení státního příspěvku politickým stranám za parlamentní mandát schválen, nevyvolá to v mém chápání politického světa pocit uznání, ale pouze devě let opožděného zadostiučení.   

Související články

žádné komentáře | přidat komentář

Dělá slovo i politika ?

29. leden 2010 | 21.26 | rubrika: první rubrika

Postupem doby uzrává v české společnosti málo vídaná zvláštnost.  Na parlamentní scéně lze v oblasti rovného jednání jen stěží rozlišovat podle stran, ale dělící rovina se nebezpečně zjednodušuje na rozhraní politik - normální občan. Navíc díky politikům dostává označení politik nebo politika hanlivý přídech s velmi hořkou příchutí. Člověk by očekával, že ti co se hlásí ke konzervativismu budou ctít alespoň takové hodnoty jako čest nebo pravdomluvnost. Chyba lávky, bývalí ministři, předseda poslaneckého klubu nebo náměstek ministra se bratříčkují s člověkem podezřelým z ekonomické kriminality a s vědomím, že drzé čelo je lepší než poplužní dvůr lžou celé veřejnosti, že zmíněného člověka neznají nebo že s ním nikdy nepřišli soukromě do styku. Ještě, že tyto pány usvědčili novináři ze lži. Ne zcela jasné je  poradenství odpůrce rozšiřování těžby uhlí ve prospěch Mostecké uhelné společnosti, která má naopak zájem omezení těžby prolomit. I když nevíme v čem a jak tento politik zmíněné firmě radil, je tato angažovanost minimálně zajímavá. Otazníky vyvolává konzervativní politik, který ujišťoval před minulými volbami, že jeho strana nebude součástí vlády, která by se jakkoli opírala o podporu KSČM, aby na toto tvrzení hned po volbách rezignoval a o dříve odmítané podpoře vyjednával.   

          Z opačné strany politického spektra se zase objevuje podezření, že nemusí být respektována  údajná předchozí dohoda, že ministři t.zv. úřednické vlády nebudou zařazeni v letošním roce na volební kandidátky stran, které se na utvoření kabinetu podílely. Příslušná strana to zatím popírá. Jistotu budeme mít až budou kandidátky zveřejněny. To se samozřejmě týká i zmíněného konzervativce, odpůrce spolupráce s KSČM, který prohlásil, že na kandidátce jeho nové strany současní ministři nebudou. Doufejme, že nezmění názor jako po minulých volbách. Před čtyřmi lety tvrdil, že volební program jeho strany je nejkvalitnějším zbožím na politickém trhu, aby tuto kvalitu posléze opustil a založil novou stranu s jiným programem než byl ten, kterému (a své původní straně) vděčí za zisk svého současného mandátu, kterého se, jak také v této zemi jinak, při založení nové strany nevzdal. Nemohu se zbavit dojmu, že dnešním politikům je k smíchu zásada, že slovo dělá muže a skutečného chlapa dnešní politika z velké části postrádá. A to nám Janek Ledecký už kdysi dávno zpíval o tom, že sliby se mají plnit nejen o vánocích.  

         Nemám v tomto článku jiný cíl než  upozornit na pouze omezenou spolehlivost postojů dnešních politiků, pro které není jen bližší košile než kabát, ale v případě potřeby bližší nátělník než košile a nevylučuji, že ještě objeví vyšší stupeň blízkosti slipů proti kalhotám. To vše s naší neuváženou pomocí působící tak dlouho dokud budeme mlčet jako příslovečné ovce a budeme jim dodávat nezaslouženého sebevědomí, že si mohou dovolit cokoliv, protože nás a naše postoje mohou ovládat levou zadní. Skutečně si to přejeme nebo budeme schopni hledat i jinde než u těch zavedených, kteří se více než často neosvědčili nebo osvědčili jen pro úzké skupiny, ale v žádném případě ani v plném rozsahu své voličské základny, o všech občanech této země ani nemluvě ?                                                                                                              

Související články

žádné komentáře | přidat komentář

Není koalice jako koalice

20. leden 2010 | 19.05 | rubrika: první rubrika

Pokud bychom pracovali se současným předvolebním průzkumem jako s výsledkem voleb, stačily by pro vytvoření většinové koalice dva politické subjekty ČSSD a TOP 09, které mají naději na prostou většinu potřebnou pro vyslovení důvěry vládě. Zůstala by možnost zahrnout do koalice KDU-ČSL, která již nebude jazýčkem na váhách, ale pouze hlasovací převahu posilujícím přívažkem. Otázkou zůstává jak by se v rámci jedné koalice dlouhodobě snášelÿ špičky TOP 09 a KDU když v rámci jedné strany jim to moc neklapalo a současnost zatím nesvědčí o dokonalém opadnutí vášní. To, aby se jeden bál jak se takové, v osobní rovině vyhrocené koalici podaří vypracovat, schválit a dodržovat po dobu čtyř let společné vládní prohlášení. Vyžadovalo by to ústupky nejen od nereálných, ale i od ideologicky takovou koalicí nestravitelných předvolebních slibů. A jsme u hlavního povolebního úkolu takové koalice. Dokázat v oprávněných věcech ustoupit, chtít se opravdu dohodnout a dohody posléze celé období společného vládnutí bez vzájemných podrazů dodržovat. Naděje na dohodu je, ale otazníky zůstávají.

Zcela nesourodým uskupením by byla velká koalice ČSSD a ODS mající na druhé straně výhodu dosažení ústavní většiny. Totiž výhodu pro sebe, nejsem si jist, zda také pro nás ostatní. Mohlo by dojít k oživení plánů někdejší opoziční smlouvy na trvalé  rozdělení role pozice a opozice  mezi dva nejsilnější volební subjekty   a odsouzení ostatních k úloze statistů u koaličně opoziční cesty připomínající pořekadlo, že psi štěkají, ale karavana jde dál. Systém dvou stran ve světě existuje. ale ne tak, že společně válcují ty menší a navzájem se podporují v rozhodujících postech ve vládě a parlamentu, nýbrž jako dvojice skutečných a nejen divadelně fraškových kohoutů na jednom smetišti. Myslím, že politická scéna této země zatím nedospěla do stadia kdy bude schopna uvést do života názory prezidenta E. Beneše z doby druhé světové války, že v poválečném státě by měl působit co nejnižší počet politických stran prostých nezdravého stranictví a schopných absorbovat skupiny ideově shodných, ale jinak třeba rozličných pohledů na svět jako na př. věřících a ateistů. 

Pokud nedozrál čas na systém dvou stran, měl by volič dokázat prověřit volitelnost jemu nejbližších subjektů v předvolebních průzkumech a nerezignovat na vlastní názor neúčastí ve volbách. Je-li mu známo (a domnívám se, že je) pořekadlo o lepším vrabci v hrsti než holubu na střeše, potom jistě dokáže vyhodnotit, zda jeho favorit má reálnou šanci na volební úspěch. V záporném případě může podpořit ty z nově se rýsujících možností na oživení důvěry v parlamentní politiku, které mu jsou alespoň trochu přijatelné a  spokojit se s oním vrabcem v hrsti když holub zůstává na střeše. Bude to lepší než jakoukoliv formou podpořit opětovný zisk mocenských pozic pro ty, kteří ho opakovaně v minulosti zklamali.    

      

V charakteristice politiky slovo důvěra neužívám

10. leden 2010 | 12.57 | rubrika: první rubrika

Ač nerad musím přiznat, že jsem se velmi mýlil když jsem považoval rok 1990 za rok 1, ve kterém začíná doba založená na důvěryhodnosti a čestnosti veřejných funkcionářů. Stejně tak jsem považoval rok 1989 za konečnou pro období, ve kterém čest politická a často i osobní byly zaměněny oddaností politické straně a slepou poslušností její orgánům a čelným funkcionářům. Osobní nevraživost mezi členy různých stran a časté půtky mezi spolustraníky vedly v poslední době ke vzniku nových stran nebo trucstran připravených zašlapat do písku svoje včerejší spolustraníky i svoji předvčerejší politickou víru.

Člověk, který se halasně s politikou rozloučil, aby se do ní permanentně vracel, propůjčil své jméno a celý zbytek svých schopností straně, kterou založil někdejší aparátčík a současný lobista potřebující dát své straně lepší tvář angažováním bývalého premiéra. Ten navíc veden averzí vůči předsedovi své bývalé strany, u kterého také marně hledám důvod proč mu fandit, se pokouší prostřednictvím již zmíněného lobisty převést do nové strany poslance své strany původní. Zatím má jednoho, ale bude jich prý 5 nebo dokonce 7. Zajímavý, těžko ovšem říct, že dobrý počin budovat elitu nové strany na věrolomnosti vůči původní straně a její voličům. 

Ostatně už se to stalo několikrát. Vnitřní pnutí narušilo z hlediska politické váhy nepatrnou SZ, jejíž zbytky marně vyhlíží ve volebních průzkumech naději na opětovné zvolení do Poslanecké sněmovny. Výsledkem osobních rozporů a ztráty důvěry ve stranu původního politického přesvědečení je i vznik zatím v průzkumech  nejúspěšnější  nové strany TOP 09. Také zde má její tvář vylepšit u voličů někdo jiný než skutečný zakladatel. Člověk, kterému lze patrně věřit víc než celé řadě již zmíněných politiků dohromady. Značnou vadou na kráse v mých očích zůstává fakt, že někteří členové parlamentu zvolení za KDU-ČSL se zachovali jako ti, kteří  přestoupili nebo ještě přestoupí do strany zmíněného lobisty a aparátčíka. Těžko mohu považovat za konzistentní postoj když M. Zeman kdysi tvrdil,. že ten kdo byl zvolen do vysoké politiky za stranu, které není členem by do ní měl vstoupit a dnes se podílí na tom, aby někteří potenciální členové jeho nové strany odešli z ČSSD i s ukradeným parlamentním mandátem. Metoda "bližší košile než kabát důvěryhodnosti novým stranám nepřidá. Prakticky všichni, kteří odešli ze svých původních stran, se zuby nehty drží mandátu získanému jejich jménem. Za důvěryhodnější bych je považoval, pokud by se v den vstupu do nové strany svého mandátu vzdali a za zcela důvěryhodné pokud by předem neřešili obavu z neúspěchu v primárních volbách ve své původní straně útokem na volitelná místa ve straně nové. Ta sice může být projevem jejich nového názoru, ale také pouze hledáním naplnění osobní touhy po podílu na moci zákonodárné i v příštích letech. Vůbec nejlépe by udělali, pokud by se účasti na volbách do PS v r. 2010 vzdali a za novou stranu kandidovali až po politickém odpracování názorového prozření v její orgánech v příštích volbách.        

Morálka a etika mají svoji hodnotu

6. leden 2010 | 22.20 | rubrika: první rubrika

     Bylo by smutným faktem pokud by tato země pokročila za posledních dvacet let jenom v počtu multimilionářů nebo namyšlených, bohorovných a ke spokojenému životu většiny občanů nikterak potřebných nebo žádoucích jedinců. I když je to řadě "pozůstalých" po pádu autoritářského režimu nedávné minulosti solí v očích, dostali jsme se, přes problémy, přestupky nebo zklamání z některých činů konkretních osob, mnohem dál. Bohužel to neznamená, že bychom neměli co napravovat.

     Při zjištění co dokáže v internetové diskusi vyplodit myšlenkový průjem některých vyznavačů třídní zášti nebo marxleninské filozofie v poznámkách ke zprávě o úmrtí čestného a charakterově pevného člověka, bývalého redaktora Hlasu Ameriky a později prezidentského kancléře p. Ivana Medka, musí být smutno nejen těm, kteří přišli s p. Medkem alespoň jednou do styku, ale i mnohým z těch, kteří jej pro své mládí nebo orientaci na jiné než veřejné věci ani neznali. Nemusíme ještě dnes vyznávat mnohá desetiletí starou myšlenku, že o nežijících se mluví jen dobře. Pokud ji chceme nahradit jinou tak jsem pro aplikaci objektivní, urážek a ponižování prosté pravdy nejen o živých, ale především o těch, kteří se již nemohou neserioznímu jednání a vyjadřování bránit. 

     Takový stav není a nemůže být výsledkem příkazů nebo společenského donucování. Zvýšení etické úrovně společenského chování a uvažování je spíše podmíněno dobrovolnou snahou většiny, nejlépe všech občanů, naplňovat a rozvíjet morální zásady ve veřejném i osobním životě. I když se o to pokusíme bez jakýchkoliv výmluv a úlev každý u sebe, budeme stále jenom na startu dlouhé, ale potřebné cesty ke zlepšení celospolečenského klimatu. Ať je ta cesta sebeobtížnější, jenom její absolvováním se dostaneme alespoň na dohled žádoucího cíle, kterým celospolečenská morálka nesporně je. Kéž se nám to podaří.  

         

žádné komentáře | přidat komentář

Lepší než ten letošní

31. prosinec 2009 | 19.04 | rubrika: první rubrika

     Dvacet let stará naděje vzniklá na troskách komunistického režimu, který je už celá dvě desetiletí naštěstí minulostí, se ne zcela naplnila. Jak by také mohla když  značná část těch, kteří si vytvářeli povědomí o tom co je a není správné pod taktovkou marxismu-leninismu, je stále u ekonomiocké moci i když třeba dávno odložila rudou knížku nebo modrou svazáckou košili. O mnoho lepší nemusí být ani někteří z těch, kteří sice zmíněné propriety nikdy nevlastnili, ale pod taktovkou té doby vyrostli a mnohé z její nauky mají hluboko pod kůží ještě dnes.

 Pokusím se být ještě jednou naivním a budu očekávat změnu od blížících se voleb. Kéž bychom dokázali na jaře příštího roku vymést všechno co p. Topolánek nazval Augiášův chlév a všechny ty, které zahrnul pod pojem kmotr. Přidejme i všechny, které označil p. Paroubek slovem šibal a nezapomeňme na všechny ostatní, které známe a v popředí společnosti je už nechceme mít nebo jsme je tam nechtěli mít nikdy. V této očistné kůře se pochopitelně můžeme i mýlit. Nikdy však tak osudově jako když necháme rozhodování na jiných a z pohodlnosti či nedostatku odvahy budeme odevzdaně tvrdit či vzdychat, že stejně nic nezmůžeme. Minimálně od dob Jana Nerudy přece víme, že nejsme ani slabí ani malí. Jen vědět koho nechceme a proč a tento názor neoblomně prosazovat. Je celkem lhostejné, jde-li o takové, kteří nikdy nevzbuzovali důvěru nebo třeba o ty, kteří se už dlouho vyhřívají v popředí politiky a dávno nejsou schopni pochopit co to je život běžného občana této země.

     Přeji všem čtenářům hezký, příjemný a úspěšný Nový rok, lepší než ten letošní a naplněný stěstím, zdravím, osobní i rodinnou pohodou uprostřed lidí, které mají rádi, kterých mají důvod si vážit, a kterým stojí za to, aby jim stáli v nepříjemných chvílích, jaké umí život také připravit, bok po boku.   

Související články

žádné komentáře | přidat komentář

Nedokonalé ohlédnutí

30. prosinec 2009 | 23.20 | rubrika: první rubrika

V předvečer posledního dne tohoto nikterak radostného roku si chci připomenout některé události, které nelze opomíjet. Na začátku jsme vstoupili mezi státy, které tvoří dějiny a pokusili jsme se pevně uchopit kormidlo dalšího kurzu EU. Jistě jsme nebyli nejúspěšnější předsednickou zemí evropské historie, ale nemusíme se ani krčit v koutě a zakrývat si hlavu mokrým ručníkem. Ucházející dojem jsme bohužel nevylepšili svržením vlády. Ještě, že ta nová není o nic horší než ta původní. Spíše naopak. Jenom důvěryhodnost na mezinárodní scéně nemusí zůstat, díky upřednostnění vnitropolitických zájmů před zájmem vícenárodním, bez ztráty kytičky.

     Na domácí půdě jsme se příliš nevyznamenali při přijímání vždy důležitého a v hospodářské krizi světové úrovně zvláště důležitého zákona o státním rozpočtu. Líbivé řeči a rádobylíbivé činy patrně všech stran, které do toho mají co mluvit, nás zcela jistě k vyšší ekonomické úrovni  neposunou. Některá rozhodnutí z kategorie zvané "slibem potěšíš vždy" nás nanejvýš hodí o kus zpět. Vždyť původně schválený schodek státního rozpočtu je v troskách už letos a nic na tom nezmění nedávná polemika na vysoké a ještě vyšší úrovni. Škoda, že vláda nemá pevnou pozici v parlamentu. 

     Z některých jednání jsem měl dojem, že na politické scéně není dostatek místa pro naplnění pořekadla, že slovo dělá muže. Jak jinak si vysvětlit některé činy vyvolávající dojem trvalé snahy po záměně příčiny a následku a vzbuzující obavy, zda je v politice vůbec někdo komu lze plně důvěřovat. Spíše se do duše vkrádá obava, že se v široké míře a možná zcela bez skrupulí testuje platnost a účinnost poučky zformulované před desetiletími jedním nechvalně známým propagandistou. Totiž poučky tvrdící, že stokrát opakovaná nepravda se nakonec stane pravdou. Je-li tomu tak, pötom by neměla politikům dovolit takovou nečestnou metodu používat jejich čest osobní. Úvahy o všeobecné existenci osobní cti v panoptiku zvaném česká politika se ve chvíli novoročního očekávání raději vzdám. 

žádné komentáře | přidat komentář

Šťastné vánoce

23. prosinec 2009 | 18.26 | rubrika: první rubrika

     Hlas zvonku táhne nad závějí, kdes v dálce tiše zaniká. Jak dávná a po dnešní oblevě opětovně vzdálená atmosféra dotvářející čas vánoc kdysi v prvních cca patnácti letech mých pozemských dnů. I když už dávno nejsem schopen prožít tuto dobu v očekáváních a okouzlení mojí první životní dekády, čas vánoc má pro mne stále svoji přítažlivost a uchovává si trvale své tajemno, které se snažím každoročně znovu prožít a lépe než dříve poznat. Nejsem si jist, zda dovedu dobře chápat prapůvod těchto skvělých svátků v souvislosti s biblickým výkladem radostných událostí na začátku současného letopočtu. Událostí z časově i zeměpisně velmi vzdáleného Betléma a přesto událostí plných poznání možného dobra a vzájemné mezilidské blízkosti. Jen chtít podlehnout kouzlu těchto svátků radosti a snažit se naplnit vše co nám jejich tajemno slibuje.

     Přeji všem možným čtenářům bloudícím po internetových stránkách hezké, příjemné a radostí naplněné požehnané svátky vánoční, které nás dovedou obšťastnit pokojem a upřímnou vzájemnou družností, jež dokáže překonat veškerá protivenství, která se nám možná, ač nevítána, postaví do cesty.  

Související články